Články / Recenze

King City: Město, ve kterém se toho moc nestalo

King City: Město, ve kterém se toho moc nestalo

Matouš Hrdina | Články / Recenze | 18.11.2012

Většina z nás na rozdíl od superhrdinů nežije žádný Velký příběh. Někomu možná dnes mafie vyvraždí rodinu a on se vydá na epickou cestu pomsty, ale ty ostatní jen při jízdě z koncertu chytí revizor, někdo potká pátou životní lásku a jiný dostane kopačky, a kromě toho je potřeba taky zajít do sámošky a umýt nádobí. Hrdinové komiksu King City od Brandona Grahama patří právě do téhle kategorie všedních zevlů.

King City je metropole budoucnosti plná ninjů, mutantů, gangsterů, tajných společností, démonů a osudových žen, město, ve kterém prý ve flaškách schovávají mozky Walta Disneye a Theodora Roosevelta, které jednou za čas strčí do robotických pavouků a nechají je bojovat v aréně. Ale ať už tam provedete cokoliv, nikoho to nejspíš nevyvede z míry a život si půjde dál svou cestou.

Do King City se po letech vrací Joe, špion ozbrojený tlustým kocourem Earthlingem, který po injekci kočičí šťávy dokáže fungovat jako cokoliv, od paklíče přes periskop až po skateboard. Joeova expřítelkyně Anna teď chodí s veteránem korejské zombie války, kterého drogy pomalu mění v křídu, a jeho nejlepší kamarád Pete je zase zamilovaný do mimozemské mořské panny. Ve městě se sice chystá znovuoživení krále démonů a spiknutí jsou na denním pořádku, ale oni místo boje za záchranu světa většinou bloumají po ulicích a všechno to jen zpovzdálí pozorují. Co zlého mi kdy zlo udělalo? ptá se Joe a místo boje s padouchy jde raději řešit kamarádovy trable s holkama. Samotáři mezi kyborgy a pašeráky orgánů, Big Lebowski ve světě Transmetropolitanu, Ghost World po jaderné válce. Ale ani s tím sci-fi charakterem to není tak žhavé – Graham sám říká, že pro dosažení větší nadčasovosti se příliš nezabýval moderními technologiemi, a tak jeho město budoucnosti připomíná mírně futuristický začátek 90. let.

Nelineární vyprávění se posouvá dopředu skrze povahy a emoce postav, nikoliv pomocí umělých zápletek. Graham i tak dokáže udržet tempo v průběhu všech 400 stran tlustého svazku sebrané edice. Jeho postavy jsou živí lidé, uvažující jako každý z nás. Někdy neví, co dělat, někdy ani netuší, o čem si zrovna povídat, a tak jen zírají na padající déšť. Nevyklopí nám sice spletitý a tragický příběh Batmanovy rodiny, ale zato se dočkáme obrovského množství bizarních fórků a nepřeložitelných slovních hříček.

Zatímco v popředí stránek Joe s Petem komentují život, cucají limonádu s příchutí vítězství a koukají, jak ninjové hrají fotbal, na pozadí panelů se neustále odehrávají desítky dalších příběhů. Graham v King City naplno využívá potenciálu média a ukazuje, co všechno umí sdělit jen komiks. Plynule přechází od rozmáchlých atmosférických výhledů k detailním drobnokresbám, někdy se uprostřed kapitoly najednou objeví křížovka, stolní hra, mapa nebo soupis inventáře kapes jednoho z hrdinů. Jeho nezaměnitelný styl připomíná Moebiovu kresbu (přiznaný vzor) říznutou mangou, do které si znuděný puberťák v hodině matematiky domalovává srandičky. Graham začínal kariéru tvorbou graffiti na ulicích Seattlu, a tak i každou zeď v King City pokrývají nánosy tagů, sloganů a značek (a díky jeho zkušenostem s kreslením porna jsou rty všech holek ve městě řádně vyšpulené a zadky kosmicky okrouhlé). Kdybychom ze stránek vymazali všechny „zbytečné“ prvky, zbyly by nám jen bílé listy – Graham většinu panelů zalidňuje zástupy obyvatel města, kteří řeší své všední starosti, navzájem se podřezávají nebo jen bohapustě žvaní. Vytváří tak dokonalou iluzi fugujícího světa s vlastní historií a pravidly, ve kterém jsou příběhy ústředních hrdinů jen poznámkami pod čarou.

King City vyšlo ve dvanácti dílech nejprve ve vydavatelství Tokyopop a poté u Image Comics, kde letos v únoru vydali sebranou edici doplněnou o spoustu bonusů. Když někoho nutím, aby si ji okamžitě pořídil, mívám trochu problém vysvětlit, o čem že ta skvělá věc vlastně je. King City je zkrátka o King City. Možná jediný komiks, ve kterém je finální legendární souboj ponechán na starosti kocourovi a pak ho pro jistotu vůbec neuvidíme. King City vypráví o tom, co dělali loseři mimo záběr, když Neo dával nakládačku agentu Smithovi a Luke mířil k Hvězdě smrti. King City je totéž město, kterým jdete ráno na tramvaj. Jen v něm bývá trochu více srandy a divných typů s kocoury.

Info

Brandon Graham – King City (Image Comics, 2012)
www.imagecomics.com/comics/4580/King-City-MR-

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Reflexe emocí pomocí poetiky (Samia)

Michaela Šedinová 21.11.2020

Samia, písničkářka s andělským hlasem a výjimečným rozsahem, už není děcko. Album The Baby je plné melancholie a cynismu, které cítí mladý dospělý konfrontovaný se skutečným světem.

Všechno je v pořádku (Puscifer)

3DDI3 16.11.2020

Puscifer byl vždy jakýmsi únikem od reality, pošetilým blbnutím, což dokazuje i vizuální stylizace tentokráte inklinující k mužům v černém, kteří očekávají přílet mimozemšťanů.

Víc než jen depresivní brblání nad životem (Jan Fic)

Adéla Polka 09.11.2020

Pocity potomka podvedené generace se spadem z Černobylu na hlavách, neschopnost žít spořádaný život, příliš silný vztah k pití a neutuchající touha jsou hlavními tématy desky.

Když máš kamarády, nepotřebuješ nepřátele (Mutanti hledaj východisko)

Richard Kutěj 03.11.2020

Na novince zní pražská dvojice příměji a úderněji, aniž by ale slevila ze své kaleidoskopické hry s atmosférou a zvukem.

Jak se vyzpívat z krize středního věku (Matt Berninger)

Jiří Přivřel 01.11.2020

Matt Berninger z The National je žádaný. Nejvyšší čas na sólovou desku?

Po každé noci přijde nový den (Iro Aka)

obraz 23.10.2020

Sami autoři již názvem alba odkazují na japonský výraz „ukiyo“, který byl dříve v buddhistické tradici překládán jako „svět bídy“.

Malá zvuková evoluce (Pontiac Streator)

Jakub Koumar 21.10.2020

Pontiac Streator je i spousta experimentování, odkazů na současnou taneční scénu, a především přirozené přelétávání mezi různými styly.

Černá hudba v éře postnihilismu (Porenut)

Tomáš Kouřil 19.10.2020

Porenut se po textové a vizuální stránce naplno oprostili ode všech blackmetalových klišé a zároveň hudebně dozráli.

Hodnota rezonancie (White Place)

Matej Kráľ 17.10.2020

Čo znamená zaplniť biele miesto? Album Room od White Place je kompozičné nadýchaný slovenský projekt.

Alebo sú to len stromy (Jeseň)

Matej Kráľ 07.10.2020

Jeseň je najdivnejši slovenský pop. Prvoplánovou optikou môže človeku prísť dokonalé práve to, že svojím pôvodom napĺňa podstatu žánru bedroom pop.