Články / Reporty

Když natáhnete ruku: The Cinematic Orchestra

Když natáhnete ruku: The Cinematic Orchestra

Davo Krstič | Články / Reporty | 29.11.2015

Bylo obtížné těšit se na koncert Cinematiků a v hlavě řešit, co asi budou hrát a jaké bude jejich podzimní vystoupení v porovnání s tím letním, festivalovým na Colours of Ostrava. Ten víkend, kdy měli v Praze hrát, totiž nepatřil jim, ale děsivým zprávám o teroristických útocích v Paříži. Cestou na koncert jsem si byl jistý, že lídr kapely Jason Swinscoe se k tomu určitě vyjádří, tohle se nedá přejít. Kupodivu tak neučinil – on to taky není žádný pódiový showman a řečník, což se ukázalo už v Ostravě. Když s ním děláte rozhovor, mluví obsáhle o muzice, která ho baví. Ale na koncertě před publikem působí nezvykle pokorně a snad až zakřiknutě, když uvážíme, jakou roli v kapele má. Stejně jako na Colours stál i v Lucerna Music baru na stage úplně vpravo a ostatní muzikanti (celkem deset včetně hostující zpěvačky) byli mírně natočeni tak, aby s ním stále udržovali oční kontakt. Je to skutečný orchestr a Swinscoe je jeho dirigentem.

Zatímco na Colours odstartovala Swinscoeova kapela celý program ochutnávkou z očekávaného novinkového alba (Jasone, sliboval jsi, že vyjde na podzim a pořád nic!), v Praze to byl rozjezd na jistotu čili Burnout, nejskvělejší věc ze skvělého a nepřekonaného alba Every Day. Jak jsem předpokládal, právě z něj a z následujícího Ma Fleur vzešel základ setlistu. Pomyslné hitovky, nadšeně vítané zcela zaplněným hledištěm, doplňovaly novinky, které potvrdily, že Swinscoe a spol. hodlají pokračovat v linii Ma Fleur – méně jazzu, více písniček, „user friendly“ přístup. Možná i proto ve střední části koncertu trochu povolil úžasný úvodní drajv. Ale stačilo zahrát dynamickou Flite a přidat Child Song a Breathe (i když v Ostravě vyzněla tahle skladba ještě o něco působivěji) a orchestr s publikem byli zpátky ve hře. Základní část uzavřel Muž s kinoaparátem, kterého po pár tónech, soudě dle ohlasu, poznali snad úplně všichni. V přídavcích se publikum konečně dočkalo asi největšího hitu To Build a Home, který je pro Swinscoea něco jako František pro Buty – v jednom rozhovoru prohlásil, že má pocit, že s touhle skladbou zůstane spoutaný do konce života. Sám tenhle track moc nemusím, takže mi ani nevadilo, když ten večer v Praze zazněl v podivné folkové verzi. Pak následoval obrat ke světlu, tedy All That You Give, otvírák alba Every Day. Na šestnáct let starý debut Motion se zavzpomínalo v úplném závěru, dlouhá Ode to the Big Sea nabídla muzikantům možnost si zasólovat na klávesy, basu a pochopitelně bicí.

K tomu, že koncert Cinematiků byl pro mě jedním z nejsilnějších zážitků letošního roku, přispěl i genius loci pražské Lucerny. Zdejší music bar jsem si užil premiérově a tvrdím, že pro podobný koncert ideálnější prostor nenajdete. Spokojeni museli být hlavně ti, kteří tvrdili, že si ostravské vystoupení kapely na velké stagi a před tisícovkami lidí vůbec neužili. Tady naopak i jedinec, který stál až vzadu u baru, musel mít pocit, že kapela hraje u něj v obýváku a když natáhne ruku, může se s ní pozdravit. Dokonalá intimita.

Info

The Cinematic Orchestra (uk)
15. 11. 2015 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.