Články / Reporty

Kejklíř a francouzká speleologie aneb ze tmy rudá (Celeste + Conjurer)

Kejklíř a francouzká speleologie aneb ze tmy rudá (Celeste + Conjurer)

Dominik Polívka | Články / Reporty | 19.03.2022

Už ani nevím, jak se píšou reporty... Ve světle událostí, kdy padá jedna jistota za druhou, těžko plánovat či se na cokoliv spoléhat. Na to jsme si zvykli. Vzpomínám si na březen roku 2020. Car Bomb měli hrát společně s Conjurer ve Vopici a týden předtím to padlo, jako skoro celé kulturní dění. O čtyři dny a dva roky později jako by se zastavený čas rozjel. Jen britští kejklíři vyměnili americký math metal za francouzský postblack Celeste coby hlavní kapelu večera. Pěkná symbolika. Bude už dobře?

Modrá Vopice je taková Sedmička východního břehu Vltavy, popisuji Jakubovi mapu pražských klubů. Velká bouda uprostřed ničeho vypadá za tmy jako Roadhouse z Twin Peaks v punkovém hávu. Pódium solidně osazené vysokými reproduktory ujišťuje příchozí, že je správně nabito. Obrovský rozžhavený bullerjan rozhoupává pavoučí sítě svěšené ze stropu, stejně jako černobílé fotky u stánku Celeste, artworky z jejich alb. Jakub na jejich vystoupení sází, mě zajímá hlavně černý sludge z anglického Rugby.

Po sedmi letech existence a skvělé debutové desce Mire (2018) osidluje čtyřčlenná sestava Conjurer podium plného žižkovského klubu. Bez rozprav se pouštějí do čtyřicetiminutového setu, proplétajícího doom-black-sludge-core větve metalového mlází. Začínají novým singlem It Dwells z připravované desky Páthos, vycházející prvního června. Turbulentní track, ve kterém je všechno, co dělá kapelu tak dobrou: kontrasty mezi brutální riffáží, proměnlivými blast beaty a jemnými melancholickými pasážemi. Sladké trápení. Uječený Brady Deeprose s bílým „véčkem“ doprovází melodicky i disharmonicky nepřehlédnutelného Dana Nightingalea, který si stejně jako v legendární Audiotree Live session vystřihne growlovou pasáž ze skladby Hollow bez mikrofonu a v pitu. Conjurer mají jedinečný cit pro nápaditý groove a s lehkostí dokážou napojit disonantní, chaotické riffy na prostorné doomové okamžiky. Jeden track pak působí jako několik nálad v jednom. Zakončují čtyřminutovým breakdownem, při kterém hodí hlavou i do té doby pasivní starý černokněžník u okna.

Francouzské mám rád akorát screamo, acid techno a sýr, píšu s nadsázkou kolegovi v chatu o Celeste. Oproti předskokanům je kapela z Lyonu matadorem fungujícím od roku 2005 s nyní již šesti deskami na účtu. Zajímavé je, že ty vychází na německém labelu Denovali, kde byste uřvané kapely nehledali, ale ještě horká novinka Assassine(s) ustřelila k Nuclear Blastu.

fotogalerii z koncertu hledejte tady

Ze tmy vystoupí čtyři červené záře. Mladistvá dravost se změní v pevnou zvukovou stěnu, Celeste drtí rychlými kopáky a tvrdí nekonečnými tremoly. Zvuk je obrovský, někdy na úkor kytarových harmonií. Střídající se songy nemají prostoje, komunikace s publikem se dá shrnout do jednoho poděkování. Jako by hráli v izolaci, v samotě a nás hledali. Ve skupinovém headbangu lze zahlédnout lokny, dredy i mulety, v odrazu pěti stroboskopů pečlivě naaranžovaných do publika.

Nepodal bych ale přihlášku do lyonského speleologického klubu, nebýt krásných atmosférických vyhrávek, udávajících valící se mase směr, příběh. Tlaková vlna očišťuje, proto tu jsme, zbavit se dvouletého nánosu neklidu a netečnosti skrze sonický bordel, který léčí. A to dvojice postblackových uskupení na sklonku věků zvládla skvěle.

Info

Celeste + Conjurer
17. 3. 2022 Modrá Vopice, Praha

foto © kubuthor

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Mezi chaosem a soustředěním (The Ex)

Akana 24.03.2024

Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.

Róisín Murphy: elegancia a veľa vtipu

Michal Mikuláš 20.03.2024

Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...

7 okamžiků South by Southwest 2024

David Čajčík 20.03.2024

Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.

Někdy to vazbí, někdy vázne (Idles)

Michal Smrčina 17.03.2024

Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.

Ze dna spirály (hackedepicciotto)

Kryštof Kočtář 15.03.2024

Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.

Zapleteni v sítích filmu (FAMUFEST)

Tomáš Jančík 13.03.2024

Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?

Harfa, která si vše pamatuje (Mary Lattimore)

Julia Pátá 12.03.2024

Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.

Extatická geometrie s Meshuggah

Jan Starý 11.03.2024

Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace