Články / Recenze

Když tě cítím, zvedá se mi žalud (I Love 69 Popgeju)

Když tě cítím, zvedá se mi žalud (I Love 69 Popgeju)

mexhouse | Články / Recenze | 01.02.2013

Pracují s naivními a naivistickými klávesovými melodiemi, primitivními popěvky, podivně „gay“ maskovaní se při živých vystoupeních svlékají, zpívají explicitní láskyplné písničky, kdy si nejste jistí, jestli je to hodně blbá legrace nebo trapárna na entou, ale – nepoužívají vulgarismy. Neznají prvoplánová zvolání jako „čuráku“ nebo „pičo“. Což je přesně ta špehýrka, která je dělí od toho, aby jejich trash art spadl pod úroveň vážného kabaretního striptýzu.

Většinu songů znám ještě z jejich starších verzí a skutečný fanoušek mohl sledovat jejich vývoj od hrubozrnného art-brut electra, které bylo nerozeznatelné od kreténské legrace a naprostého amatérismu (pro některé to může být jediné období tvorby Pee Gees, které stálo za to) až k pečlivě opracované trashové matérii infantilně dospělého kýče. Ne že by hity jako Srdíčko, Adam, Bojkot nebo Miluji tě byly přešlechtěné nebo dozlatova dopečené, jen jestli dříve používali suchý prezervativ a slipy po fotrovi, dneska mají na ptáku brilantinu a přiléhavý second (cock)hand outfit. Klávesy mají o tři vrstvy nechutných „hokejových“ „přestávkových“ aranžmá více, tam, kde se ječelo, nastupuje zastřený dvojhlas, zvuk je plný a místy až „hartnollovský“ (ne, to jsem neměl říkat).

Co si nechali, to je jazyková (ne)výbava, používání jazyka školkově říkankovým způsobem, včetně „tabuizovaných“ témat a holých vět: zářezy ve smyslu „my father is bigger than your god“, „do kostela s tebou nikdy nepudu/ halleluja“, „tak dej mi pusu/ na péro“ nebo „strčím ti ho/ do análu“ jsou ty vděčnější. A slogany typu „Hipy-hipy-hypnóza!“, „Miluji tě/ vem s sebou kamaráda“, „ Já jsem holka jako lusk/ vypadám jak hnusk“ nebo „Ty si pěkný hajzl/ já jsem pěkně v hajzlu“ naznačují, že myšlenkový obsah je třeba hledat ve třetím až čtvrtém plánu. A samozřejmě s vědomím názvů jejich nahrávek i songů, sebeironická, perziflážní, protináboženská i jen nebetyčně přitroublá témata, to je to, co dělá jejich „disko“ opravdu „disaster“.

A nejlepší na tom všem je, že ty jedinečně prostoduché písničky jsou nadčasové. I když pokud spojíte plesový orchestr o jednom syntezátoru s velmi svérázně vyloženým dance-punkem, electrem a odmítnutým osmibitem spolu s ozvěnami lidové školy umění a životem na maloměstě, nemůže vzniknout špatné „umění“. Zapomněli jsme na „trapnost“ jako estetickou kategorii? Ano, tou všechno začíná. I končí.

Info

Love 69 Popgeju - Let's Gold Corridor (self-released, 2010)
www.ilove69popgeju.net

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.