Články / Reporty

Koho by napadlo jet na festival do Litvy?

Koho by napadlo jet na festival do Litvy?

Karolina Fialová | Články / Reporty | 23.09.2014

Koho by napadlo jet na festival do Litvy? Mají tam vůbec něco takového? Asi nejsem jediná, kdo má o baltské trojce zemí trochu zkreslené představy. Festival tam je. A je sakra dobrej.

Vilnius Music Week dodržuje klasický formát showcase festivalu - koncerty v klubech a na stagích po centru města plus hudební konference. Z Británie přiletěl třeba bezprostřední John Robb, Peter Jenner, z Islandu hlavní booker Iceland Airwaves Grimur Atlason nebo booker zaběhlého Eurosonicu Ruud Berends. Na rozdíl od posledních dvou jmenovaných festivalů byl Music Week zdarma – jak přehlídka převážně domácích kapel a jmen z okolních zemí, tak i všechny konference.

Darkside, When Saints Go Machine – i taková jména jste mohli potkat na plakátech po celém městě, ta se však týkala festivalu Loftas, oddělené, placené části Music Weeku, která běžela ve stejné dny. Osobně to nepovažuji za nejchytřejší rozhodnutí – ráno a dopoledne konference, odpoledne a večer showcase vystoupení a od půlnoci do rána program Loftas by nezvládl asi ani ten nejzarytější hudební fanoušek. Aby toho nebylo málo, na hlavním náměstí probíhal Vilnius festival, na kterém se Litevcům poprvé představili dánští WhoMadeWho. Na jaře se na jejich vlně disco-kytarových hitů a showmanství vezla naplněná Akropole a já s ní, ale přepálený zvuk a protahované písně mě rychle vyhnaly zpátky do prostor Music Weeku. A bylo to dobře.

pátek
V pátek byla na programu konference s názvem „Musical tourism – example of Iceland“. Jak dostat turisty na Island mimo hlavní sezónu, která končí už v září? Proč si může festival dovolit mít tak drahé lístky? Jak export islandských kapel pomáhá turistice? Tyto a mnoho dalších otázek zodpovídal zmiňovaný Grimur Atlason.

Mezi nejlepší vystoupení dne patřilo hned to úvodní – domácí kapela Kite Art podporovaná (na brzkou hrací hodinu) početným publikem a pár roztančenými teenagery v první řadě. Indierocková Don’t Cry s nádechem elektroniky a „severským“ zvukem fungovala jako magnet.

O kus dál zvučili dvoučlenní ukrajinští Tape Flakes, další elektronika (které bylo na festivalu požehnaně). Posedávající publikum nevypadalo příliš naladěné na divokou taneční párty a bralo je spíš jako „předkrm“ o něco populárnějších lotyšských Carnival Youth. Na jedné konferenci se o nich vyjádřili jako o talentovaných, stydlivých, mladých klucích s klišé texty – přesně na to ale všichni čekali. Je to chytlavé. Vážně chytlavé. Pusťte si Never Have Enough, Octopus nebo Brown Eyes And All the Rest a jste v pasti. V oddělené části areálu Loftas byla jedna stage věnovaná i kapelám Music weeku. Polorozpadlý industriální komplex, v něm kromě koncertů třeba ještě pop-up galerie a promítání filmů. Někdo tady šlape Colours na paty.

sobota
Nejzáživnější konferenční zážitek se konal na té s názvem „Moment of truth – foreign specialists evaluate VMW artists“, kde pět panelistů z pěti různých zemí hodnotilo podle dvouminutového poslechu festivalové kapely. Ze začátku to vypadalo na průšvih – několikrát po sobě se opakující výraz „shoe shopping music“ nevěstil nic dobrého. Našlo se ale i pár kapel, co zaujaly. A Bělorusové Super Besse se dokonce dočkali pochvalného článku na webu Johna Robba Louder Than War.

Před sobotním vrcholem v podobě vystoupení Polského dua Rebeka se představili Audience Killers (hráli i na letošním Great Escape), jemný pop/synthpop, atmosférická hudba a nepřípadné blyštivé oblečky, úlohu upoutání pozornosti splnily výborně. Na nahrávkách mi připomínali norské Team Me, naživo jim poněkud scházela energie.

Těsně před začátkem setu liduprázdno, ke konci plno. Rebeka – elektronika, co vás donutí zvednout zadek ze židle (a to doslova, viz jejich koncert na Pohodě, kde zpěvačka vyhecovala sedící a klimbající dav). Padla o nich zmínka i na konferencích, a ne jednou – samozřejmě pozitivní.

Závěrečný koncert sobotního večera obstaral na jednom z náměstí BA, miláček mnoha litevských (nejen) holek. Prozíravě zahrál jednu ze svých dvou hitovek hned v úvodu a tu druhou úplně na konci. Všechno mezi tím bylo totiž k uzívání. Kdo ví, třeba má geniální texty – to se ale prostřednictvím google překladače nedozvím.

Info

Vilnius Music Week
4. – 7. 9. 2014, Vilnius, Litva

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jazz přede dveřmi filharmonie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 17.10.2021

Jazz Goes to Town rád prošlapává nové cesty. Otázka je, jestli je to cesta objevitelská, nebo jde jen o slepou uličku v dalším vývoji přehlídky.

Zničit a přetvořit (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 16.10.2021

Další dva festivalové dny daly divákům zabrat. Dramaturgie se tentokrát pustila do poněkud náročných vod – což ale není nikterak špatně.

Progrese a tradice (Jazz Goes to Town 2021)

Jiří Vladimír Matýsek 14.10.2021

Podstatnou změnou byl dominantní syntezátor a také černý humor, který se odrážel v názvech skladeb i groteskní hudbě. Proklatě dobré a nesmírně intenzivní...

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace