Články / Recenze

King City: Město, ve kterém se toho moc nestalo

King City: Město, ve kterém se toho moc nestalo

Matouš Hrdina | Články / Recenze | 18.11.2012

Většina z nás na rozdíl od superhrdinů nežije žádný Velký příběh. Někomu možná dnes mafie vyvraždí rodinu a on se vydá na epickou cestu pomsty, ale ty ostatní jen při jízdě z koncertu chytí revizor, někdo potká pátou životní lásku a jiný dostane kopačky, a kromě toho je potřeba taky zajít do sámošky a umýt nádobí. Hrdinové komiksu King City od Brandona Grahama patří právě do téhle kategorie všedních zevlů.

King City je metropole budoucnosti plná ninjů, mutantů, gangsterů, tajných společností, démonů a osudových žen, město, ve kterém prý ve flaškách schovávají mozky Walta Disneye a Theodora Roosevelta, které jednou za čas strčí do robotických pavouků a nechají je bojovat v aréně. Ale ať už tam provedete cokoliv, nikoho to nejspíš nevyvede z míry a život si půjde dál svou cestou.

Do King City se po letech vrací Joe, špion ozbrojený tlustým kocourem Earthlingem, který po injekci kočičí šťávy dokáže fungovat jako cokoliv, od paklíče přes periskop až po skateboard. Joeova expřítelkyně Anna teď chodí s veteránem korejské zombie války, kterého drogy pomalu mění v křídu, a jeho nejlepší kamarád Pete je zase zamilovaný do mimozemské mořské panny. Ve městě se sice chystá znovuoživení krále démonů a spiknutí jsou na denním pořádku, ale oni místo boje za záchranu světa většinou bloumají po ulicích a všechno to jen zpovzdálí pozorují. Co zlého mi kdy zlo udělalo? ptá se Joe a místo boje s padouchy jde raději řešit kamarádovy trable s holkama. Samotáři mezi kyborgy a pašeráky orgánů, Big Lebowski ve světě Transmetropolitanu, Ghost World po jaderné válce. Ale ani s tím sci-fi charakterem to není tak žhavé – Graham sám říká, že pro dosažení větší nadčasovosti se příliš nezabýval moderními technologiemi, a tak jeho město budoucnosti připomíná mírně futuristický začátek 90. let.

Nelineární vyprávění se posouvá dopředu skrze povahy a emoce postav, nikoliv pomocí umělých zápletek. Graham i tak dokáže udržet tempo v průběhu všech 400 stran tlustého svazku sebrané edice. Jeho postavy jsou živí lidé, uvažující jako každý z nás. Někdy neví, co dělat, někdy ani netuší, o čem si zrovna povídat, a tak jen zírají na padající déšť. Nevyklopí nám sice spletitý a tragický příběh Batmanovy rodiny, ale zato se dočkáme obrovského množství bizarních fórků a nepřeložitelných slovních hříček.

Zatímco v popředí stránek Joe s Petem komentují život, cucají limonádu s příchutí vítězství a koukají, jak ninjové hrají fotbal, na pozadí panelů se neustále odehrávají desítky dalších příběhů. Graham v King City naplno využívá potenciálu média a ukazuje, co všechno umí sdělit jen komiks. Plynule přechází od rozmáchlých atmosférických výhledů k detailním drobnokresbám, někdy se uprostřed kapitoly najednou objeví křížovka, stolní hra, mapa nebo soupis inventáře kapes jednoho z hrdinů. Jeho nezaměnitelný styl připomíná Moebiovu kresbu (přiznaný vzor) říznutou mangou, do které si znuděný puberťák v hodině matematiky domalovává srandičky. Graham začínal kariéru tvorbou graffiti na ulicích Seattlu, a tak i každou zeď v King City pokrývají nánosy tagů, sloganů a značek (a díky jeho zkušenostem s kreslením porna jsou rty všech holek ve městě řádně vyšpulené a zadky kosmicky okrouhlé). Kdybychom ze stránek vymazali všechny „zbytečné“ prvky, zbyly by nám jen bílé listy – Graham většinu panelů zalidňuje zástupy obyvatel města, kteří řeší své všední starosti, navzájem se podřezávají nebo jen bohapustě žvaní. Vytváří tak dokonalou iluzi fugujícího světa s vlastní historií a pravidly, ve kterém jsou příběhy ústředních hrdinů jen poznámkami pod čarou.

King City vyšlo ve dvanácti dílech nejprve ve vydavatelství Tokyopop a poté u Image Comics, kde letos v únoru vydali sebranou edici doplněnou o spoustu bonusů. Když někoho nutím, aby si ji okamžitě pořídil, mívám trochu problém vysvětlit, o čem že ta skvělá věc vlastně je. King City je zkrátka o King City. Možná jediný komiks, ve kterém je finální legendární souboj ponechán na starosti kocourovi a pak ho pro jistotu vůbec neuvidíme. King City vypráví o tom, co dělali loseři mimo záběr, když Neo dával nakládačku agentu Smithovi a Luke mířil k Hvězdě smrti. King City je totéž město, kterým jdete ráno na tramvaj. Jen v něm bývá trochu více srandy a divných typů s kocoury.

Info

Brandon Graham – King City (Image Comics, 2012)
www.imagecomics.com/comics/4580/King-City-MR-

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Živá archeologie (Vladimír Merta)

Jiří Vladimír Matýsek 06.03.2021

Téměř čtyřicítka stop nabízí dost prostoru pro široký autorský rozptyl. Jsou tu bluesově laděné kusy, reggae, country, hravé popěvky na „moravskú notečku“ i rozsáhlé skladby-příběhy.

Na co asi tančí Greta Thunberg? (The Weather Station)

Jiří Přivřel 04.03.2021

Deska Ignorance zrcadlí přetrvávající krásu rozbitého světa.

Poslouchejte pomalu (Sně Beaty Hlavenkové)

Jiří Vladimír Matýsek 27.02.2021

Najít v domácí hudbě posledních několika let titul, který by byl básnicky evokativnější nežli Sně Beaty Hlavenkové, je zatraceně obtížné.

Zpátky do budoucnosti (Priest)

Filip Rabenseifner 23.02.2021

Rubino nedosahuje pěveckých kvalit svého předchůdce Äsberga, který je klasicky školený operní zpěvák, což se podepsalo na zpracování vokálů.

Hlasitěji, prosím (Tindersticks)

Jiří Přivřel 22.02.2021

Nové album Distractions je plné zkoušení, hledání, osahávání a nakonec i úspěšného nalézání. Nechybí ani ohlédnutí zpět.

Ve starém baráku Hidden Orchestra (Creaks Soundtrack)

Jakub Koumar 20.02.2021

V jednom starém stavení se odehrává příběh poslední hry brněnského herního studia Amanita Design – Creaks.

Psychicky chorých nemožno ignorovať (Výnimoční)

Bibiána Hajdanyová 18.02.2021

Francúzski tvorcovia Olivier Nakache a Eric Toledano sa preslávili spoluprácou na Nedotknuteľných). Tentokrát sa ponorili do života združenia, ktoré sa zaoberá ťažkým autizmom.

Jen to nejvybranější zboží (Van Morrison)

Akana 13.02.2021

A i když Morrison později litoval, že album částečně poskládal z materiálu ne už nejčerstvějšího, skladatelsky tady opět nabízí jen to nejvybranější zboží.

Posvátný jazz v definitivní podobě

Jiří Vladimír Matýsek 12.02.2021

Missa Jazz je dynamická a strhující nahrávka, která šlape v rytmu jazzových synkop, ale zároveň nabízí dost na oko vážných, kontemplativních pasáží.

Hranice krásy a kýče (Sébastien Tellier)

Adéla Polka 04.02.2021

Tellier vkládá důležitost do banalit, a naopak vážné věci mnohdy odkrývá jakoby náhodou. Myšlenky moc nerozvádí, nechává je viset ve vzduchu.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace