Články / Reporty

Když si ženy hrají (Monika Werkstatt)

Když si ženy hrají (Monika Werkstatt)

blueskin | Články / Reporty | 17.09.2017

“Tak jakej byl koncert”? zeptala se mě kolegyně a já okamžitě zalitoval, že jsem se o svém programu předchozího večera vůbec zmiňoval. Vykládejte čtyřicátnici, jejíž kulturní rozhled určují články v časopisech typu Instinktu, že v Berlíně existuje jakési hudební sesterstvo, které je jedním z nejvýraznějších hlasů v současné debatě o roli a zastoupení žen v elektronické hudbě! Zkouším to přes jeden z hlavních bodů, který se v téhle debatě pravidelně vynořuje - podíl umělkyň na line-upech hudebních festivalů. “Umělec musí mít ostrý lokty, tak ať se ženský snaží!” uzavírá kolegyně rozhovor zhruba tam, kde začal.

O pozvednutí ženského hlasu v souzvuku džungle elektronické hudby se kolektiv kolem legendární hudebnice Gudrun Gut snaží už 20 let. Pražský koncert byl součástí turné k tomuto výročí. Bezprostředním podnětem k němu pak bylo nedávné vydání kompilace Monika Werkstatt, která vznikla v rámci intenzivního třídenního jamováni deseti hudebnic ze širší rodiny labelu Monika Enterprise. Na jakési chatě se za tím účelem sešly například Natalia Beridze, AGF, Pilocka Krach, Sonae či Lucrecia Dalt. Nechyběla pochopitelně ani Gudrun Gut, která vedla i pražský výsadek “Monik”, na kterém se kromě ní představily ještě Danielle de Picciotto, Beate Bartel a Islaja.

Před vlastním koncertem se v prostorách pražského Goethe Institutu konal muzikantský workshop, který byl explicitně určený ženám. Implicitním důvodem tohoto gesta byl předpoklad, že muži-hudebníci mají příležitostí k podobným setkáním dost. Tohle uvažování je ostatně základním ideologickým východiskem všech skupin, které na marginalizaci žen v současném hudebním provozu upozorňují. Projevilo se to i v debatě, která večer v Akropoli zahajovala. Gudrun Gut v ní zopakovala často zmiňovaný argument, že skupin tvořených muži se na důvod absence žen v těchto skupinách nikdo neptá, zatímco ženské skupiny bývají za nedostatek genderové inkluze kritizovány. Narážela tak na otázku autora těchto řádků, jejímž smyslem bylo zjistit, jak by se proměnila výsledná hudba, kdyby byl na oné chatě z předchozího odstavce přítomný i nějaký muž.

Ve výsledku se tak nelze zbavit dojmu, že jsme v téhle diskuzi o roli žen v elektronické hudbě svědky projevů mazácké mentality známé z dob povinné vojenské služby: každý nováček na vojně trpěl projevy nerovnosti ve vztahu ke služebně starším vojákům. Jakmile se tak nováček dostal do pozice mazáka, místo snah o nabídnutí lepšího modelu soužití obou tříd vojáků docházelo k opakování modelu, pro který se vžil název “mazácká vojna”. Jeho obdobou je na poli hudební genderové války rezignace na inkluzivní prvky typu spolupráce hudeníků a hudebnic, ze které by vzešel skutečný mezigenderový dialog.

Podobné úvahy se nevynořovaly jen v oné úvodní diskuzi. Ze sálu se přelévaly i do rozhovorů na chodbách Akropole a na chodníku před žižkovským klubem. Jako by se ani nejednalo o koncert čtyř výjimečných hudebnic, ale spíš o nějaký společenskovědný kongres. Ten večer byl ale přece jen především ve znamení hudby. Každá umělkyně vystoupila nejprve sama za sebe, aby se následně všechny čtyři spojily a předvedly živou podobu jamů, které tvoří základ desky Monika Werkstatt.

Nejvýrazněji působila Danielle de Picciotto, jež svou recitaci poetických textů za doprovodu elektronických beatů dokreslovala hrou na housle. Islaja se kromě elektroniky spoléhala výhradně na svůj zpěv, který v sobě spojoval bezprostřednost a naléhavost zpěvů pastevců sobů z rodného Finska. Právě používání exoticky znějící finštiny ve specifických vokálních technikách přibližuje tvorbu Islaji konceptu hudby čtvrtého světa, s nímž přišel v 80. letech Jon Hassell a který nyní opět získává na popularitě. Zcela jiný druh exoticismu pronikal i do setů Gudrun Gut a Beate Bartel, jejichž tvorba je více městská, díky akcentu na abstraktní beatové struktury je v ní ale hudební étos world music rovněž hmatatelný.

Součástí koncertu byla i videoprojekce, v níž hrály hlavní roli záběry natočené během zmíněného soustředění deseti “Monik”. Kromě záběrů z jamování šlo například o záznam fotbalového zápasu umělkyň. Kdo se díval pozorně, mohl si všimnout, že při tomto zápasu nešlo ani tak o to, kdo dá víc gólů nebo oslní nějakou neotřelou technikou. Místo toho si desítka dospělých žen nepokrytě hraje a právě tato hra se pro ně zdá být důležitější než jakýkoli výsledek, který z ní může vzejít. Lepší metaforu pro vlastní obsah desky Monika Werkstatt a s ní souvisejících koncertů byste asi jen těžko hledali.

Info

Monika Werkstatt (Gudrun Gut, Danielle de Picciotto, Islaja, Beate Bartel)
14. 9. 2017 Palác Akropolis, Praha

foto © Barka Fabiánová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Please don’t kill my vibe again (Hadone)

Dominik Polívka 06.02.2023

Snaživé promo na sociálních sítích ale s nízkou účastí nic nesvedlo, taky nebylo poznat, kdo přišel kvůli Bonnetovi a kdo se tu ocitl náhodou.

Nejlepší texty Full Moonu 2022: Domovy (Vivat Moody Moon Noize Vol. 3)

Kyril Bouda 26.01.2023

Cesta k víře není jednoduchá, devítihodinový trip napříč tuzemskými drahami i silnicemi je dobrodružstvím svého druhu.

ESNS 2023 – To nejlepší

redakce 23.01.2023

První dojmy od zástupců redakce a dalších kolegů či přátel najdete níže, podrobnější report čekejte v březnovém čísle Full Moonu.

Řešit skrze sebe víc to venku než se cyklit uvnitř (Galerie Průchod / Off Format)

Minka Dočkalová 14.01.2023

Dvě originální brněnské galerie si na stejný čas připravily otevření výstav, přičemž obě měly jednoznačně co nabídnout.

Když hodíš plechovku s rajskou polévkou na plátno (Ways of Freedom)

Jiří Přivřel 13.12.2022

Vídeňská Albertina Modern vystavuje abstraktní expresionismus. Od Jacksona Pollocka k Marii Lassnig.

Až do masa (Porridge Radio)

David Stoklas 12.12.2022

Vzhledem k úpěnlivosti, s jakou Porridge Radio podávali emotivně náročné písně, v nás museli něco zanechat – třeba otevřené rány.

Laskavý úsměv satanisty (Zeal & Ardor)

Václav Valtr 10.12.2022

Když se vepředu utvořil kotel, utrousil: „Pamatujte si, když někdo spadne, tak mu pomozte vstát, když to neuděláte, jste pěkný hovada.“

Člověk na rozcestí světla a temnoty (PAF Olomouc 2022)

Aneta Kohoutová, Šimon Macek 07.12.2022

Ty čtyři dny pod střechou Konviktu ve mně vyvolaly hluboký pocit mentální závratě. Stav, ve kterém se podpisu na smlouvě s ďáblem rovná náš tichý souhlas se stavem věcí současných.

Pod tíhou strun (Michael Gira & Kristof Hahn)

Jiří Procházka 07.12.2022

Swans mají rozpracovaný nový materiál, který začátkem roku vyšel ve strohých demoverzích na fundraisingovém albu Is There Really a Mind? Co z něj Gira zahrál?

Sohnovo krasosmutnění na domácím ledě

Jiří Přivřel 05.12.2022

Bouřlivě přijatý návrat ztraceného Syna.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace