Články / Reporty

Koncert, nebo diskotéka? Kiasmos

Koncert, nebo diskotéka? Kiasmos

Popluh | Články / Reporty | 18.11.2015

Island táhne. Zas a znovu nás o tom přesvědčují po střechu narvaná vystoupení umělců z mýty a legendami opředeného ostrova. Už dávno to není jen o Björk nebo Sigur Rós, u země s tak malým počtem obyvatel je až šokující, kolik (malých) velkých hudebních hvězd poslala na současné hudební nebe. Jednou takovou je i Ólafur Arnalds, hyperaktivní talentované dítko, kterému se během pár let podařilo ovládnout svět soudobé vážné hudby. Což není na bývalého bubeníka hardcoreové formace Fighting Shit vůbec špatná bilance. Potvrdil to i v loňském roce během krásného vystoupení v Gongu během Colours of Ostrava, už tam se naplno projevil jeho větší příklon k elektronice a tablet položený na pianu používal pomalu stejně jako samotný nástroj.

V Akropoli už byla jeho transformace dokonalá. Ve spolupráci s Janusem Rasmussenem (Bloudgroup), rodákem z Faerských ostrovů, přišli v loňském roce pod hlavičkou Kiasmos s čistě elektronickým eponymním albem, které ještě letos doplnili o EP Looped. A soudě dle vyprodaných show všude po světě to byla zase trefa do černého. Velkou popularitu dvojice koneckonců potvrdila i pražská zastávka turné, když v cestě nestál jen předsváteční večer, ale i Prodigy v nedalekém Karlíně nebo A Place tu Bury Strangers v Meetfactory. Konkurence nekonkurence, vyprodáno bylo beznadějně a Kiasmos by nejspíš do posledního místa zaplnili i sál s výrazně větší kapacitou. Poslední podobný nášlap v Akropoli jsem letos zažil už jen při tuzemské zastávce jiného Arnaldsova kumpána - Nilse Frahma.

Arnalds sice ani pod Kiasmos svůj původ „klasika“ nezapře, ale pianové motivy i táhlé smyčcové party slouží jen jako atmosférický podklad chytlavým beatům a zvukovým smyčkám. A naživo to duo potvrdilo s nebývalou intenzitou. I když o tom označení „naživo“ by se dalo polemizovat. Už předskakující Aid Kid ukázal, že to bude večer chlápků stojících za noťasy a točících čudlíky. Kiasmos to pak samozřejmě pozvedli ještě o level výš, ať už co se týče hypnotických projekcí umocňujících hudbu, nebo celkově využití světelného aparátu. Ano, byl to koncert. A zároveň tak trochu diskotéka. Ale taková sofistikovanější, na kterou můžete jít, aniž by hrozila ztráta puncu intelektuála (pokud si na něm zakládáte). Ale tak si to prostě doba i samotný žánr žádá. Při takovém koncertním zážitku si nemůžu nevzpomenout na dotaz účastníka podobné akce, který se přes facebook dotazoval, jestli daný interpret vystoupí živě, nebo zda-li se bude jednat pouze o DJ set. A jaký by v tom vlastně byl rozdíl?

Arnaldse preludujícího za pianem sice vždy uvidím raději než toho lámajícího beaty v Rasmussenově společnosti, to ale neznamená, že by vystoupení Kiasmos nebylo strhující. Kdysi jsem si nedokázal představit usínání bez Arnaldsových Living Room Songs a probouzení (a cestu do práce) bez Kiasmos. Je to hudba, u které se dá relaxovat i pracovat, je to hudba, která v pondělí večer rozhýbala narvanou Akropoli, včetně rozvrzaných dveří.

Info

Kiasmos (isl/fo)
16. 11. 2015 Palác Akropolis, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Dvakrát tři na Contempulsu (Trio Catch, Poing)

Jan Starý 03.12.2019

Během celého bloku fascinovalo nejen to, jak precizně jsou hráčky sehrané, ale i souznění, které se dá občas zachytit u jazzových nebo rockových kapel.

Méně světla (Boy Harsher)

Michal Smrčina 02.12.2019

Vidím trika Nitzer Ebb, gotiky z krypt mísící se s klasickým techno výkvětem v černém, vidím chlapce v béžových rolácích...

Oběd u ďáblovy bábinky (Ghost)

Jiří Vladimír Matýsek 02.12.2019

Švédský fenomén Ghost hrál u nás už dvakrát, nikdy to ale nebylo pořádně. S plnohodnotnou show dorazili až nyní, do moderních, chladných prostor O2 Universa.

Chaos, který nikdy nenastal (Amnesia Scanner)

Natálie Zehnalová 02.12.2019

Stojíme kolem dokola nevelkého pódia, sestávajícího ze třech oddělených platforem situovaných tak, aby se na představení dalo dívat i z vrchních pater majestátní budovy Kraftwerku.

Iba plakať v tmavých kútoch (The Paper Kites)

Jonáš Sudakov 27.11.2019

Pri akustických častiach nabádal barmanov, aby robili tie najtichšie drinky v ich živote a fanúšikov zas povzbudzoval, aby sa pripojili k spevu, iba keď poznajú slová...

Contempuls 2019: Formy pro emoce (Ascolta, Satoko Inoue)

Jan Starý 26.11.2019

Kombinování médií je velkým tématem dneška, jen výjimečně je ovšem takto dotažené, smysluplné a působivé.

Nedělní chvilka s Kadebostany

Adéla Poláková 26.11.2019

Zpěvačka Kristina Jakovleva se upřeně dívá do dálky a přísný výraz skupiny podtrhuje podsaditý pozounista Ross Butcher svými výraznými sóly.

Zralá romantika Marka Lanegana

Akana 22.11.2019

Kapela zvolnila s táhlou Bleeding Muddy Water, která připomněla, jak lehce se v Laneganově tvorbě prolíná postpunkový odkaz s temně bluesovou romantikou amerických dálav.

Tell me it’s love, tell me it’s real (Cigarettes After Sex)

Dominik Polívka 22.11.2019

„Vždycky sem si myslel, že to zpívá ženská,“ baví se ve frontě před klubem Roxy mladý pár, jeden z mnoha toho večera.

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.