Dominik Polívka | Články / Reporty | 19.03.2022
Už ani nevím, jak se píšou reporty... Ve světle událostí, kdy padá jedna jistota za druhou, těžko plánovat či se na cokoliv spoléhat. Na to jsme si zvykli. Vzpomínám si na březen roku 2020. Car Bomb měli hrát společně s Conjurer ve Vopici a týden předtím to padlo, jako skoro celé kulturní dění. O čtyři dny a dva roky později jako by se zastavený čas rozjel. Jen britští kejklíři vyměnili americký math metal za francouzský postblack Celeste coby hlavní kapelu večera. Pěkná symbolika. Bude už dobře?
Modrá Vopice je taková Sedmička východního břehu Vltavy, popisuji Jakubovi mapu pražských klubů. Velká bouda uprostřed ničeho vypadá za tmy jako Roadhouse z Twin Peaks v punkovém hávu. Pódium solidně osazené vysokými reproduktory ujišťuje příchozí, že je správně nabito. Obrovský rozžhavený bullerjan rozhoupává pavoučí sítě svěšené ze stropu, stejně jako černobílé fotky u stánku Celeste, artworky z jejich alb. Jakub na jejich vystoupení sází, mě zajímá hlavně černý sludge z anglického Rugby.
Po sedmi letech existence a skvělé debutové desce Mire (2018) osidluje čtyřčlenná sestava Conjurer podium plného žižkovského klubu. Bez rozprav se pouštějí do čtyřicetiminutového setu, proplétajícího doom-black-sludge-core větve metalového mlází. Začínají novým singlem It Dwells z připravované desky Páthos, vycházející prvního června. Turbulentní track, ve kterém je všechno, co dělá kapelu tak dobrou: kontrasty mezi brutální riffáží, proměnlivými blast beaty a jemnými melancholickými pasážemi. Sladké trápení. Uječený Brady Deeprose s bílým „véčkem“ doprovází melodicky i disharmonicky nepřehlédnutelného Dana Nightingalea, který si stejně jako v legendární Audiotree Live session vystřihne growlovou pasáž ze skladby Hollow bez mikrofonu a v pitu. Conjurer mají jedinečný cit pro nápaditý groove a s lehkostí dokážou napojit disonantní, chaotické riffy na prostorné doomové okamžiky. Jeden track pak působí jako několik nálad v jednom. Zakončují čtyřminutovým breakdownem, při kterém hodí hlavou i do té doby pasivní starý černokněžník u okna.
Francouzské mám rád akorát screamo, acid techno a sýr, píšu s nadsázkou kolegovi v chatu o Celeste. Oproti předskokanům je kapela z Lyonu matadorem fungujícím od roku 2005 s nyní již šesti deskami na účtu. Zajímavé je, že ty vychází na německém labelu Denovali, kde byste uřvané kapely nehledali, ale ještě horká novinka Assassine(s) ustřelila k Nuclear Blastu.
fotogalerii z koncertu hledejte tady
Ze tmy vystoupí čtyři červené záře. Mladistvá dravost se změní v pevnou zvukovou stěnu, Celeste drtí rychlými kopáky a tvrdí nekonečnými tremoly. Zvuk je obrovský, někdy na úkor kytarových harmonií. Střídající se songy nemají prostoje, komunikace s publikem se dá shrnout do jednoho poděkování. Jako by hráli v izolaci, v samotě a nás hledali. Ve skupinovém headbangu lze zahlédnout lokny, dredy i mulety, v odrazu pěti stroboskopů pečlivě naaranžovaných do publika.
Nepodal bych ale přihlášku do lyonského speleologického klubu, nebýt krásných atmosférických vyhrávek, udávajících valící se mase směr, příběh. Tlaková vlna očišťuje, proto tu jsme, zbavit se dvouletého nánosu neklidu a netečnosti skrze sonický bordel, který léčí. A to dvojice postblackových uskupení na sklonku věků zvládla skvěle.
Celeste + Conjurer
17. 3. 2022 Modrá Vopice, Praha
foto © kubuthor
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.
Akana 24.03.2024
Pří ohlušujících noiseových náletech se především Hessels s Moorem svíjeli se svými nástroji s takovou bezuzdností, až to bylo o strach.
Michal Mikuláš 20.03.2024
Vstupenky na nenapodobiteľnú írsku disco queen boli v nedeľu popoludní už nedostupné. No wonder...
David Čajčík 20.03.2024
Unikátní zážitek, kdy je možné vidět jedny z největších jmen amerického kreativního či tech průmyslu, hollywoodské hvězdy vedle stovek a stovek zcela neznámých hudebních projektů.
Michal Smrčina 17.03.2024
Nadšení bylo všudypřítomné, k hale přijelo pár autobusů zapálených výprav. Možná nevěděli, co SaSaZu znamená, možná jim to bylo jedno.
Kryštof Kočtář 15.03.2024
Po zvukové stránce v něm – obdobně jako rovněž dvojice Dead Can Dance – namíchalo koktejl ze surovin z celého světa, avšak rozhodli se jej vypít v berlínském techno klubu.
Tomáš Jančík 13.03.2024
Zpoza rohu ulice slyším šum, z dálky vidím ve tmě modře svítící neon a pod ním nespočet hloučků převážně studentů. Co bylo dál?
Julia Pátá 12.03.2024
Každá další píseň se vznáší mezi klidně usazeným publikem, proplouvá kolejemi a mizí společně s vlaky jednou za čas projíždějícími kolem pražské MeetFactory.
Jan Starý 11.03.2024
Někdo poslouchal v nábožném vytržení, někdo mával vlasy do – některého – rytmu, nadšení ale působilo celkem univerzálně.