Články / Reporty

Klidná síla Beccy Stevens

Klidná síla Beccy Stevens

Karolina Veselá | Články / Reporty | 18.10.2022

Po více než dvou letech od vydání alba Wonderbloom se americká zpěvačka, skladatelka a kytaristka pohybující se mezi jazzem, popem i folkem Becca Stevens vydala na turné, při kterém neopomenula své oblíbené Česko. Stejně jako před třemi lety vystoupila hudebnice v Praze, tentokrát ne v Jazz Docku, ale ve větším Paláci Akropolis. Metry navíc nebyly nakonec potřeba, zpěvačka svou sestavu z posledního tuzemského koncertu zeštíhlila na bubeníka Jordana Perlsona a basistu/vokalistu Chrise Tordiniho.

Část židlí zůstala neobsazená, a tak se před začátkem objevily obavy, jestli se vůbec dostaví dostatečně vřelá atmosféra. Jakmile však trio vkročilo na scénu, jejich přelaďování a srovnávání mikrofonů doprovázel burácivý potlesk diváků, kteří přesně věděli, pro co si přišli. Stevens bez zbytečných slov odklepala píseň Tillery a bylo jasné, že prázdná místa nebudou nikoho trápit.

Druhým otazníkem, který se ukázal hned z kraje, byl zvuk kapely. Ten se při malé sestavě paradoxně během hlasitějších částí sléval do nekonkrétního hluku, nepřidávala tomu ani karbonová kytara, daleko lépe vyznělo malé ukulele. Ovšem netrvalo to dlouho, sotva pár písní, a zvukař to vyřešil. Vše ostatní bylo, jak je už u Beccy Stevens zvykem, téměř dokonalé. Objevily se skladby ze starších alb Weightles, Perfect Animal nebo Regina, z posledního Wonderbloom, a díky velké pandemické odmlce také nové kousky. Mezi nimi zhudebnění jednoho ze Shakespearova textů, kterých se Stevens často ujímá, nebo dojemná skladba Wild Eyes Open pro její nedávno narozenou dceru.

Píseň How to Listen byla dokonce tak nová, že ji Stevens hrála sama a s notami, což se i přes pomalé vyprávěcí tempo proměnilo v poměrně komickou scénu ve chvíli, kdy stojan na noty spadl nebo kdy červená světla zakryla text napsaný červeným písmem, a ona nějakou dobu čekala na jednom akordu. Vše prokládala vtipnými poznámkami a upřímně se smála společně s publikem.

Koncert měl také hlubší momenty, o tom nejvíce dojemném nejspíš ani hudebnice nevěděla. Jako závěrečnou skladbu zvolila Heather’s Letters to Her Mother, která vypráví příběh dívky, jež se stala obětí útoku v Charlottesville, kde mladý muž najel do skupiny lidí protestujících proti neonacistickému sjezdu. Nebylo možné nemyslet na násilnou smrt dvou mužů před bratislavským LGBT+ barem Tepláreň, která se nás všech tak silně dotýká. „We've got nothing without love,“ opakovala Stevens refrén písničky a vyzývala ke společnému zpěvu všechny zúčastněné. We've got nothing without love.

Info

Becca Stevens (us)
16. 10. 2022 Palác Akropolis

foto © Ivan Kiša Menčík

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Rozdílné světy (Blind Künstler + Barbora Hora)

Veronika Tichá 07.12.2023

Oba interpreti přenesli do dvou rozdílných světů – potemnělého, ale útulného a bezpečného pokojíčku, do zakouřeného jazzového klubu.

Medzipriestor pre kolektívnu exploráciu (Next 2023)

Dušan Šuster, Richard Michalik 07.12.2023

Nextu sa každoročne do rôznorodých priestorov naprieč mestom podarí priniesť diverzný program, ktorý vždy dokáže poslucháčovi uštedriť zopár prekvapení.

Láska, pot a sníh (Hear Me!)

Jiří Přivřel 05.12.2023

Tři dny radikálního naslouchání. Metalovou performancí první večer zavírá Petr Válek, Ondřej Merta a Jára Tarnovski. Poslech v rampě. Stíháme poslední tramvaj, což se další dny nepodaří...

Nekonečná experimentální mše (William Basinski)

Julia Pátá 03.12.2023

„Vím, že bych tady neměl klít, ale tahle společnost je plná sráčů, kteří se vás snaží vyždímat kvůli výdělku,“ dodal bujarý Basinski záhy se omlouvaje „pohledu shora“.

Monkey Week 2023: Jako doma

Michal Pařízek 29.11.2023

Vizuální charakteristika jubilejního patnáctého ročníku byla ve znamení jakéhosi obřího flipperu, což se záhy ukázalo jako nadmíru příhodné.

Down in the past (Mando Diao)

Eva Karpilovská 28.11.2023

V půlce koncertu skupina opustila podium, aby se vrátila k upravenému, akustickému setupu, kterým se opravdu přenesli do dob před rock’n’rollem. Long Before the Rock’n’roll.

Nepřestávám vrhat stín (WWW Neurobeat)

Tomáš Jančík 26.11.2023

Absolutní zapálení a smysl pro detail je vidět i ve chvíli, kdy raperovi na moment vypadne text – žádná nejistota, ve vteřině nastupuje freestyle.

Tired of life, start over (Blank Banshee)

Dominik Polívka 26.11.2023

Holubice, Macintosh a řecké sloupy. Procházím estetiku videí kanadského producenta Patrika Driscolla. Vše v dřevní kvalitě 3D modelů z počátku milénia.

Tanec v krajině snů (Jaga Jazzist)

Kryštof Kočtář 24.11.2023

Laťku norští hudebníci nasadili dost vysoko hned ze startu, avšak euforická cesta do cíle se nesla v jejím neustálém navyšování a překračování.

Chvála ozubeným kolesům i vesmírným potulkám (Laibach)

Michal Smrčina 23.11.2023

Kdo by se nebál do Divadla Hybernie? Toto místo si příliš nespojuji s kapelami typu Laibach...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace