Články / Rozhovory

Kniha z kina nesnese srovnání

Kniha z kina nesnese srovnání

Kateřina Cumin | Články / Rozhovory | 14.10.2015

Máte rádi kina, knihovny, knižní přehlídky, vydavatele, autogramiády a čtení, diskuze nebo plakáty? Něco podobného, a přitom dost jiného pořádají tento pátek Národní filmový archiv, Genot Centre \ Cosmic Sans a Francouzský institut. 3. kniha z kina je knižní malotrh, který přívlastek knižní překonává. Kazety, vinyly, filmové plakáty, fanziny a mnoho dalšího, "hudební" host nádavkem. Tak o tom mluvili hlavní pořadatelé Helena Černohorská a Ondřej Lasák.

Kniha z kina je určena těm, kteří vnímají knihu, časopis, kazetu jako syntetické umění, říkáte, ale předpokládám, že výběr vystavujících/prodávajících má asi pragmatičtější nebo “ideologičtější” pozadí? Ptám se na to, jak striktní je výběr, jestli se tam může přihlásit i subjekt, který pro někoho “periferní” je, pro jiného už méně…
Helena: Když se podíváte na seznam sedmdesáti vystavovatelů na Knihexu, u celé poloviny můžete pochybovat o tom, zda jsou "malí", jak Knihex sám obvykle uvádí. Na letošní Knize z kina k takovému dojmu dojít nemůže. Na periferii tu stojíme všichni. Nemyslím si, že by to v případě Pravěku, Anny Pleštilové, Genot Centre, ale třeba i Národního filmového archivu šlo nějak relativizovat. A výběr nakonec striktní nebyl. Oslovili jsme ty, které jsme tu chtěli potkat, a oni souhlasili. Až na jednoho. A jen jednoho jsme odmítli, protože nesplnil základní požadavek.

Jaký?
Helena: Požadavek na perifernost. Byl to nakladatel, který chrlí desítky titulů ročně a obstojně si tím vydělává na živobytí.

Dá se srovnat Kniha z kina například s Knihexem? Nebo má blíže k některým dalším akcím?
Helena: Letošní Kniha z kina pro mě mnohem víc než o prodeji (o kterém jsou všechny vele i malotrhy, jakkoli alternativně se tváří) je o dialogu, který se tu povede. Od čtyř do sedmi se bude diskutovat o autorské knize, o tvrdém chlebu vydavatelů, o nadšení a nekonečné pochybnosti... Bude to zajímavé nejen pro lidi z oboru, ale zejména pro čtenáře, pro milovníky knihy, kazet, vinylů etc., kteří často neznají pozadí vzniku. Tak bych si chtěla myslet, že letošní Kniha z kina nesnese srovnání - ale trochu vydělat samozřejmě taky chceme.

Kde se vzal nápad na “knižní malotrh” v Národním filmovém archivu? Je zvláštní vidět iniciovat filmovou instituci převážně knižní událost, jakkoliv syntetickou… A jak se bude lišit třetí ročník od toho prvního?
Helena: Nápad na Knihu z kina se zrodil z rozčarování. Do NFA jsem nastoupila, abych distribuovala knihy, filmy, vědecký časopis Iluminace, a tak jsem začala jezdit po veletrzích. Neustále jsem musela kupujícím dokola vysvětlovat, že neprodáváme Četnické humoresky, protože nejsme Archiv České televize. Bylo nutné, aby se NFA etabloval jako vydavatel. A tak jsem uspořádala Knihu z kina. Na tu první jsem pozvala menší nakladatele, kteří mně samotné byli sympatičtí produkcí i osobně. Až letošní, třetí ročník je takhle vyhraněný. Poprvé ho taky nepořádám sama, ale s Ondrou - věnovali jsme tomu mnohem víc času a sil, tak doufám, že bude mít o to větší úspěch.

