Jakub Koumar | Články / Recenze | 19.06.2013
Nejtěžším údělem člověka je touha uniknout. Často totiž nemáme tušení odkud a kam bychom chtěli odejít. Jen se toužíme oprostit od stávajícího. Na cizí území. Ale zároveň aby toto cizí území klidu a pochopení bylo známé a domovské. Skrze vzpomínky pryč od vzpomínek i zpátky k nim.
V podstatě pořád jseš na cizím území.
Svou nevšední vizi skutečnosti oprašuje Kittchen po dvouletém čekání, kdy po přípravě Menu a Dezertu nechává skrze krajinu rozehrát rádiové vlny. Krajina je to tichá a chmurná. Zkroušená niternou apokalypsou. Zatímco předchozí deska poletovala na hranici uchopitelnosti, Radio se prodírá hustší atmosférou. Přestože jsou na Menu znatelné odkazy (Sobota), vzduch se rychle halí do prachu. Kolem nás se vynořují vzpomínky na pozadí jakéhosi rozčarování. Procházíme krajinou, kterou důvěrně známe, a zároveň víme, že je úplně jiná. Cizí. A uprostřed téhle vnitřní pustiny upadáme do nekonečné intro/retrospekce. Vše je zahaleno sterilní úzkostí a nezbývá než se pokoušet o navázání spojení. S někým, s něčím. Se sebou, se vzpomínkami. Ztraceni v minulosti, jež se děje-neděje, stala-nestala. Ztraceni v hauntologii.
Potom hoří i vrabec v hrsti.
Kittchen staví na vrstvení zvukových nejistot. Křehké melodie se zesilují a pomalu ztrácejí v ruchu a šrumu. Vtírají se do sebe a přitom si zachovávají jednoduchost a přímost. Jednou se ztratí v rozplývajícím fade outu, jindy jsou uříznuty bezcitným střihem. Jako vzpomínka, co nepokračuje. Celistvě provázaná plocha.
Album začíná docela překvapivě zvukem tenisových míčků, snad inspirace u Jakuba Zbořila. Ten se jednak objevil na Kittchenově remixové desce Dezert a jednak nedávno vydal sólovou minimal lo-fi desku, kde jsou tenisté jedním z nástrojů.
Vedle jemných i agresivnějších kytar a všemožných přízvuků, kuchyňského náčiní i mystického ambientu dostane prostor dream pop i způsob vyjádření podobný Prodavačovi. Texty jsou jak vytrhané z básnické sbírky, obzvlášť Fotr je majstrštyk. A deska skutečně zní rádiově. Od ruchů přijímače k příjemným melodiím nebo ztrácející se nostalgii i objevování nových informací.
Ale ty stejně věříš…
Přes jakousi pochmurnost Kittchen nerezignuje, jakkoliv na závěr zaskočí sdělení, že „je čas neběhat po poli s železnou tyčí…“. A i když neholdujete projasněným závěrům, očistnou bouřku budete vítat s otevřenou náručí, ačkoliv ta ještě úplně nepřichází. Hladina přítomnosti stoupá se silným pocitem, že víte, kde právě jste, a přijímáte toto místo.
Na první poslech se může zdát, že Kittchen od svého debutu poněkud poodskočil, ve skutečnosti ale prohloubil výraz a použil k tomu bohatou zásobu přísad. Spolu s ryzími texty a ucelenou myšlenkou je Radio horký adept na českou desku roku.
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.