Články / Reporty

Když krátký neznamená malý (Festival krátkých filmů, ohlédnutí)

Když krátký neznamená malý (Festival krátkých filmů, ohlédnutí)

Lukáš Masner | Články / Reporty | 21.01.2018

Existuje hned několik způsobů, jak vyprávět filmy, jejichž plocha nepřesahuje ani půlhodinu. Jednou z možností je krátká anekdota, atmosférická či ryze experimentální záležitost, druhou je snaha sledovat úsporně načrtnuté postavy a dopomáhat si přitom pečlivě volenými žánrovými zkratkami. Krátká stopáž je neúprosná a vedle přímočarosti vyžaduje i velmi přesné záběrování a filigránský cit pro rytmus a gradaci. V rámci zahajovacího večera již 13. ročníku Festivalu krátkých filmů Praha měli diváci možnost vidět všechny zmiňované přístupy a polohy napříč programovými sekcemi a nutno říci, že největší úspěch slavily filmy s hutnou atmosférou, díla stavící na zřetelném a jasně definovaném výtvarném pojetí.

Anekdotu zastoupila znělka Ivana Zachariáše pro karlovarský filmový festival, v níž se Jude Law pokouší osobitým způsobem vypořádat s následky vandaly poničeného automobilu. Jedna z patrně nejlepších festivalových znělek byla promítnuta v kolorované verzi jako ochutnávka z programové sekce věnované produkční společnosti Stink Films. Neméně originální a úderná byla i satira Ale vážně bych tě musel zabít, která střídá řadu poloh a nálad, aby skončila v břitkém a skrze údernou pointu takřka odzbrojujícím finále. Hůře dopadly okázaleji a dramatičtěji klenuté filmy, které jako by neměly o čem vyprávět a ústřední premisu začaly po chvíli nepříjemně ředit. To je případ francouzské komedie o nevydařeném hereckém konkurzu Miranda a Ferdinand nebo stroze statického snímku Povstaň, Kinshaso, příběhu desetiletého chlapce, který se velmi svérázně protlouká metropolí konžské Kinshasy.

S úzce vyměřeným časem ve finále nejlépe naložili Belgičané. Čtrnáctiminutový snímek Naruby je výtečně využitý prostor, který charakterizuje jak přesný temporytmus, tak pevný a v mnoha ohledech promyšlený vizuální koncept. Svět lidí s Downovým syndromem je světem architektonické extravagance, roztomilých zmatků a nedorozumění. Jednoho dne se do této společnosti narodí chlapec, který se liší svou normalitou. Takto „nemocný“ chlapec je ve společnosti osamělý, ale díky své vrozené vadě dokáže konat neobyčejné věci. Snímek charakterizuje jemný humor a citlivá práce s nadsázkou. Režisér Peter Ghesquière chytře využívá filmové zkratky a postavy vypravěče, aniž by výsledek redukoval na mozaiku úsměvných obrazů či manýristických atrakcí ze světa převráceného naruby.

Zajímavým příspěvkem je i nizozemský film Muž, který spadl z nebe. Kafkovsky laděný příběh o manželském páru, na jejichž pozemek jednoho krásného dne spadne z oblohy neznámý muž, sází na syrovou atmosféru, a to skrze ruční kameru, desaturovaný obraz a minimum dialogů. Na krátké ploše a velmi úspornými prostředky rozehrává temný portrét postaršího páru, který prochází velmi specifickou zkouškou lidskosti a vzájemné loajality.

Info

13. Festival krátkých filmů Praha
17. - 21. ledna 2018
kina Světozor, Pilotů, Aero a Bio Oko

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace