Články / Recenze

Když tě cítím, zvedá se mi žalud (I Love 69 Popgeju)

Když tě cítím, zvedá se mi žalud (I Love 69 Popgeju)

mexhouse | Články / Recenze | 01.02.2013

Pracují s naivními a naivistickými klávesovými melodiemi, primitivními popěvky, podivně „gay“ maskovaní se při živých vystoupeních svlékají, zpívají explicitní láskyplné písničky, kdy si nejste jistí, jestli je to hodně blbá legrace nebo trapárna na entou, ale – nepoužívají vulgarismy. Neznají prvoplánová zvolání jako „čuráku“ nebo „pičo“. Což je přesně ta špehýrka, která je dělí od toho, aby jejich trash art spadl pod úroveň vážného kabaretního striptýzu.

Většinu songů znám ještě z jejich starších verzí a skutečný fanoušek mohl sledovat jejich vývoj od hrubozrnného art-brut electra, které bylo nerozeznatelné od kreténské legrace a naprostého amatérismu (pro některé to může být jediné období tvorby Pee Gees, které stálo za to) až k pečlivě opracované trashové matérii infantilně dospělého kýče. Ne že by hity jako Srdíčko, Adam, Bojkot nebo Miluji tě byly přešlechtěné nebo dozlatova dopečené, jen jestli dříve používali suchý prezervativ a slipy po fotrovi, dneska mají na ptáku brilantinu a přiléhavý second (cock)hand outfit. Klávesy mají o tři vrstvy nechutných „hokejových“ „přestávkových“ aranžmá více, tam, kde se ječelo, nastupuje zastřený dvojhlas, zvuk je plný a místy až „hartnollovský“ (ne, to jsem neměl říkat).

Co si nechali, to je jazyková (ne)výbava, používání jazyka školkově říkankovým způsobem, včetně „tabuizovaných“ témat a holých vět: zářezy ve smyslu „my father is bigger than your god“, „do kostela s tebou nikdy nepudu/ halleluja“, „tak dej mi pusu/ na péro“ nebo „strčím ti ho/ do análu“ jsou ty vděčnější. A slogany typu „Hipy-hipy-hypnóza!“, „Miluji tě/ vem s sebou kamaráda“, „ Já jsem holka jako lusk/ vypadám jak hnusk“ nebo „Ty si pěkný hajzl/ já jsem pěkně v hajzlu“ naznačují, že myšlenkový obsah je třeba hledat ve třetím až čtvrtém plánu. A samozřejmě s vědomím názvů jejich nahrávek i songů, sebeironická, perziflážní, protináboženská i jen nebetyčně přitroublá témata, to je to, co dělá jejich „disko“ opravdu „disaster“.

A nejlepší na tom všem je, že ty jedinečně prostoduché písničky jsou nadčasové. I když pokud spojíte plesový orchestr o jednom syntezátoru s velmi svérázně vyloženým dance-punkem, electrem a odmítnutým osmibitem spolu s ozvěnami lidové školy umění a životem na maloměstě, nemůže vzniknout špatné „umění“. Zapomněli jsme na „trapnost“ jako estetickou kategorii? Ano, tou všechno začíná. I končí.

Info

Love 69 Popgeju - Let's Gold Corridor (self-released, 2010)
www.ilove69popgeju.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.

Divé vtáky so slzami na výšivkách (Edúv syn)

Kristína Valachová 28.09.2020

Po lyrickom úvode sa ťaživá atmosféra piesne Nekonečný príbeh stáva až morbídnou... Po tohtoročnom EP I. vzniklo v júni ďalšie s názvom Plakala.

Jízda kolem slunného pobřeží (Disheveled Cuss)

Ondřej Rudel 25.09.2020

Kytarista a pedálový kouzelník ze skupiny Tera Melos Nick Reinhart vyměnil složité a někdy až chaoticky znějící rytmy math rocku za grunge a power pop.

Snový trip Coals

Vojtěch Rakouš 22.09.2020

Docusoap imponuje atmosférou srovnatelnou s Beach House, ale progresivnější produkcí dělá z Coals osobité představitele současné indiepopové scény.

Sofistikovaný meditačný mood (Owen Pallett)

Matej Kráľ 18.09.2020

Ostrov je pre Palletta samota aj prázdnota, na ktorú vôbec netreba nahliadať výhradne negatívne. Objavujú sa v nej totiž obligátne úlomky svetla.

Omamnými bylinkami vyvoněná potní chýše (Fadex)

Vadim Petrov 16.09.2020

Fadex se dlouho utápěl v různých podobách dubstepu – pomalém, rychlém, smutném, veselém, sám poznal, že už stačilo.