Články / Reporty

Když natáhnete ruku: The Cinematic Orchestra

Když natáhnete ruku: The Cinematic Orchestra

Davo Krstič | Články / Reporty | 29.11.2015

Bylo obtížné těšit se na koncert Cinematiků a v hlavě řešit, co asi budou hrát a jaké bude jejich podzimní vystoupení v porovnání s tím letním, festivalovým na Colours of Ostrava. Ten víkend, kdy měli v Praze hrát, totiž nepatřil jim, ale děsivým zprávám o teroristických útocích v Paříži. Cestou na koncert jsem si byl jistý, že lídr kapely Jason Swinscoe se k tomu určitě vyjádří, tohle se nedá přejít. Kupodivu tak neučinil – on to taky není žádný pódiový showman a řečník, což se ukázalo už v Ostravě. Když s ním děláte rozhovor, mluví obsáhle o muzice, která ho baví. Ale na koncertě před publikem působí nezvykle pokorně a snad až zakřiknutě, když uvážíme, jakou roli v kapele má. Stejně jako na Colours stál i v Lucerna Music baru na stage úplně vpravo a ostatní muzikanti (celkem deset včetně hostující zpěvačky) byli mírně natočeni tak, aby s ním stále udržovali oční kontakt. Je to skutečný orchestr a Swinscoe je jeho dirigentem.

Zatímco na Colours odstartovala Swinscoeova kapela celý program ochutnávkou z očekávaného novinkového alba (Jasone, sliboval jsi, že vyjde na podzim a pořád nic!), v Praze to byl rozjezd na jistotu čili Burnout, nejskvělejší věc ze skvělého a nepřekonaného alba Every Day. Jak jsem předpokládal, právě z něj a z následujícího Ma Fleur vzešel základ setlistu. Pomyslné hitovky, nadšeně vítané zcela zaplněným hledištěm, doplňovaly novinky, které potvrdily, že Swinscoe a spol. hodlají pokračovat v linii Ma Fleur – méně jazzu, více písniček, „user friendly“ přístup. Možná i proto ve střední části koncertu trochu povolil úžasný úvodní drajv. Ale stačilo zahrát dynamickou Flite a přidat Child Song a Breathe (i když v Ostravě vyzněla tahle skladba ještě o něco působivěji) a orchestr s publikem byli zpátky ve hře. Základní část uzavřel Muž s kinoaparátem, kterého po pár tónech, soudě dle ohlasu, poznali snad úplně všichni. V přídavcích se publikum konečně dočkalo asi největšího hitu To Build a Home, který je pro Swinscoea něco jako František pro Buty – v jednom rozhovoru prohlásil, že má pocit, že s touhle skladbou zůstane spoutaný do konce života. Sám tenhle track moc nemusím, takže mi ani nevadilo, když ten večer v Praze zazněl v podivné folkové verzi. Pak následoval obrat ke světlu, tedy All That You Give, otvírák alba Every Day. Na šestnáct let starý debut Motion se zavzpomínalo v úplném závěru, dlouhá Ode to the Big Sea nabídla muzikantům možnost si zasólovat na klávesy, basu a pochopitelně bicí.

K tomu, že koncert Cinematiků byl pro mě jedním z nejsilnějších zážitků letošního roku, přispěl i genius loci pražské Lucerny. Zdejší music bar jsem si užil premiérově a tvrdím, že pro podobný koncert ideálnější prostor nenajdete. Spokojeni museli být hlavně ti, kteří tvrdili, že si ostravské vystoupení kapely na velké stagi a před tisícovkami lidí vůbec neužili. Tady naopak i jedinec, který stál až vzadu u baru, musel mít pocit, že kapela hraje u něj v obýváku a když natáhne ruku, může se s ní pozdravit. Dokonalá intimita.

Info

The Cinematic Orchestra (uk)
15. 11. 2015 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Olga Staňková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hořet bezpečně (Creepy Teepee 2024)

Timon Láska 17.07.2024

Tak intenzivní komunitní vibe jsem na žádném festivalu necítil. Soustřednost a jedinečnost vzájemného porozumění navíc sahá přes různé faktory.

Pohoda (2024) počasí navzdory

Jakub Béreš, Dominik Polívka 16.07.2024

Strach o nejbližší střídá po návratu domů obavy o samotný festival. Pohoda je místem s jedinečnou reputací a bezpečným prostorem pro všechny, kterým není dobře ve vlastní zemi.

Asijský koktejl v Sudetech (Eastern Tunes 2024)

Václav Valtr 16.07.2024

Místní spolek Thonmi chová jaky, provozuje restauraci s exotickou kuchyní, buduje tibetský dům či asijskou poznávací stezku. Decentní festival coby vrchol sezóny.

Transforma 2024: Přijít k sobě

Aneta Martínková 15.07.2024

Dramaturgie, prostor, ve kterém se festival odehrává, světla, ozvučení. Všechny podmínky jsou tu zkonstruované k tomu jít úplně na dřeň.

Eartheater, s tebou je vše jednodušší

Jakub Béreš 14.07.2024

Zatímco se před osmi lety na scéně ještě hledala, dnes pravidelně spolupracuje se jmény jako Sega Bodega nebo Caroline Polacheck... Eartheater v Praze.

Pohodu potrebujeme (Pohoda 2024)

Richard Michalik 14.07.2024

Headlinerom poobedia bolo po prvých šuškandách sledovanie radaru SHMÚ a neustále návštevy osviežovacích staníc. Väčšinu návštevníkov, ale vysoké teploty neodradili...

Oáza neklidu a divnosti (Hradby samoty 2024)

Kryštof Kočtář 14.07.2024

Kdo je schopen najít krásu nejen v hroutících se novostavbách, ale rovněž prastarých ruinách, jistě by ocenil zámeček. Okna byla potažena...

Opäť doma (Pohoda 2024)

Richard Michalik 12.07.2024

Na flákanie nie je príliš priestor, trojboj Arlo Parks - Skepta - James Blake čaká.

Odpojené (Bear Stone 2024)

Ema Klubisová 11.07.2024

Po dvoch dňoch sa neznáme tváre stávajú známymi a z krátkej pauzy na wc sa môže stať popíjanie chorvátskeho piva Karlovačka s päťdesiat ročnými metalistami pod mostom.

Na konci kolonády (KVIFF 2024)

Štěpán Nezbeda 09.07.2024

Směs nespokojenosti, nadšení, znechucení a odchodů ze sálu vyvolal i všeobecně nejočekávanější kousek z kategorie chytrých žánrovek, v Cannes vychvalovaná Substance.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace