Ivana Sváčková | Články / Reporty | 23.02.2016
Neděli sluší vstávání bez budíku, rodinný oběd a večírek na Rumišti – taktéž v rodinném duchu. Konec víkendu většinou kluby naplnit neumí, na půdní prostory ale stačí levou zadní. Zatím ještě pravidelný antigravitační večírek pod taktovkou AVA přivezl francouzského cestovatele a hudebního sběratele Laurenta Jeanneaua, tvořícího pod pseudonymem Kink Gong. Jedenáctá sešlost, původně avizovaná jako poslední možnost hudebně zakusit Rumiště, se nejspíš dočká ještě březnového pokračování, bohužel - prodej domu na Svatopluka Čecha je nevyhnutelný. Škoda zaspat.
Deset let života zasvětil Jeanneau putování především po Jihovýchodní Asii, aby skrze tradiční písně stihl na poslední chvíli zakonzervovat zbytky tamních původních kultur. Dokument „Small path music“, který otevírá dnešní Loft Session, zachycuje Jeanneauovy cesty napříč Čínou, Laosem, Vietnamem, Kambodžou a Myanmarem, na něž se vydal s kameramanem, režisérem a producentem Davidem Harrisem. Jak sám Jeanneau v úvodu říká, vesnici od vesnice ho hnala touha po „hudbě jejich každodennosti“ a chtíč zachytit emoce spjaté s hudbou různých etnik. Nasbíraný materiál nyní čítá zhruba 150 hodin hudby a Kink Gong dodává, že pro tento život má už svou misi splněnu. Různorodá směs voní právě po každodennosti – píseň, jež oslavuje pána domu a jeho rodinu, svatební píseň, některé mají edukativní funkci a přenášejí znalosti o válce ve Vietnamu. Jen pro ideologicky zabarvené a nábožensky tematizované se místo v Laurentově tvorbě nenachází, obraz etnika tudíž není stoprocentní.
Rumiště regeneruje a oddaně naslouchá vyprávění o místech, kde lišky dávají dobrou noc, za což se nám dostává pochvaly – v Číně by prý polovina osazenstva hleděla do iPhonů. Hlavou kolují Jeanneauova slova, že domorodé skupiny a jejich zvyky mizí rychle jako pára nad hrncem. Je pokrytecké se nad tímto faktem rozněžňovat a snad i slitovávat, když sama pro zachování tradic moravské vesnice dělám velké nic. Po dokumentu následuje diskuse a konečně i hudba. Uvelebit se na sáňkách a sjet Everest. Vedle cestování dělá Jeanneau Kink Gongem i rekonstruování nahrávek do lehce pozměněné elektronické podoby, avšak velmi citlivě, ve snaze zachovat původní rysy písně. Rumištěm koluje tráva, sedativně ucpává mezery ve střeše i v hlavě. Čtyřicetiminutová audiovizuální projekce chutná líp se zavřenýma očima. Byť je vizuální část barvitá, zvuky malují obrazy tak nějak samy. Hudba se řetězí a skáče po špičkách. Ambientní předkrm zavaluje dronový hlavní chod, který vykresluje hutné jádro, z něhož se na povrch prodírají vokály a tradiční nástroje…
Poslouchat Kink Gonga a meditovat.
AVA Loft Session: Kink Gong (fr)
21. 2. 2015, Rumiště, Brno
foto © Matěj Krč
Michal Pařízek 29.11.2023
Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.
Eva Karpilovská 28.11.2023
V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.
Tomáš Jančík 26.11.2023
Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.
Dominik Polívka 26.11.2023
Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.
Kryštof Kočtář 24.11.2023
Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.
Michal Smrčina 23.11.2023
Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...
Lukáš Grygar 22.11.2023
Když došlo na O Superman, nebudu lhát, že mě nedojala – slyšet naživo basový nájezd doprovázející „so hold me, mom“ je samozřejmě chvilka do památníčku.
Jiří V. Matýsek 21.11.2023
Post-festivalová deprese bude po letošním Blues Alive tak nějak silnější. Všechno si prostě sedlo.
Ondřej Pěkný 18.11.2023
A pak se na scéně objevuje kladivo. S topůrkem barvy magenta, jiným, než dvě výše zmiňovaná. Jsou tedy tři? Jedno se transformovalo?
Filip Peloušek 15.11.2023
Když se o pár měsíců později blížím šlehaný štiplavým podzimním větrem přes Hlávkův most k Fuchsu, mám tušení, že tentokrát dostanu trochu jiný druh zážitku.