Články / Reporty

Když rozbijete Teepee u oceánu

Když rozbijete Teepee u oceánu

Sabina Coufalová | Články / Reporty | 06.02.2020

„Vždyť to jsou písničky pro přecitlivělý holky, co při jejich poslechu píšou milostný dopisy, zatímco jim padaj slzy na papír, “ říkalo si moje vnitřní cynické zvíře při prvních setkáních s Teepee, vlastně jen málokterou kapelu jsem viděla tolikrát. Zlom nastal na přehlídce Waves Vienna v roce 2018, kdy jsem Teepee uložila do svého růžového šuplíku s guilty pleasure. Ovšem není třeba se stydět za emoce.

„Normálne tu je lajna, šak tu malo byt tak 20 lidi, ne?“ čtu po cestě v tramvaji aktuální hodnocení situace. Počet lidí nečekaný, ale pochopitelný vzhledem k tomu, jaká překvapení večer přinesl. Rozjíždělo se pozvolna. Jako první nesměle začala Amelie Siba, ale křehký zpěv přehlušovaly rozhovory na bočních schodech. Jejich škoda, zážitek to byl líbezný. Následovali I Like You Hysteric s akustickým setem, ořezaní na dva členy. Dříve předskakovali Teepee jim, nyní se role vyměňují. A má to své důvody.

„Je vás tu hrozně moc!“ říká do mikrofonu Miroslav Patočka alias Mason, jeden ze zakladatelů kapely. V sále se mísí páry všech věkových kategorií, málokdo je sám, jsou tu i rodinné výlety. Očekávání od nového alba jsou veliká, koneckonců moje Spotify statistiky výrazně ovlivňuje od vydání 31. ledna. Jak řekla Tereza Lavičková alias Teera, na Where the Ocean Breaks pracovali tvrdě rok a půl, protože producent Tom O. Marsh je učil pracovat s novými polohami. A při živém vystoupení to bylo sakra poznat!

Najednou přede mnou stojí čtyřčlenná kapela, která svým sytým zvukem utáhne téměř plný Lucerna Music Bar. Do sestavy se k bubeníkovi přidává multiinstrumentalista Prokop Korba, střídající klávesy, synťáky a baskytaru. Nahrávka zní melodicky, popově, v klubovém vystoupení nabírá na obrátkách a stáčí se k téměř tanečnímu projevu, k čemuž přispívá právě Korba. Teepee střídají pomalé intimní balady s party módem a stroboskopy, zapojují neidentifikovatelné předměty vydávající nestandardní zvuky, na chvíli se připojuje i violoncellistka.

fotogalerii z koncertu najdete tady

Četnými komentáři k publiku vysvětluje kapela reálné pozadí vzniku skladeb. Teera, druhá polovina zakládající sestavy, zahraje Moonlight Rainbow, kterou složila své holce, následuje Masonův lovesong jeho přítelkyni a vzpomínka na zemřelého bratra. Pokud se dotýkají společenských problémů, jedná se spíše o introspektivní reflexi než politickou agitku. Sympatické, že znají své silné stránky a na ty hrají. Živé provedení Parallel World se přiřítí jako tsunami a zaplaví sál tepající energií, právě díky různým krabičkám jako by remixovali sebe samé.

Teepee přeskočili škatulku dream popu či romantického indie, kdy stavěli především na něžném vokálu, dvou kytarách a pár efektech. Už se neutopí na velkých pódiích. Je z nich cítit poctivá dřina, vyrostli, nabrali sílu, přičemž si stále drží svůj prvotní výraz. Baví mě sledovat jejich vývoj, experimentování a posouvání se do elektroničtějších poloh. Není náhodou, že si je jako support pro svou tour vybralo britské indie duo Seafret, které momentálně vyprodává evropské kluby.

Po cestě domů mi podrážky vyťukávají: ,,If you stay, my demons walk away.“ Milostný dopis může napsat i cynik. A pak ho nikdy neodeslat.

Info

Teepee + I Like You Hysteric + Amelia Siba
5. 2. 2020 Lucerna Music Bar, Praha

foto © Mária Karľaková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.