Claire Adele | Články / Reporty | 07.06.2013
Hele, zní to zajímavě, ale co je to ta downtempo scéna?
Koho zajímá nějaká scéna, bude to supr hudba, legenda, tak pojď!
O downtempu jsem asi měla mylné představy. Čekala jsem především jemné, pomalé rytmy ve stylu Teardrop od Massive Attack, jenže to, co předvedlo rakouské duo Tosca na konci máje v olomouckém Jazz Tibet Clubu, nebyla žádná ukolébavka, ale pořádný nářez. Klub byl už tradičně narvaný, a to jak lidma a horkým vzduchem, tak super atmosférou a syntézou melodických beatů – jak taky jinak, když si do Tibetu zvou samé legendy.
Zatímco Rupert Huber a Richard Dorfmeister seděli na podiu naproti sobě za klávesami s ledovým klidem, s obecenstvem to poškubávalo. Několik jedinců pod podiem bláznivě tančilo, zbytek se drobně vlnil a ani ti nejcyničtější, kteří se tančícím rebelům posmívali, nedokázali nechat nohu/hlavu na jednom místě.
Huber a Dorfmeister nejenom že hráli s ledovým klidem, ale vypadali přitom hrozně cool. Na delších vlasech měli klobouky, všímali si jen syntezátorů a do publika nekoukali. Tvářili se, jakože je nikdo nezajímá, že mají svůj svět a pro ten si i hrajou. Jen tak, aby byli spokojeni sami se sebou. A my jsme je za to zbožňovali. Mohlo jim být kolem padesáti a já nechápala, jak mi někdo může připadat tak strašně zajímavý, tak cool, když to jediné, co vypadá, že dělá, je, že sedí a tváří se netečně. Ale ten výraz měl sílu. Mluvil za celou tu elektronickou nádheru, která jako by chtěla být zdánlivě taky netečná a vznášet se v oblacích někde mimo reálný svět, ale chtě nechtě se dotýkala každého v sále.
O hudbě Toscy je známo, že velmi efektivně plní místnosti, a proto se používá jako zvuková výplň v klubech, salonech, butycích, vinárnách i obývacích. Snad aby hudba náhodou nezanikla jako pouhá zvuková kulisa příjemného prostředí Jazz Tibetu, hrála tak nahlas, že skoro nebylo slyšet ani vlastní myšlenky. To byla ovšem škoda, protože myšlenek a pocitů z muzikálního efektu vytanulo spoustu. Podělit se o dojmy s okolím bylo nemožné, a tak jsem se tiše pohroužila do hudby, jak se po mně chtělo, a snažila se pochytit něco z elektronických vokálů. Občas jsem měla pocit, že text je česky, občas jsem slyšela angličtinu, ale možná to byla samá němčina, ruku do ohně bych za to nedala.
Ať už se přílišná hlasitost a nesrozumitelnost textů dá považovat za nedostatek či se jednalo o umělecký záměr, nálada více než tříhodinového koncertu (sic! jen druhý přídavek po neutuchajícím desetiminutovém aplausu trval čtyřicet minut) by vyvážila jakékoliv nedostatky. Stejně jako Huber a Dorfmeister měla spousta posluchačů na hlavách klobouky, což vyjadřovalo přízeň umělcům, ale hlavně skvěle podtrhovalo nonšalantní, hlubokou atmosféru celého koncertu.
Tosca (at)
29. 6. 2013, Jazz Tibet Club, Olomouc
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.