Články / Reporty

Klást odpor křikem nebo třpytkami (CTM Festival)

Klást odpor křikem nebo třpytkami (CTM Festival)

Natálie Zehnalová | Články / Reporty | 01.02.2019

Čím dál více lidí se ve spletitosti dnešního světa ztrácí a zaujímá na něj zjednodušující pohled, jednotlivé názorové proudy se vzájemně vzdalují. Jak můžeme zjednodušující rétorice čelit, aniž bychom sami začali hlásat dogmata? Jak přijmout rozdílnosti a vyrovnat se se změnami a přetrvávající nejistotou? Jakou roli v boji proti polarizaci společnosti hraje hudba a umění? Těmto otázkám se věnuje letošní ročník festivalu CTM s podtitulem Persistance. Odpor vůči rigidním společenským silám je společný všem účinkujícím, ať už se projevuje kousavou sociální kritikou nebo vlastní nonkonformitou a osobním vzdorem. Festival je i pro návštěvníky cvičením v akceptování nového a neznámého, jednotlivá programová pásma jsou sestavena tak, že člověk téměř jistě narazí na něco, co neznal. Berlínské publikum je přitom podobně diverzní a nedělá mu problém přepnout z techna na punk a z freak folku na powwow-step.

Středeční program na hlavní berghainské stagi nesl název As If We Were Heard. Zahájil ho umělec a publicista Tim Tetzner instalací seskládanou z naloopovaných punkových nahrávek, které se střídavě linuly z opačných stran místnosti. Úroveň hlasitosti se v následujících hodinách měla jen zvyšovat, formou vzdoru byl tentokrát výkřik. Na vystoupení dvojice Caliph8 a Nonplus fascinoval minimalistický projev omezený na obsluhu elektroniky, ani mrk navíc. Z obou sršelo soustředění, oči a ruce jim kmitaly po pultu a komunikace mezi nimi probíhala na neznámých levelech, zatímco místností vibrovaly temné basy. 700 Bliss publikum vyburcovaly křikem na hranici snesitelnosti, když Moor Mother do hlasitých loopů rozvášněně recitovala texty o nespravedlnosti světa: „Yeah, you heard what I said/ That anti-black’s programmed.“ Doposud mi zvoní v hlavě její pronikavé: „You're a racist in your head.“

Po půlnoci Berghainem otřásla exploze v podání belgické punkové kapely Cocaine Piss. Zpěvačka Aurélie Poppins, vybavená chrániči na kolena a přemírou energie, se po úvodním válení po pódiu vrhla do davu a zbytek setu odzpívala za pobíhání mezi lidmi. Basistka, kytarista a bubeník se sklopenými hlavami trýznili své nástroje, obličeje zakryté vlasy. V Berghainu už jsem viděla leccos, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že tu někdy propukne pogo. Kdo chce zažít glittershitstorm bez pozlátek, v květnu zahrají v Meetfactory.

Tím skončil program na hlavní stagi. Část obecenstva se vydala chytat poslední metro, ta druhá se přesunula do intimnějšího prostředí Säule, kde se pokračovalo pásmem As If We Had a Future. Šanghajský producent Noctilucents mě okouzil dvě středy zpátky v klubu Zur Klappe a jeho éterický zpěv, který vyplnil první část setu, byl balzámem na rozdrásané uši a pro intoxikované příležitostí se objímat. V druhé půlce se pak rozjela parádní, pro evropského posluchače nezvyklá diskotéka. Narozdíl od stájového kolegy Kila Veeho, který se opírá o profláknutý západní pop, Noctilucents pracuje se současnou asijskou hudbou.

Ve čtvrtek v Berlíně prakticky začíná víkend, takže se Berghain zaplnil od Säule až po Panorama Bar a většina lidí byla odhodlaná setrvat do rána. Zatímco předchozí den se sázelo hlavně na zvuk, pásmo As If We Were Free bylo věnované interpretům, kteří svá vystoupení budují na performativnosti, pracují s kostýmy a představuje různé identity. Doprovázená na harfu předvedla newyorská zpěvačka a producentka Eartheater široký vokální rozsah i taneční um, v její hudbě se mísí emocionalita s odcizením a podobný účinek mělo i její vystoupení. V maskáčových kalhotech a průhledném třpytivém trikotu, který šikovně nastavovala záři reflektorů, prováděla hluboké záklony a jiné, pro zpěvačku nezvyklé pózy.

Ladnost a ženskost vystřídala útlá postavička v červeném, se zakrytou tváří a těkavými pohyby. Britská producentka Gazelle Twin přivezla svoji postavu šaška z loňského alba Pastoral, na kterém odkazuje k tradici britské satiry a bere si na paškál současnou Británii a noční můru s názvem Brexit. Následně se na pódiu rozzářil světelný portál, ze kterého se vynořil v dlouhých šatech oděný J'Kerian Morgan alias Lotic (používá zájmeno they). V instrumentálních pasážích v něm zase mizel a při zpěvu nechával své tělo ozařovat duhovými paprsky světla.

Dvacátý ročník CTM si ke kulatinám dal za úkol vytrvat, nevzdat se, klást odpor společenským silám, které by si přály jednodušší, kontrolovatelnější a předvídatelnější svět. Ve středu a ve čtvrtek se bojovalo zvýšenou hlasitostí nebo nasazováním masek, tímto však strategie nejsou vyčerpány. Ještě nám zbývají tři festivalové dny.

Info

CTM Festival 2019
25. 1. - 3. 2. 2019
Berlín, Německo
fb událost

foto © Udo Siegfriedt

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.