Články / Recenze

Kompromis medzi nutným a chceným - Carnival Youth

Kompromis medzi nutným a chceným - Carnival Youth

Miroslav Ondřejíček | Články / Recenze | 25.04.2016

Príbeh o anglicky spievajúcej kapele pochádzajúcej z východného bloku, ktorá sa presadí smerom na západ, nemusí byť nutne oxymóronom. Stačí sa presunúť 1 400 kilometrov severovýchodne od nás, lebo je to práve Lotyšsko, odkiaľ štvorica Carnival Youth pochádza. Ich nový, v poradí druhý album Propeller má byť tým prelomovým.

Je zároveň prvým, na ktorý si môže kapela nalepiť svoje nedávno získané víťazstvo v rámci EBBA (European Border Breakers Award). Hoc ste o takej cene nikdy nepočuli, vedzte, že v minulosti si podobné nálepky dali robiť aj MØ, Disclosure či Mumford and Sons. Popri proklamovaní kvality v podobe prirovnaní Carnival Youth k renomovaným indie menám, aj keď mám pocit, že spomínať v tej súvislosti Arcade Fire je dosť mimo, by sa nemalo zabúdať, že v ich pesničkách je v prvom rade niečo zvláštne príťažlivé. Napokon veľmi podobne, ako to bolo pár rokov dozadu pri ich rodákoch Brainstorm či napríklad poľských Myslovitz.

Podstatnou správou o novom albume Propeller je, že v porovnaní s dva roky starým debutom No Clouds Allowed sa kapela posunula. Menej mladíckej energie a viac singlového potenciálu, ktorý je však niekedy na úkor úvah o neoriginalite. Napriek tomu všetkému je isté, že skladby ako Connection Lost, Hunting for the Sun, Surf či Flowers by mali byť hymnami festivalového leta 2016. Našťastie Propeller toho prináša viac. Skupinu skladieb, ktorá k úspechu existencie nepotrebuje nutne priamočiary spevavý refrén a presvedčivý zvuk. V prvom rade najlepšia na albume štvrtá 1Q7/4 s gitarovou vybrnkávačkou, za ktorú by sa ani Thom Yorke nehanbil, či piata Fooling Myself s takmer až postrockovým záverom, alebo záverečná dvojica Youth Is Gold a All the Time Is Mine. Propeller je kompromisom. Niekde na pol ceste medzi tým, čo kapela musí robiť, aby prerazila, a tým, čo by chcela robiť, bez ohľadu na možný výsledný záujem.


Info

Carnival Youth - Propeller (Not On Label, 2016)
www.carnival-youth.bandcamp.com/album/propeller

26.4. Cafe V lese, Praha
27.4. Divadlo Pod Lampou, Plzeň
28.4. Fléda, Brno
29.4. Fuga, Bratislava
30.4. Wave, Prešov

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?