Články

Kitchens of Distinction, kandidáti do vlhkých dívčích snů

Kitchens of Distinction, kandidáti do vlhkých dívčích snů

Akana | Články | 15.01.2014

Kdo si na ně dneska ještě vzpomene? Stěží už lovíme z paměti jména jako Ride, Lush, House of Love nebo Adorable, a přitom ti všichni si svého času aspoň krátce mohli vychutnat triumfální jízdu pod značně promiskuitním vítězným obloukem britského tisku a byli vzýváni jako spasitelé kytarové scény. Kitchens of Distinction nikoliv. Něco jako mírný hype zažili mezi první a druhou deskou, ale nikdy se nestali mezi podobnými soubory dominantním zjevem. Příliš se lišili, nezapadali do dobových schémat, odrazovali kontroverzními tématy (ne každému projde to, co Morrisseymu), nebyli vhodnými kandidáty do dívčích vlhkých snů (zpěvák Patrick Fitzgerald je koneckonců gay), prostě i hudební hvězdy potřebují ke svému vzniku určité předpoklady, a ty Kitchens zdaleka nesplňovali. Nicméně právě oni patřili podle mého názoru k těm nejoriginálnějším zjevům tehdejšího britského kytarového šílenství. O to víc mě jejich nečekaný comeback těší, ačkoli si nedělám iluze o jeho výraznějším komerčním dopadu.

Na novince zastihujeme muziku kapely zhruba v téže podobě, v níž nás před dvěma dekádami opustila. Radikálně proměněný hudební kontext jim částečně hraje do ruky – už je nestíní mraky podobně zaměřených, průbojnějších, ale rychle hasnoucích bandů těžících ze vzedmuté módní vlny. Na druhou stranu jim ale dnešní přemnožená, snadnou dostupností skrze internet hnojená a nekonečně různorodá hudební komunita dává k vyniknutí ještě méně šancí. Dost skuhrání, album Folly se povedlo a Kitchens ho jistě nedávali dohromady s myšlenkami na bytnějící konta. Na to je jejich hudba stále příliš upřímná, citově obnažená a důvěryhodná.

Vždycky stáli někde na půl cesty mezi emocionálně odtažitým shoegaze/dream popem a palčivým světabolem Joy Division nebo The Cure. Křehké feedbackové zábaly pro ně byly charakteristické, ale v jejich středu stála vždycky píseň s pevnými obrysy a naléhavým podáním. Ve zdánlivě laskavém vazbení se ukrývaly zraňující žiletky citových kolizí a frustrací, které ospalé zírání na špičky bot znemožňovaly. Úvodní píseň nového alba Oak Tree přesně tohle znovu oživuje. Pomalu houstnoucím, melancholickým kytarovým mlázím se proplétá Fitzgeraldův zpěv se stejnou naléhavostí a jakýmsi hrdým bolestínstvím jako kdysi. Na skvělý otvírák naváže stejně zdařilá, důraznější Extravagance, ale opravdu svižných temp, v nichž bývala kapela rovněž silná, si tady moc neužijeme – rychlá, ale neagresivní Tiny Moments, Tiny Omens přichází až těsně před závěrečnou smířlivou katarzí The Most Beautiful Day.

Melodické linky v porovnání s dřívějšími nahrávkami nejsou na první dojem tak výrazné, nenabízejí se v osvětlených vitrínách, ale s dalšími poslechy zrají a Fitzgeraldův hlas je dokáže naplnit emocemi po okraj. Výjimku tvoří velkoryse klenutý refrén singlovky Japan to Jupiter, i když pro mě jsou ještě přitažlivější ty méně nápadné, třeba ztěžka se valící, naléhavě temná Wolves, Crowes, kontrastující s úpěnlivým vokálem v následující No Longer Elastic, kde křehkost vyvažuje stupňující se orchestrální pozadí.

Comeback Kitchens of Distinction má oproti podobným (nabízí se letošní návrat Suede nebo My Bloody Valentine) jednu výhodu: nikdo ho – a skoro nikdo na něj – nečekal. Už tím se možnost zklamání dost minimalizuje. I tak ale mohlo vzniknout něco na způsob zašlé nostalgické prachovky, která omete vzpomínky hrstky pamětníků, a jakýkoliv jiný přínos bude zanedbatelný. Nestalo se. Folly je zdravé dítě zralých rodičů, deska, která znovu dokáže dojmout, a ačkoliv se hudba kapely proměnila spíš v jednotlivostech, nezní jako vykopávka. To svědčí o tom, že už tenkrát, před dvaceti lety, v ní bylo víc nadčasové emocionality, než u většiny protěžovanějších současníků.

Info

Kitchens of Disctinction – Folly (3Loop Music, 2013)
http://www.3loopmusic.com/partner-artists/kitchens-of-distinction

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nenalezeny žádné záznamy.

Šejkr #128: Hlavně aby to nebylo naposledy

Michal Pařízek 19.04.2024

Tohle je Šejkr Sharpe edition, ne snad tedy úplně komplet, ale vlastně nakonec ano. V pořadu zazní hned několik ukázek z programu plus jedna motivační na závěr směřuje taky na…

Pořadatelská: Martina Lesner (United Islands of Prague)

redakce 18.04.2024

Položili jsme několik otázek hledačce nových talentů, bookerce a dramaturgyni festivalů.

Prosvítající naděje ve světě izolující samoty (Malcuth & Facutum)

Viktor Hanačík 17.04.2024

Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Kam na rajz s Michalem Berezňákem (Sharpe)

redakce 16.04.2024

Jarní Sharpe, chorvatský INmusic festival, Taylor Swift v Londýně. Na jaké akce nás pozve vášnivý koncertní a festivalový manažer?

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Historky otců zakladatelů budou těžko hledat čtenáře (Neviditelné řemeslo)

Martin Šinkovský 14.04.2024

I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Vstupní prohlídka: Marcel Gidote’s Holy Crab

redakce 10.04.2024

Loni se jim toho povedlo hodně: v březnu vydali album Farm Alarm, pak dva singly, první evropskou tour a k tomu vydávají soundtrack k počítačové hře.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace