Články / Reporty

Kompletní zážitek podle Son Lux

Kompletní zážitek podle Son Lux

Jakub Béreš | Články / Reporty | 03.11.2015

Přesně před rokem zavítalo trio Son Lux do MeetFactory poprvé. Od té doby se staly dvě zásadní věci: zaprvé vydali výbornou druhou dlouhohrající desku a zadruhé přibrali nového člena na tour, tedy členku - zpěvačku Olgu Bell.

Původně ruská písničkářka je dnes usazená v New Yorku a tamní scéna silně ovlivnila její současnou hudební podobu. Aktuální písně jsou dnes hravější než ty zpívané v ruštině, jež v sobotu ani nezazněly. Nový materiál je lehkomyslnější, ale stále se opírá o diskutabilní témata, jako třeba když věnovala jednu píseň migrantům se slovy: ,,Taky jsem jednou z nich.“ V MeetFactory do uší narážel její podivně stylizovaný zpěv, který se nespojoval s melodiemi, a chvíli trvalo, než si sál na osobitý projev zvykl a celé to do sebe začalo zapadat – velmi příjemné překvapení. A když říkám písničkářka, mám na mysli takovou tu s klávesami a syntetizérem.

Son Lux neotáleli a otevřeli sál údernou Change Is Everything. Následoval blok nových písní, kterým vládl velkorysý retro-synthový motiv. Uvažoval jsem, proč nejsou spojováni se CHVRCHES, o kterých se mluví jako o posledním velkém synthpopovém projektu, přitom Son Lux by je svým živým i studiovým nábojem strčili do kapsy. Všechny komponenty žánrově roztříštěnosti byly spojovány hlasem zpěvačky, který zněl tak čistě, až působil poněkud strojově.

Druhá třetina odpověděla na dřívější otázku. To, co se jevilo jako výborný koncert, který dosáhl svého maxima už na začátku díky dokonalé reprodukci nahrávek, byl jenom malý warm-up. Následovalo brilantní vykolejení z vlastní studiové podoby. Son Lux se podařilo zastínit první část vlastního koncertu souzněním všech nástrojů a strhnout žánrové mantinely. Poslouchat je ve sluchátkách bude odedneška pouze poloviční radost, takže doporučuji záznam z Pitchforku.

Jenže ani tohle nebyl vrchol večera. V poslední části se kapela konečně rozmluvila a vsadila na komunikaci, ubrala na svém lpění na technické preciznosti a začala pracovat s radostnými emocemi. Navíc poslední písně Lost in Trying a You Don‘t Know Me byly obohaceny o vokály Olgy Bell a dlouhé instrumentální pasáže, šponující už tak vysoké napětí v klubu. A aby toho nebylo málo, tak se mezi ně ještě prokousaly zrychlené smyčky z odezpívaných songů, které napomohly plynulému uzavření večera. Krása. Kompletní zážitek. To nemělo chybu.

Info

Son Lux (usa) + Olga Bell (usa)
31. 10. 2015, MeetFactory, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.