Články / Reporty

Kluci jsou zpět a říkaj‘ si o potíže (Dropkick Murphys)

Kluci jsou zpět a říkaj‘ si o potíže (Dropkick Murphys)

Jiří Vladimír Matýsek | Články / Reporty | 12.06.2019

Před nějakou dobou jsem četl report z jednoho amerického koncertu Dropkick Murphys. Bylo na portálu orientovaném na punk rock a právě ústup od tohoto stylu a podbízení se davu byl kapele vyčítán. Být ortodoxním pankáčem, jakože nejsem, možná bych podobně remcal i po jejich pražském koncertu. Nicméně, punku bylo ten večer rozhodně více než vloni.

Přivezla ho londýnská oi! sebranka Booze & Glory, která svou ráznou čtyřicetiminutovkou řádně probrala horkem unavené publikum. Živelná kapela, která svým pohybem řádně zatápěla osvětlovačům, přivezla klasický melodický punk britského střihu, včetně typických kytarových harmonií a nápaditých vícehlasů. A, světe div se, bylo to i slyšet, ačkoli zvuk výrazně poznamenalo nepříjemné echo a ostrý, plechový dozvuk hokejové haly.

Dropkick Murphys hráli v sousední Malé sportovní hale před rokem. Tehdy tvořila páteř setlistu aktuální deska 11 Short Stories of Pain and Glory, letos se spíše vzpomínalo a připomínalo třiadvacet let kapely na scéně. Hrálo se tak napříč všemi deskami a spokojena musela být jak ona folkověji zaměřená část fanoušků, čekající na relativně nové věci Rose Tattoo či First Class Loser, tak ta divočejší, punková, kterou při peckách typu Citizen C.I.A. či Worker‘s Song nemusel nikdo pobízet k circle pitu. Vedle obměněného setu se změnilo i pojetí celé show. Loni Ken Casey ještě svíral baskytaru a první pěvecká linie patřila většinou Alu Barrovi, nyní se o vokální party dělili mnohem víc, místy dokonce Casey dominoval. Dojmu z výkonu skupiny to nijak nevadí, pořád jsou to „staří dobří“ Murphys a – pankáči prominou – jsou na vrcholu.

Točí silná alba a jejich koncerty mají nenapodobitelnou atmosféru, která přináší dojem přátelského popíjení v irské hospodě i do tak suchých a nudných míst, jako je holešovický hokejový stánek. Slovy oblíbené, toho večera téměř závěrečné sborové halekačky (následoval ještě cover Dirty Deeds Done Dirt Cheap od AC/DC): Nevíme, kdy se znovu potkáme, ale není to sbohem, nýbrž nashledanou. S takovým pocitem se z koncertu, který nabíjel atmosférou, odchází sakra příjemně.

Info

Dropkick Murphys (us) + Booze & Glory (uk)
11. 6. 2019 Tipsport Arena, Praha

foto © Security BSB Professional Service

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.