Články / Recenze

Kendrick Lamar kreslí portrét člověka, nikoli nezničitelného poloboha

Kendrick Lamar kreslí portrét člověka, nikoli nezničitelného poloboha

Jakub Šíma | Články / Recenze | 20.12.2012

Kendrick Lamar Duckworth vydává své druhé studiové a první major album. Spolu s kolegy z kapely Black Hippy tvoří nejžádanější mladé west coast zboží. Ba co víc, Ice Cube, Snoop Dogg i Dr. Dre jej označují za nového krále západního pobřeží. Někdo dokonce za nového Tupaca. Ale Kendrick Lamar stojí nohama na zemi a místo siláckých řečí přichází s hudebním autoportrétem.

Není sociálním, angažovaným nebo politickým raperem, ale pouze sám sebou. A právě v tom je jeho síla. Je schopen poeticky podat syrovost ulice. Ponořit se do problému, ale uchovat si nadhled. Stát si za svým, a přitom se vyhnout otřepanému battle rapu. Dokáže být sociálně uvědomělý a nezabřednout do triviálních konstatování ani zběsilých konspiračních teorií. Udržuje se v každodenní realitě blízké každému člověku, kterou je však schopen podat neobyčejně poutavě. Nezakládá si na internetovém hypu, tak nezbytném pro většinu současných nováčků. Beaty, které si vybírá, mají typický westcoastový zvuk, ale přitom zní autenticky a zcela neprvoplánově. A v době, kdy ostatní shánějí peníze, aby dostali na svojí desku velké jméno, které ji prodá, se Kendricku Lamarovi sám přihlásí Dr. Dre, aby mu dělal výkonného producenta. Nemluvě o Snoop Doggovi, který si ho nechal při svém vystoupení vyvolat publikem ke standing ovation. Zahoďte škatulky, začíná short film by Kendrick Lamar.

Compton. Devadesátitisícové město uprostřed losangeleského okrsku. Město nízkopříjmových černochů, v poslední době vytlačovaných Hispánci. Bloods a Crips si jdou vzájemně po krku. Území, na kterém bují gangy distribuující crack. Na kokain mohou místní zapomenout. Pouliční střelba je v některých částech na denním pořádku. Zdánlivě nepodstatné místo, které proslulo svou neutěšeností a vysokou kriminalitou. Na konci osmdesátých a začátku devadesátých let je Compton nejnebezpečnější město USA. Toto podhoubí dalo vzniknout legendárním N.W.A. a celému gangsta rapu. Malý Kendrick Lamar sedí na klíně své babičky. Kolem sedí dva strýcové, na stole láhev 40-Ounce malt liqouer, dětská láhev a značka gangu.

Po dvaceti letech se doba změnila, byť ne příliš. Kriminalita klesla ke kalifornskému průměru. Válka mezi Bloods a Crips je minulostí. I drogy se proměnily a crack ustoupil do pozadí. Compton je „až“ osmé nejnebezpečnější město USA. Kendrick Lamar vydává good kid, m.A.A.d. city.

Život je různorodý. Jste nuceni se vyrovnat se smrtí, ať spravedlivou či nespravedlivou. Obzvlášť když je všude kolem. Násilná smrt nezná slovo spravedlnost. Nezbývá než se modlit k Bohu a být si vědom svých hříchů. Městská realita je tvrdá: kolemjdoucí se zbraněmi pod bundou, drogy ničící životy mladým lidem. Ani hudební průmysl nic neodpustí, lepší je dělat si věci podle sebe a nepodlehnout tlakům. Zkrátka: bitch dont kill my vibe. Po prvním bluntu v životě máte pěnu kolem pusy, jelikož kamarádi smíchali marihuanu s kokainem a neřekli vám to. Lidé si likvidují tělo toxiny a žijí ve lži. O to těžší je žít v pravdě. Žal se dá nejlépe utopit v alkoholu. A celý život strávit v láhvi. Místo tří panáků se najednou koupete a potápíte v bazénu plném chlastu. Je to opojné, o to těžší je se vynořit. Vidíte, jak svodům podléhají lidé blízcí i vzdálení, a nevyhnutelně jste jim vystaveni taky. Občas podlehnete, jindy odoláte. Je těžké chodit po hraně. Ale když jste s homies, zábrany jdou stranou. Není nic lepšího, než popíjet a projíždět se městem. Dnes jste pánem světa. Dokážete odolat, ale nechcete. Přiznáváte, že jste hříšník, který zhřeší znovu. V tvrdém světě je i plno radostí. Povede se vám sbalit holku, kterou jste chtěli. Užijete si společně léto a je jedno, jestli vás pohání láska nebo chtíč. A tušíte, že to neskončí dobře a vám nezbudou než vzpomínky a představy. Sny a představy jsou jedna z věcí, kterou vám nemůže nikdo vzít ani v Comptonu. Většina lidí tu s ní o tom, že bude mít balík peněz. Že nebudou muset chodit do práce, budou se mít jako král a budou dělat vše, co jen člověk může chtít. Všeho jste si moc dobře vědomi a víte, že jste to vy sami, vaše skutečnost, váš portrét.

Album je ucelené, jednotlivé tracky se tematicky vzájemně doplňují, i když třeba jen krátkou zmínkou. Organičnosti přidávají i skity, které dotváří atmosféru i prohlubují souvislosti. Kendrick Lamar kreslí (auto)portrét člověka, nikoli nezničitelného poloboha. Deska obsahově vyznívá velmi civilně a gangsta rap se nekoná. Žádné silné řeči a posse tracky, pouze syrová a nedokreslovaná osobní zkušenost. Zkušenost, která je podávána velmi umně a barvitě. Vše korunuje Lamarova flow, která působí nenuceně, nenásilně a podtrhuje přirozenost, s jakou nahrávka působí. Nenajdete vatu či tracky pro rádia, žádný rušivý element. I proto si lze good kid, m.A.A.d city vychutnat jako film. Jednotlivé prvky zapadají do mozaiky, až ji máte celou a vidíte osobu Kendricka Lamara se vším všudy a víte, že je to vlastně normální kluk, který dělá skvělý rap.

Info

Kendrick Lamar: good kid, m.A.A.d. city (Top Dawg / Aftermath / Interscope, 2012)
www.kendricklamar.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.