Články / Reporty

Kompletní zážitek podle Son Lux

Kompletní zážitek podle Son Lux

Jakub Béreš | Články / Reporty | 03.11.2015

Přesně před rokem zavítalo trio Son Lux do MeetFactory poprvé. Od té doby se staly dvě zásadní věci: zaprvé vydali výbornou druhou dlouhohrající desku a zadruhé přibrali nového člena na tour, tedy členku - zpěvačku Olgu Bell.

Původně ruská písničkářka je dnes usazená v New Yorku a tamní scéna silně ovlivnila její současnou hudební podobu. Aktuální písně jsou dnes hravější než ty zpívané v ruštině, jež v sobotu ani nezazněly. Nový materiál je lehkomyslnější, ale stále se opírá o diskutabilní témata, jako třeba když věnovala jednu píseň migrantům se slovy: ,,Taky jsem jednou z nich.“ V MeetFactory do uší narážel její podivně stylizovaný zpěv, který se nespojoval s melodiemi, a chvíli trvalo, než si sál na osobitý projev zvykl a celé to do sebe začalo zapadat – velmi příjemné překvapení. A když říkám písničkářka, mám na mysli takovou tu s klávesami a syntetizérem.

Son Lux neotáleli a otevřeli sál údernou Change Is Everything. Následoval blok nových písní, kterým vládl velkorysý retro-synthový motiv. Uvažoval jsem, proč nejsou spojováni se CHVRCHES, o kterých se mluví jako o posledním velkém synthpopovém projektu, přitom Son Lux by je svým živým i studiovým nábojem strčili do kapsy. Všechny komponenty žánrově roztříštěnosti byly spojovány hlasem zpěvačky, který zněl tak čistě, až působil poněkud strojově.

Druhá třetina odpověděla na dřívější otázku. To, co se jevilo jako výborný koncert, který dosáhl svého maxima už na začátku díky dokonalé reprodukci nahrávek, byl jenom malý warm-up. Následovalo brilantní vykolejení z vlastní studiové podoby. Son Lux se podařilo zastínit první část vlastního koncertu souzněním všech nástrojů a strhnout žánrové mantinely. Poslouchat je ve sluchátkách bude odedneška pouze poloviční radost, takže doporučuji záznam z Pitchforku.

Jenže ani tohle nebyl vrchol večera. V poslední části se kapela konečně rozmluvila a vsadila na komunikaci, ubrala na svém lpění na technické preciznosti a začala pracovat s radostnými emocemi. Navíc poslední písně Lost in Trying a You Don‘t Know Me byly obohaceny o vokály Olgy Bell a dlouhé instrumentální pasáže, šponující už tak vysoké napětí v klubu. A aby toho nebylo málo, tak se mezi ně ještě prokousaly zrychlené smyčky z odezpívaných songů, které napomohly plynulému uzavření večera. Krása. Kompletní zážitek. To nemělo chybu.

Info

Son Lux (usa) + Olga Bell (usa)
31. 10. 2015, MeetFactory, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Intimita pro odcizené (Frankie Cosmos / Lina Tullgren)

redakce 14.10.2019

„The world is crumbling and/ I don’t have much to say,“ zpívá v písni Moonsea, která mi připadá důvěrně známá...

Příchod smutného Ježíše (Nick Murphy)

redakce 14.10.2019

Murphyho repertoár překypuje zajímavými hudebními řešeními a výpravami do různých hudebních žánrů, ale tentokrát mu trochu chyběla šťáva.

Jazz Goes to Town podruhé: Jazz bez klišé

redakce 13.10.2019

Možná se ve své představě snobského fanouška jazzu pletu, ale jestli (vůbec) nějací jezdí do Hradce Králové na Jazz Goes to Town...

Suverenita a zároveň zraniteľnosť (Lingua Ignota)

redakce 12.10.2019

Neviem, či ma niekedy prestane fascinovať tá úprimnosť, drásavá krása, monumentálnosť a zároveň intimita...

Jazz Goes to Town: Vládci chaosu (se saxofonem)

redakce 12.10.2019

Festival neskromný v line-upu. Nemá tendenci vozit vyložené jazzové superhvězdy, staví na kvalitě a neotřelých spojeních.

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

redakce 08.10.2019

Představení Cateriny Barbieri nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí. Ale bylo toho mnohem víc: detroit techno, gabba, dekonstrukce i hlavolamy.

Lunchmeat 2019, letos s koninou

redakce 08.10.2019

Bludiště zvuků a světel, paprsky a plochy křižující prostor, pohled do neznáma a fascinace nalezeným. Objevování, kreativita, posouvání toho, co chápeme pod taneční hudbou.

Nadrobno nasekaní Black Midi

redakce 07.10.2019

Hulváti, ani nepozdraví, nepoděkují, ubezpečení, že jsme to nejlepší publikum na světě, se od nich nedočkáme, nanejvýš utrousí nějaké to gesto...

Co nevadí u Hm…

redakce 06.10.2019

„Všechna slast musí být spotřebována, takový je zákon…,“ znělo ve čtvrtek večer přeplněnou Akropolí.

Když kouzlo pomine (Stereo Total)

redakce 05.10.2019

... ale tohle nezní jako moji milovaní Stereo Total?