Jakub Koumar | Články / Recenze | 19.06.2013
Nejtěžším údělem člověka je touha uniknout. Často totiž nemáme tušení odkud a kam bychom chtěli odejít. Jen se toužíme oprostit od stávajícího. Na cizí území. Ale zároveň aby toto cizí území klidu a pochopení bylo známé a domovské. Skrze vzpomínky pryč od vzpomínek i zpátky k nim.
V podstatě pořád jseš na cizím území.
Svou nevšední vizi skutečnosti oprašuje Kittchen po dvouletém čekání, kdy po přípravě Menu a Dezertu nechává skrze krajinu rozehrát rádiové vlny. Krajina je to tichá a chmurná. Zkroušená niternou apokalypsou. Zatímco předchozí deska poletovala na hranici uchopitelnosti, Radio se prodírá hustší atmosférou. Přestože jsou na Menu znatelné odkazy (Sobota), vzduch se rychle halí do prachu. Kolem nás se vynořují vzpomínky na pozadí jakéhosi rozčarování. Procházíme krajinou, kterou důvěrně známe, a zároveň víme, že je úplně jiná. Cizí. A uprostřed téhle vnitřní pustiny upadáme do nekonečné intro/retrospekce. Vše je zahaleno sterilní úzkostí a nezbývá než se pokoušet o navázání spojení. S někým, s něčím. Se sebou, se vzpomínkami. Ztraceni v minulosti, jež se děje-neděje, stala-nestala. Ztraceni v hauntologii.
Potom hoří i vrabec v hrsti.
Kittchen staví na vrstvení zvukových nejistot. Křehké melodie se zesilují a pomalu ztrácejí v ruchu a šrumu. Vtírají se do sebe a přitom si zachovávají jednoduchost a přímost. Jednou se ztratí v rozplývajícím fade outu, jindy jsou uříznuty bezcitným střihem. Jako vzpomínka, co nepokračuje. Celistvě provázaná plocha.
Album začíná docela překvapivě zvukem tenisových míčků, snad inspirace u Jakuba Zbořila. Ten se jednak objevil na Kittchenově remixové desce Dezert a jednak nedávno vydal sólovou minimal lo-fi desku, kde jsou tenisté jedním z nástrojů.
Vedle jemných i agresivnějších kytar a všemožných přízvuků, kuchyňského náčiní i mystického ambientu dostane prostor dream pop i způsob vyjádření podobný Prodavačovi. Texty jsou jak vytrhané z básnické sbírky, obzvlášť Fotr je majstrštyk. A deska skutečně zní rádiově. Od ruchů přijímače k příjemným melodiím nebo ztrácející se nostalgii i objevování nových informací.
Ale ty stejně věříš…
Přes jakousi pochmurnost Kittchen nerezignuje, jakkoliv na závěr zaskočí sdělení, že „je čas neběhat po poli s železnou tyčí…“. A i když neholdujete projasněným závěrům, očistnou bouřku budete vítat s otevřenou náručí, ačkoliv ta ještě úplně nepřichází. Hladina přítomnosti stoupá se silným pocitem, že víte, kde právě jste, a přijímáte toto místo.
Na první poslech se může zdát, že Kittchen od svého debutu poněkud poodskočil, ve skutečnosti ale prohloubil výraz a použil k tomu bohatou zásobu přísad. Spolu s ryzími texty a ucelenou myšlenkou je Radio horký adept na českou desku roku.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.
Veronika Tichá 25.01.2024
Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.
Jaroslav Myšák 23.01.2024
Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.
Eva Karpilovská 19.01.2024
Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.
Veronika Vagačová 16.01.2024
V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.
Mária Karľaková 28.12.2023
Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.