Články / Reporty

Kompletní zážitek podle Son Lux

Kompletní zážitek podle Son Lux

Jakub Béreš | Články / Reporty | 03.11.2015

Přesně před rokem zavítalo trio Son Lux do MeetFactory poprvé. Od té doby se staly dvě zásadní věci: zaprvé vydali výbornou druhou dlouhohrající desku a zadruhé přibrali nového člena na tour, tedy členku - zpěvačku Olgu Bell.

Původně ruská písničkářka je dnes usazená v New Yorku a tamní scéna silně ovlivnila její současnou hudební podobu. Aktuální písně jsou dnes hravější než ty zpívané v ruštině, jež v sobotu ani nezazněly. Nový materiál je lehkomyslnější, ale stále se opírá o diskutabilní témata, jako třeba když věnovala jednu píseň migrantům se slovy: ,,Taky jsem jednou z nich.“ V MeetFactory do uší narážel její podivně stylizovaný zpěv, který se nespojoval s melodiemi, a chvíli trvalo, než si sál na osobitý projev zvykl a celé to do sebe začalo zapadat – velmi příjemné překvapení. A když říkám písničkářka, mám na mysli takovou tu s klávesami a syntetizérem.

Son Lux neotáleli a otevřeli sál údernou Change Is Everything. Následoval blok nových písní, kterým vládl velkorysý retro-synthový motiv. Uvažoval jsem, proč nejsou spojováni se CHVRCHES, o kterých se mluví jako o posledním velkém synthpopovém projektu, přitom Son Lux by je svým živým i studiovým nábojem strčili do kapsy. Všechny komponenty žánrově roztříštěnosti byly spojovány hlasem zpěvačky, který zněl tak čistě, až působil poněkud strojově.

Druhá třetina odpověděla na dřívější otázku. To, co se jevilo jako výborný koncert, který dosáhl svého maxima už na začátku díky dokonalé reprodukci nahrávek, byl jenom malý warm-up. Následovalo brilantní vykolejení z vlastní studiové podoby. Son Lux se podařilo zastínit první část vlastního koncertu souzněním všech nástrojů a strhnout žánrové mantinely. Poslouchat je ve sluchátkách bude odedneška pouze poloviční radost, takže doporučuji záznam z Pitchforku.

Jenže ani tohle nebyl vrchol večera. V poslední části se kapela konečně rozmluvila a vsadila na komunikaci, ubrala na svém lpění na technické preciznosti a začala pracovat s radostnými emocemi. Navíc poslední písně Lost in Trying a You Don‘t Know Me byly obohaceny o vokály Olgy Bell a dlouhé instrumentální pasáže, šponující už tak vysoké napětí v klubu. A aby toho nebylo málo, tak se mezi ně ještě prokousaly zrychlené smyčky z odezpívaných songů, které napomohly plynulému uzavření večera. Krása. Kompletní zážitek. To nemělo chybu.

Info

Son Lux (usa) + Olga Bell (usa)
31. 10. 2015, MeetFactory, Praha

foto © Filip Kůstka

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace