Ivana Sváčková | Články / Reporty | 23.02.2016
Neděli sluší vstávání bez budíku, rodinný oběd a večírek na Rumišti – taktéž v rodinném duchu. Konec víkendu většinou kluby naplnit neumí, na půdní prostory ale stačí levou zadní. Zatím ještě pravidelný antigravitační večírek pod taktovkou AVA přivezl francouzského cestovatele a hudebního sběratele Laurenta Jeanneaua, tvořícího pod pseudonymem Kink Gong. Jedenáctá sešlost, původně avizovaná jako poslední možnost hudebně zakusit Rumiště, se nejspíš dočká ještě březnového pokračování, bohužel - prodej domu na Svatopluka Čecha je nevyhnutelný. Škoda zaspat.
Deset let života zasvětil Jeanneau putování především po Jihovýchodní Asii, aby skrze tradiční písně stihl na poslední chvíli zakonzervovat zbytky tamních původních kultur. Dokument „Small path music“, který otevírá dnešní Loft Session, zachycuje Jeanneauovy cesty napříč Čínou, Laosem, Vietnamem, Kambodžou a Myanmarem, na něž se vydal s kameramanem, režisérem a producentem Davidem Harrisem. Jak sám Jeanneau v úvodu říká, vesnici od vesnice ho hnala touha po „hudbě jejich každodennosti“ a chtíč zachytit emoce spjaté s hudbou různých etnik. Nasbíraný materiál nyní čítá zhruba 150 hodin hudby a Kink Gong dodává, že pro tento život má už svou misi splněnu. Různorodá směs voní právě po každodennosti – píseň, jež oslavuje pána domu a jeho rodinu, svatební píseň, některé mají edukativní funkci a přenášejí znalosti o válce ve Vietnamu. Jen pro ideologicky zabarvené a nábožensky tematizované se místo v Laurentově tvorbě nenachází, obraz etnika tudíž není stoprocentní.
Rumiště regeneruje a oddaně naslouchá vyprávění o místech, kde lišky dávají dobrou noc, za což se nám dostává pochvaly – v Číně by prý polovina osazenstva hleděla do iPhonů. Hlavou kolují Jeanneauova slova, že domorodé skupiny a jejich zvyky mizí rychle jako pára nad hrncem. Je pokrytecké se nad tímto faktem rozněžňovat a snad i slitovávat, když sama pro zachování tradic moravské vesnice dělám velké nic. Po dokumentu následuje diskuse a konečně i hudba. Uvelebit se na sáňkách a sjet Everest. Vedle cestování dělá Jeanneau Kink Gongem i rekonstruování nahrávek do lehce pozměněné elektronické podoby, avšak velmi citlivě, ve snaze zachovat původní rysy písně. Rumištěm koluje tráva, sedativně ucpává mezery ve střeše i v hlavě. Čtyřicetiminutová audiovizuální projekce chutná líp se zavřenýma očima. Byť je vizuální část barvitá, zvuky malují obrazy tak nějak samy. Hudba se řetězí a skáče po špičkách. Ambientní předkrm zavaluje dronový hlavní chod, který vykresluje hutné jádro, z něhož se na povrch prodírají vokály a tradiční nástroje…
Poslouchat Kink Gonga a meditovat.
AVA Loft Session: Kink Gong (fr)
21. 2. 2015, Rumiště, Brno
foto © Matěj Krč
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.