NFA tam bude prodávat filmové plakáty - i nějaké starší exkluzivní kousky?
Helena: NFA nabídne originály filmových plakátů k hollywoodským šlágrům - Krotitelé duchů, Predátor, Hříšný tanec, Star Wars... Stojí od padesáti korun do tří set a většina z nich nejsou oficiální americké plakáty, ale autorské plakáty našich předních umělců. Všechny budou zdobit dřevěnou stěnu foyer, takže návštěvníci mají jedinečnou možnost si je na vlastní oči prohlédnout a hned odnést domů. Nenabízíme je ještě ani na e-shopu, takže kdo má zájem, musí přijít.

Jakou knihu si bude chtít koupit Ondřej na místě a jak blízká je hudba Félicie Atkinson Heleně?
Ondřej: Jsem moc rád, že s Félicií přijede i její profesní a životní partner Bartolomé Sanson, který má v Shelter Press na svědomí grafické zpracování drtivé většiny titulů. Z jejich stánku si kromě několika kazet a vinylů určitě odnesu i překrásnou Féliciinu monografii Improvising Sculpture As Delayed Fictions. Dále se těším na prezentaci a tituly nakladatelství Lačnit. Luboš Svoboda je můj hrdina. Jeho přístup k vydávání i k vlastní tvorbě - ať už literární, hudební nebo konceptuální - je pro mě velkou inspirací. Jinak jsem vždycky zvědavý na novinky od studentů Ateliéru ilustrace a grafiky UMPRUM, kterým dlouhodobě fandím. Nikkoleta Logosová pro nás nedávno dělala obal na jeden kazetový release Genot Centre.

Helena: Já v hudbě dost pokulhávám, takže Félicii Atkinson jsem objevila, až když ji Ondřej navrhnul jako hosta. Trochu jsem se toho bála, protože se s Ondrou v hudebním vkusu obvykle nepotkáváme, ale překvapilo mě to. To, co jsem slyšela, je klidné a skromně krásné. Těším se na koncert - ať už mi ten předpoklad potvrdí, nebo vyvrátí.

Výběr Felicie Atkinson coby básnířky, šéfky vydavatelství Shelter Press a vizuální umělkyně je více než na místě, stejně jako její chystaný AV set - máte konkrétnější představu, jak bude vypadat?
Ondřej: Hudbu Félicie Atkinson jsem objevil díky videu, kde skladbu Green and Grey dechberoucím způsobem spojila se slavným avantgardním snímkem Odpolední osidla od Alexandera Hackenschmieda a jeho tehdejší americké partnerky Mayi Deren, když jsme s Helenou na jaře přemýšleli nad doprovodným programem dalšího ročníku Knihy z kina. Félicia si vybírala ze seznamu snímků, které jsme pro ni připravili s pomocí kurátorů NFA. Původní záměr filmy upravovat ve spolupráci s českými tvůrci videoartu jsme kvůli nevyhnutelným právním komplikacím bohužel museli zavrhnout, ale finální výběr je natolik zajímavý, že už mě to dávno přestalo mrzet.

Návštěvníci se mohou těšit na snímky od dvou umělců, kteří se proslavili především jako fotografové – Mana Raye a Laszla Moholy-Nagyho. Snažil jsem se z Félicie dostat, proč si vybrala zrovna tyhle tři snímky. Se slovy „so i decided to write short poems about the films instead of a « critique », i feel in a way it’s more appropriate, i hope the magazine will be ok with that” mi poslala tohle:

Ke všem snímkům skládá Félicia zcela nové kompozice, které už pravděpodobně nikde jinde nezazní. Vzhledem k jejím improvizačním schopnostem a výraznému posunu k elektronickému zvuku na letošním, podle mě jejím nejzajímavějším albu A Readymade Ceremony ale sám nedokážu odhadnout, jak to celé bude znít. O to víc se těším.

A na co se připravit v případě Mexičanky Laury Luny?
Ondřej: Lauru jsem objevil na konci loňského roku při dohánění domácích releasů, které mi během roku utekly. Její deska Isolarios, která vyšla na krásné kazetě u Baba Vanga, mi bez přehánění vyrazila dech. Základem jejích kompozic je práce s nahodilostí a nechtěnými zvuky. Nejde ale o žádný chladný glitch. Z elektronických zařízení kolem nás sbírá pomocí různých typů mikrofonů frekvence, které pak v reálném čase využívá k tvorbě abstraktních a vždy trpělivě gradovaných kompozic. Atmosférou mi její hudba trochu připomíná věci z labelu Ghost Box. Laura ale z toho jejich retro-futuristického pojetí vynechává retro. Na Knize z kina se Laura představí v kolaboraci s dalším zajímavým audiovizuálním umělcem. Michal Kindernay je známý především jako tvůrce interaktivního videa, ale tady se kromě na místě vytvářených projekcí bude podílet i na zvukové složce. Před měsícem jsme Michala s Laurou pozvali na křest Lišajovy kazety do karlínského Přístavu 18600 a bylo to fascinující. Těšit se můžete třeba na roboty zavřené do plechovky od fazolí nebo na mikroskopem snímaný povrch polystyrenového měsíce na točně, která svým mechanickým pohybem zároveň generuje jednu zvukovou vrstvu...

Nebude omezená kapacita překážkou?
Ondřej: Rád bych prohlásil, že sto lístků za 100 Kč na vystoupení jedné z nejzajímavějších postav současné experimentální scény, jejíž poslední desku chválí Spin, The Quietus, FACT, Pitchfork i Tiny Mix Tapes, v prostředí krásného kina a doplněné o zřídkakdy hrané snímky promítané z originálních filmových pasů zmizí během pár dní. Realita je ale bohužel trochu střízlivější. V Praze se toho – obzvlášť v pátek – v současnosti děje strašně moc. A to je jen dobře. Na koncertech méně přístupné hudby tak asi nemůžeme čekat fronty až na ulici. V Genot Centre s tím počítáme, a i proto jsme zatím pokaždé pořádali akce, které jsou z podstaty velmi komorní. Často říkám, že se snažíme najít způsoby, jak naživo a působivě prezentovat hudbu, která v koncertním provedení bohužel není příliš vizuálně vděčná. Třeba na našich celonočních koncertech by se ležící návštěvníci měli ideálně vykašlat na sledování hudebníků a vnímat jen samotnou hudbu. Video je samozřejmě další možná cesta, jak ty naše statické laptopáře a krabičkáře zpřístupnit širšímu publiku.

Partnerem Knihy z kina je Francouzský institut, proč zrovna on? Má to nějaký širší kontext?
Ondřej: V momentě, kdy pořádáme koncert v neobvyklém prostředí, které navíc není součástí turné, musíme samozřejmě počítat s výrazně vyššími náklady na produkci, dopravu atd. Bez podobných partnerů by ty naše ambiciózní plány většinou zůstaly jen v mé hlavě. Jednání s Francouzským institutem, konkrétně s paní Barborou Bukovinskou, bylo snad to nejpříjemnější a nejjednodušší, co jsem za poslední rok zažil. Kromě pomoci s ubytováním, příspěvku na letenky a mediální podpory navíc pomohli třeba i s překladem titulků k jednomu ze snímků.

Helena: Na samotné akci představí Katarína Horňáčková z Francouzského institutu F. X. Šaldu a další grantové programy na podporu překladů z francouzské literatury. A jako živý doklad toho, že se tyto granty úspěšně využívají, přijde Studio Rubato.

Fanziny - jak probíhá jejich “dramaturgie” a do jakých oblastí zasáhnou? Počítám, že asi nepůjde jen o ty hudební?
Ondřej: Tohle je otázka spíše pro Miloše Hrocha z Radia Wave a zinu Crook/Křivák, který se stará o selekci a spolu s fotografem a bubeníkem Peleton Václavem Tvarůžkem bude mít na starosti i zinový workshop. Rozhodně by ale nemělo jít jen o hudbu. Třeba ziny Václava Tvarůžka nebo Petra Hlaváčka jsou složené výhradně z fotek. Na stánku by měl být dostupný také fanzin Preisner od Dušana Tománka s texty Josefa Bolfa. Dále si vybavím ještě nové číslo Revenge of the Nerds od kluků z Remek, ve kterém by měl být tour report Or a rozhovor s Banánem, a komiksový zin Tomáše Motala. Ale určitě toho bude mnohem víc.

Autorské knihy, UMPRUMka, sdružení Pravěk a fanzinovský workshop, to všechno dává dobrý smysl. Může být dneska ještě kniha jiná než periferní?
Helena: Poslední průzkumy říkají, že se čte hodně, ale ne české literatury. V tomhle ohledu je tedy každá česká kniha periferní. Ale jistě bychom se shodli, že takový Hrabal tam patřit nebude - ani Urban nebo Hůlová... Takže jsme zase u toho, že relativismus nelze uplatnit všude. Kniha dnes může být stále bestsellerem, a ten stojí daleko od knih nabízených na Knize z kina. Bohužel! Protože čínská grafika a nekvalitní tisk, tragické sazby a odbyté korektury dnes plní knihkupectví od sklepa až po půdu. Ale knihu-artefakt tam nenajdete, za tou musíte právě na tu periferii.

Info

Live: 3. Kniha z kina, 16. 10. 2015, Ponrepo, Praha
www.facebook.com/events/1628582250724590

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Kalandra: Přijmout sebe sama a svůj díl zodpovědnosti

Barbora Kadlíčková 30.06.2022

Čtveřice, pohybující se na pomezí alternativního popu s vlivy rocku a folku a s odzbrojujícím hlasem Katrine Stenbekk v popředí, letos na Colours of Ostrava. Rozhovor.

Osheyack: Předpandemická podoba klubové zábavy je ta tam

Václav Valtr 24.06.2022

Po deseti letech strávených v Šanghaji se Osheyack stěhuje pryč a vydává album, které je jakousi labutí písní za jeho pobytem. Rozhovor před koncertem ve Fuchsu2.

Daniel Romano: Žádné potěšení by nemělo být proviněním

Adéla Polka 23.06.2022

Rozhovor o tom, co bylo a je country, jak si stojí kanadská hudební scéna, ale také malé nahlédnutí do přísných pracovních postupů.

Matěj Velek (Kasárna Karlín): Zažil jsem neuvěřitelné věci

Jarmo Diehl 22.06.2022

Klasicistní pětipodlažní vojenská budova z roku 1844, která zůstala v téměř původním stavu? Kasárna Karlín slaví pod patronací Pražského centra páté narozeniny a my chceme být u toho. Rozhovor.

Marcin Dubrawski (Dr. Fleischman): Hodně všeho kromě metalu!

redakce 31.05.2022

Dr. Fleischman chystají v Česku hned dva koncerty. Chvíli na zodpovězení pár otázek si udělal Marcin Dubrawski, který v kapele hraje na bicí a má na starosti texty.

Zach Choy (Crack Cloud): Spojuje nás to, že jsme odpadlíci

David Čajčík 16.05.2022

Jako pozvánku na květnový koncert postpunkových Crack Cloud odemykáme rozhovor, který vyšel ve Full Moonu #113.

Ťukání do termosky a jiné výpravy do zvukové reality (Viera Marinová)

Viktor Palák 12.05.2022

Viera Marinová je zvuková designérka, která stojí mimo jiné za ceněným krátkým filmem Milý tati.

Poly (Insania): Tenkrát po tom byl hlad

Adéla Polka 09.05.2022

Falešný kněz Poly si ve svých obsáhlých kázáních rád rejpne a nechá být. Ať si každý přebere sám. Rozhovor.

Jan Bartoš (Prague Music Performance): Osvobození koncertního formátu mám v hlavě několik let

Jarmo Diehl 05.05.2022

Přední český klavírista, nebo přední český umělecký ředitel, v obou případech přesahující hranice naší země? Jan Bartoš je obé. Rozhovor k festivalu, jehož program budí respekt.

Alona Dmukhovska (Music Export Ukraine): Píšeme příběh lidstva

Anna Mašátová 02.05.2022

S Alonou a jejími kolegyněmi jsme se potkávaly během konferencí a festivalů v zahraničí, v loňském roce navázaly hlubší spolupráci, která vyústila v česko-ukrajinský workshop...

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace