Články / Reporty

Kolik lidí zajímá současná česká elektronika? Elekce festival

Kolik lidí zajímá současná česká elektronika? Elekce festival

Jáchym Krohe | Články / Reporty | 09.06.2014

Report z letošní Elekce píšu s více než spokojeným pocitem, paradoxně ale musím začít smutnou zprávou. Jak možná víte, čtyři dny před konáním festivalu zemřel Sasha Shulgin, přezdívaný kmotr MDMA a extáze. Jestli se jedná o náhodu nebo synchronicitu nechám na uvážení čtenáře, jedno je ale jasné – páteční přehlídka české elektronické hudby v pražské MeetFactory dokonale splnila funkci zádušní mše. Elekce totiž tzv. najela do ještě větší výšky než loni.

Oproti loňskému prvnímu ročníku festival přišel o den a kvantitou se tak zmenšil na půlku, kvalitou naopak narostl. Organizátorovi akce Šimonu Holému se povedlo to, co si dal za cíl, tedy ukázat, že v Česku kvalitní elektronická produkce existuje. Doložil to nejen jednotlivými jmény, které pozval, ale i svým vlastním vystoupením. HOLYho vystoupení pokaždé potvrzují jeho nálepku „pražská Rihanna“, přestože je na stagi sám a z laptopu si pouští připravené tracky (pro nikoho dalšího už by na pódiu stejně nebylo místo). Šimonovy taneční kreace na dj pultu i na celém pódiu jsou jednou velkou coming-out performancí. Druhým Holým, který v pátek vystoupil, byl Ondřej Holý známý pod aliasem Dné. Jemu stačí jen chvilka, aby dokázal svou pozici jednoho z nejlepších českých producentů, trochu delší chvilku už se napjatě čeká na Dnéčkovu připravovanou desku, která je vykupována jeho precizním a perfekcionistickým přístupem k produkci. (Do trojky jmenovců by se hodilo zmínit ještě Toma Holiče, jeho deephousový set jsem ale neslyšel).

Velmi příjemným překvapením bylo vystoupení Murder Bear Douga – ne že bych snad od Tomáše Havlena, poloviny popového dua Post-hudba, čekal něco jiného, ale svoje první live vystoupení ladil až na poslední chvíli. Přesvědčil, že umí pracovat rychle, aniž by tím tratil na kvalitě. Stejnou rychlostí Tomáš vyrostl i coby producent, jehož zvuk a produkční techniky už získaly charakteristickou nezaměnitelnost. Kdo na loňské Elekci viděl vystoupení Post-hudby, může porovnat rozdíly. Stejně jako loni zahrál i Ondra Mikula – minule s projektem Dignity Dope, ten ovšem díky rychle rostoucímu jménu Aid Kid zapadl na druhou kolej. Aid Kid se pomalu přesouvá z beatových do lineárnějších kompozic s odkazy na juke, techno nebo i post-rock, ve druhé půlce více méně poslechového setu zaznělo i pár nových tracků. S přihlédnutím k jeho pracovitosti se můžeme těšit na to, že do červencové Pohody, na které letos účinkuje, stihne vyprodukovat ještě několik dalších.

Chtěl jsem ještě napsat pár vět o HRTLovi, který mě nikdy nepřestane bavit tím, jakou magii dokáže na pódiu vytvořit bez použití laptopu. Zmíním ale raději Mikuláše Příhodu a.k.a. DJe Kewu, který získává cenu poroty za neuvěřitelnou schopnost odpracovat si směnu v kuchyni Alcronu, přejet na Elekci grilovat burgery a pak vyměnit maso za mixážní pult a s kuchařskou čepicí ještě stále na hlavě rozjet silent disco. Silent disco je skvělý formát k posouzení dj setu – stačí si na chvíli sundat sluchátka a pozorovat pohyb davu. Polovina lidí stála téměř bez hnutí, ta druhá připomínala kolektivní extatické voodoo rituály a bylo zřetelné, která polovina má ve sluchátkách právě Kewuův kanál.

Jak řekl v úvodní diskuzi Honza Kistanov, česká elektronika je otázkou jen asi šesti klubů a malého množství lidí, chybí zde totiž poptávka jak ze strany posluchačů, tak i nahrávacích společností. Nezbývá než udělat z českých producentů vývozní artikl, což je cílem bookingové agentury Flexy, kterou Kistanov provozuje spolu s organizátorem Elekce Šimonem Holým. A co se týče kvality, kterou může Česko do budoucna nabídnout i v méně lokálním měřítku, jsem čím dál větší optimista. Druhý ročník Elekce dává jasné přísliby.

Info

Elekce 2014
6. 6. 2014, MeetFactory, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?