Články / Reporty

Klást odpor křikem nebo třpytkami (CTM Festival)

Klást odpor křikem nebo třpytkami (CTM Festival)

Natálie Zehnalová | Články / Reporty | 01.02.2019

Čím dál více lidí se ve spletitosti dnešního světa ztrácí a zaujímá na něj zjednodušující pohled, jednotlivé názorové proudy se vzájemně vzdalují. Jak můžeme zjednodušující rétorice čelit, aniž bychom sami začali hlásat dogmata? Jak přijmout rozdílnosti a vyrovnat se se změnami a přetrvávající nejistotou? Jakou roli v boji proti polarizaci společnosti hraje hudba a umění? Těmto otázkám se věnuje letošní ročník festivalu CTM s podtitulem Persistance. Odpor vůči rigidním společenským silám je společný všem účinkujícím, ať už se projevuje kousavou sociální kritikou nebo vlastní nonkonformitou a osobním vzdorem. Festival je i pro návštěvníky cvičením v akceptování nového a neznámého, jednotlivá programová pásma jsou sestavena tak, že člověk téměř jistě narazí na něco, co neznal. Berlínské publikum je přitom podobně diverzní a nedělá mu problém přepnout z techna na punk a z freak folku na powwow-step.

Středeční program na hlavní berghainské stagi nesl název As If We Were Heard. Zahájil ho umělec a publicista Tim Tetzner instalací seskládanou z naloopovaných punkových nahrávek, které se střídavě linuly z opačných stran místnosti. Úroveň hlasitosti se v následujících hodinách měla jen zvyšovat, formou vzdoru byl tentokrát výkřik. Na vystoupení dvojice Caliph8 a Nonplus fascinoval minimalistický projev omezený na obsluhu elektroniky, ani mrk navíc. Z obou sršelo soustředění, oči a ruce jim kmitaly po pultu a komunikace mezi nimi probíhala na neznámých levelech, zatímco místností vibrovaly temné basy. 700 Bliss publikum vyburcovaly křikem na hranici snesitelnosti, když Moor Mother do hlasitých loopů rozvášněně recitovala texty o nespravedlnosti světa: „Yeah, you heard what I said/ That anti-black’s programmed.“ Doposud mi zvoní v hlavě její pronikavé: „You're a racist in your head.“

Po půlnoci Berghainem otřásla exploze v podání belgické punkové kapely Cocaine Piss. Zpěvačka Aurélie Poppins, vybavená chrániči na kolena a přemírou energie, se po úvodním válení po pódiu vrhla do davu a zbytek setu odzpívala za pobíhání mezi lidmi. Basistka, kytarista a bubeník se sklopenými hlavami trýznili své nástroje, obličeje zakryté vlasy. V Berghainu už jsem viděla leccos, ale ani ve snu by mě nenapadlo, že tu někdy propukne pogo. Kdo chce zažít glittershitstorm bez pozlátek, v květnu zahrají v Meetfactory.

Tím skončil program na hlavní stagi. Část obecenstva se vydala chytat poslední metro, ta druhá se přesunula do intimnějšího prostředí Säule, kde se pokračovalo pásmem As If We Had a Future. Šanghajský producent Noctilucents mě okouzil dvě středy zpátky v klubu Zur Klappe a jeho éterický zpěv, který vyplnil první část setu, byl balzámem na rozdrásané uši a pro intoxikované příležitostí se objímat. V druhé půlce se pak rozjela parádní, pro evropského posluchače nezvyklá diskotéka. Narozdíl od stájového kolegy Kila Veeho, který se opírá o profláknutý západní pop, Noctilucents pracuje se současnou asijskou hudbou.

Ve čtvrtek v Berlíně prakticky začíná víkend, takže se Berghain zaplnil od Säule až po Panorama Bar a většina lidí byla odhodlaná setrvat do rána. Zatímco předchozí den se sázelo hlavně na zvuk, pásmo As If We Were Free bylo věnované interpretům, kteří svá vystoupení budují na performativnosti, pracují s kostýmy a představuje různé identity. Doprovázená na harfu předvedla newyorská zpěvačka a producentka Eartheater široký vokální rozsah i taneční um, v její hudbě se mísí emocionalita s odcizením a podobný účinek mělo i její vystoupení. V maskáčových kalhotech a průhledném třpytivém trikotu, který šikovně nastavovala záři reflektorů, prováděla hluboké záklony a jiné, pro zpěvačku nezvyklé pózy.

Ladnost a ženskost vystřídala útlá postavička v červeném, se zakrytou tváří a těkavými pohyby. Britská producentka Gazelle Twin přivezla svoji postavu šaška z loňského alba Pastoral, na kterém odkazuje k tradici britské satiry a bere si na paškál současnou Británii a noční můru s názvem Brexit. Následně se na pódiu rozzářil světelný portál, ze kterého se vynořil v dlouhých šatech oděný J'Kerian Morgan alias Lotic (používá zájmeno they). V instrumentálních pasážích v něm zase mizel a při zpěvu nechával své tělo ozařovat duhovými paprsky světla.

Dvacátý ročník CTM si ke kulatinám dal za úkol vytrvat, nevzdat se, klást odpor společenským silám, které by si přály jednodušší, kontrolovatelnější a předvídatelnější svět. Ve středu a ve čtvrtek se bojovalo zvýšenou hlasitostí nebo nasazováním masek, tímto však strategie nejsou vyčerpány. Ještě nám zbývají tři festivalové dny.

Info

CTM Festival 2019
25. 1. - 3. 2. 2019
Berlín, Německo
fb událost

foto © Udo Siegfriedt

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Bert & Friends jsou SUPR

Andrea Bodnárová 14.12.2019

Bezčasá benzinka se zjevuje v neonové záři a v místnosti nad ní jsou plyšová chlupatá křesla a misky s tutti frutti žvýkačkami.

Nikdy nejste doopravdy sami (Planes Mistaken for Stars)

Lukáš Grygar 12.12.2019

Středa dopoledne, hraje mi Neil Young, deska Broken Arrow, kterou zakládající kytarista Planes Mistaken for Stars považoval za trestuhodně nedoceněnou.

Tváře povědomé i nepřítomné (PAF Olomouc)

Viktor Palák 10.12.2019

„Po pravdě – nevim,“ odvětila jedna z porotkyň Chalupeckého ceny Vjera Borozan, když se jí moderátoři zeptali, zda se opravdu baví, anebo zda to jen předstírá...

Na kusy (Cult of Luna & spol.)

Jakub Koumar 09.12.2019

The Fall. Světla žhnou a gradující hudba jako by trhala kusy sebe sama a ty padají z pódia do hlediště.

Více lidskosti (Holly Herndon)

Natálie Zehnalová 09.12.2019

Sedm lidí a jedna umělá inteligence zaplnili industriální budovu Kraftwerku odzbrojující dávkou energie, křehkosti a lidskosti.

Pestré farby neo-soulu (Jordan Mackampa)

Jonáš Sudakov 08.12.2019

V obyčajnom šedom svetri a s drobnou zimnou čiapkou sa podobá na Marvina Gayea nielen vizuálne, ale v jeho tvorbe je počuť aj dušu tejto legendy.

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.