Články / Reporty

Kon Sira vydává sefardské romance i temné příběhy

Kon Sira vydává sefardské romance i temné příběhy

Anna Mašátová | Články / Reporty | 17.12.2013

Když byli v letech 1492 až 1497 vyhnáni Židé z Iberského poloostrova, odnesli si kromě svých hmotných statků také tradice a písně. Ty byly v sefardské komunitě především doménou žen, které si zpěvem zpříjemňovaly domácí práce, někdy prý kuchyňské náčiní používaly namísto perkusí při slavnostnějších příležitostech. Zpěvačky a tamburinistky zvané tanyederas byly často najímány pro pobavení hostů na svatbách. Zábavné kusy, romance či spirituální a ceremoniální zpěvy byly po staletí interpretovány povětšinou bez doprovodu či s perkusemi, později se přidaly loutny a v moderních časech také množství dalších instrumentů. Nové domoviny jako Maroko, Turecko, Řecko a rozsáhlá Osmanská říše vnesly do hudby Sefardů nové nástroje i náměty, hlavním jazykem však zůstalo hebrejsko-španělské ladino.

Sefardskou hudbu už v Čechách představily zahraniční hvězdy Mor Karbasi, Yasmin Levy a česká hudebnice Jana Lewitová, ale nedávno zrozený projekt Kon Sira by pro židovskou muziku mohl nadchnout i neznalé publikum. Jeho zakladatelky, sestry se španělsko-českými kořeny Kateřina a Barbara Garcíovy, už se sefardskou hudbou pracovaly v uskupení Kal y kanto a z dlouhodobé spolupráce s kytaristou Predragem Duronjičem z jihlavské Draga Bandy, multiinstrumentalistou Lubošem Malinou a basistou Tomášem Liškou z Druhé Trávy vzešla Kon Sira. Sobotní večer v pražském Jazz Docku se stal svědkem jejich prvního koncertu, který byl zároveň představením eponymního debutového alba. Kateřina s Bárou už netrénují nápěvy s rejžákem v ruce nebo při cídění hrnců, ale zároveň atypicky bohatý zvuk nijak neumenšuje krásu sesterského dvojhlasu, při kterém mnohdy naskočí husí kůže.

Večer zahájila Morena, volně inspirovaná biblickou Písní písní, netradiční aranžmá se projevilo nejlépe v turecké milostné skladbě Po la tu puerta yo pasí, kořeněné Malinovým banjem. Nemohla chybět svatební písnička plná symboliky La galana i el mar, pocházející z centra sefardské diaspory Soluně, místa natolik významného, že bylo přezdíváno la madre de Israel, matka Izraele. Nejen jako skvělý kytarista, ale také jako výborný zpěvák se předvedl Duronjič v makedonských a sarajevských kusech.

Příchozí rozesmál rhodský návod na sedm druhů přípravy lilku Syete modos de gizar la berendjena nebo zábavná Si veriash a la rana, popisující téměř ezopovské výjevy. Třeba žábu na peci rozdávající dobroty svým družkám nebo myš dělící se o ořechy. Chtělo by se napsat, že došlo na křest nové desky, ale jak sama kapela poznamenala, vzhledem k žánru se křesťanský termín tak úplně nehodí. Patrony nahrávky se stal Robert Křesťan, majitelé Good Day Records a vydavatelé Kon Siry Jiří a Zuzana Maškovi a Ruth Elen Gruber, která albu požehnala v hebrejštině.

Poté už zbývalo jen několik dalších příběhů - o zaměněných dětech, vraždě ze žárlivosti nebo rozverném muzikantovi, okrádajícím zákazníky v přítmí soluňských tavern. Snad aby těch hříchů nebylo přespříliš, Kon Sira zakončili set ukolébavkou Durme, durme. Příjemné album s krásnými vokály už sice věnovat k chanuce nestihnete, ale pod vánočním stromečkem se bude vyjímat stejně dobře jako pod chanukijí.

Info

Kon Sira
14. 12. 2013, Jazz Dock, Praha

foto © Tomáš Moudrý

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.

Magické harmonie (Hackedepicciotto)

Jakub Koumar 17.02.2020

Uspořádat dobrý koncert je tak trochu alchymie, při níž se vždy musíte na něco spolehnout. Na co se spolehnul tenhle večer v Kaštanu?

Pomalý rozjezd, silný závěr – The Legendary Pink Dots

Vojtěch Podjukl 16.02.2020

V úvodu setu kazil dojem příliš hlasitý beat, basů mohlo být taky méně. Rozpačitě působily i prostoje mezi písněmi. Co bylo pak?

Žánrový cross mejdan s Indies Scope

Adéla Poláková 16.02.2020

Očekávaně dobře obstojí i DVA, které lze taky vidět po delší odmlce. Jejich světový hravý pop dokreslují animace Markéty Lisé... Oslava v Sonu byla opulentní.

Kytarovky vládnou všem aneb New Czech Indie Night

Maria Pyatkina 16.02.2020

„Grime vládne všem,“ tvrdíme v aktuálním Full Moonu, což možná platí pro Velkou Británii, ale v Česku vládnou kytarovky.

Všichni jednou umřeme (Hrubá hudba)

Adéla Poláková 13.02.2020

Beznadějně vyprodaný Kabinet Múz se pomalu plní. Zastoupeny jsou všechny věkové kategorie a ti starší si suverénně berou židle do předních řad.