Anna Mašátová | Články / Reporty | 19.11.2015
Když před několika měsíci přesouvali pořadatelé koncert Róisín Murphy z malé Lucerny do Velkého sálu, nebylo se čemu divit, vždyť i Moloko, jehož polovinou Róisín bývala, ten samý sál před dvanácti lety snadno vyprodali, nemluvě o nedočkavém osmiletém čekání na Róisíninu novinku Hairless Toys.
Jenže ač je honosný sál sympatický, na elektroniku stavěný není a nebylo pak překvapením, že zvuk dostával na frak. "When I think that I'm over you, I'm overpowered", slova doprovázená – až se zdálo, že nás šálí zrak - banjem, se tříštila do nicneříkajícího hluku, škoda je slabé slovo, vždyť Róisín i její pětičlenná parta jsou k zulíbání.
Dalo se udělat jediné - zaplout do davu, nechat se pohltit disko atmosférou a obdivovat kostýmní arzenál předváděný s odzbrojující nedbalostí, jako kdyby si garderobu teprve vybírala doma před skříní. S nepřítomným pohledem si občas upravovala spodničky, jindy se přehrabovala v maskách nebo poňoukala zajíčky po svém boku, vše pod dohledem dlouholetého kolegy a producenta Eddieho Stevense. Nekonvenční? Slabé slovo, u Róisín Murphy ovšem nehrozí pachuť nebo vyčpělost.
Setlist byl evidentně vystavěný tak, aby se neznalí nové nahrávky uchlácholili hned zkraje. I když už jsou Moloko v pánu dobrých tucet let, jejich Dirty Monkey, Tight Sweater, Tatty Narja a téměř závěrečná Pure Pleasure Seeker vyvolávaly uječené nadšení, pětice novinek z Hairless Toys se dostala na řadu až v druhé půlce.
Dosti zábavné byly dvě italské záležitosti z loňského EP Mi Senti, prý vydané za účelem procvičení hlasivek. Autorská In Sintesi a cover sedmdesátkového hitu Lucia Battistiho Ancora Tu si s tvrdým přízvukem sedly, Murphy hlasivky potrénovala na výbornou. Pokoutně došlo i na největší, až zprofanovanou hitovku Sing It Back, napasovanou do Exploitation, sálem burácelo „come to my sweet melody“, všichni se bavili a svíjeli, zvláštní směska lidí: tatíci od rodin, vysolárkovaní návštěvníci Duplexu i mladí hipstři, šestnáctka písní uběhla příliš rychle. Člověk se ani nestačil rozkoukat a už se motal v davu po schodech vzhůru, aby ho Lucerna vyplivla zpět na ulici. Dobrý to bylo.
Róisín Murphy (irl)
14. 11. 2015, Lucerna, Praha
foto (c) kurabeznohy
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.