Články / Reporty

Koncert, nebo diskotéka? Kiasmos

Koncert, nebo diskotéka? Kiasmos

Popluh | Články / Reporty | 18.11.2015

Island táhne. Zas a znovu nás o tom přesvědčují po střechu narvaná vystoupení umělců z mýty a legendami opředeného ostrova. Už dávno to není jen o Björk nebo Sigur Rós, u země s tak malým počtem obyvatel je až šokující, kolik (malých) velkých hudebních hvězd poslala na současné hudební nebe. Jednou takovou je i Ólafur Arnalds, hyperaktivní talentované dítko, kterému se během pár let podařilo ovládnout svět soudobé vážné hudby. Což není na bývalého bubeníka hardcoreové formace Fighting Shit vůbec špatná bilance. Potvrdil to i v loňském roce během krásného vystoupení v Gongu během Colours of Ostrava, už tam se naplno projevil jeho větší příklon k elektronice a tablet položený na pianu používal pomalu stejně jako samotný nástroj.

V Akropoli už byla jeho transformace dokonalá. Ve spolupráci s Janusem Rasmussenem (Bloudgroup), rodákem z Faerských ostrovů, přišli v loňském roce pod hlavičkou Kiasmos s čistě elektronickým eponymním albem, které ještě letos doplnili o EP Looped. A soudě dle vyprodaných show všude po světě to byla zase trefa do černého. Velkou popularitu dvojice koneckonců potvrdila i pražská zastávka turné, když v cestě nestál jen předsváteční večer, ale i Prodigy v nedalekém Karlíně nebo A Place tu Bury Strangers v Meetfactory. Konkurence nekonkurence, vyprodáno bylo beznadějně a Kiasmos by nejspíš do posledního místa zaplnili i sál s výrazně větší kapacitou. Poslední podobný nášlap v Akropoli jsem letos zažil už jen při tuzemské zastávce jiného Arnaldsova kumpána - Nilse Frahma.

Arnalds sice ani pod Kiasmos svůj původ „klasika“ nezapře, ale pianové motivy i táhlé smyčcové party slouží jen jako atmosférický podklad chytlavým beatům a zvukovým smyčkám. A naživo to duo potvrdilo s nebývalou intenzitou. I když o tom označení „naživo“ by se dalo polemizovat. Už předskakující Aid Kid ukázal, že to bude večer chlápků stojících za noťasy a točících čudlíky. Kiasmos to pak samozřejmě pozvedli ještě o level výš, ať už co se týče hypnotických projekcí umocňujících hudbu, nebo celkově využití světelného aparátu. Ano, byl to koncert. A zároveň tak trochu diskotéka. Ale taková sofistikovanější, na kterou můžete jít, aniž by hrozila ztráta puncu intelektuála (pokud si na něm zakládáte). Ale tak si to prostě doba i samotný žánr žádá. Při takovém koncertním zážitku si nemůžu nevzpomenout na dotaz účastníka podobné akce, který se přes facebook dotazoval, jestli daný interpret vystoupí živě, nebo zda-li se bude jednat pouze o DJ set. A jaký by v tom vlastně byl rozdíl?

Arnaldse preludujícího za pianem sice vždy uvidím raději než toho lámajícího beaty v Rasmussenově společnosti, to ale neznamená, že by vystoupení Kiasmos nebylo strhující. Kdysi jsem si nedokázal představit usínání bez Arnaldsových Living Room Songs a probouzení (a cestu do práce) bez Kiasmos. Je to hudba, u které se dá relaxovat i pracovat, je to hudba, která v pondělí večer rozhýbala narvanou Akropoli, včetně rozvrzaných dveří.

Info

Kiasmos (isl/fo)
16. 11. 2015 Palác Akropolis, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Výlet k hraniciam hluku. A trochu ďalej. (Hluková mystéria 2021)

Lucia Banáková 22.09.2021

Občas sa mi zdá, že všetko v Ostrave je zvláštne vyvážené ako napríklad tá tvrdá práca divokou zábavou...

Na maximum (Mighty Oaks)

Anna Kubínová 11.09.2021

Zatímco sérií prvních skladeb si tak trochu testují atmosféru a starají se především o to, aby se koncert rozběhl, postupně se uvolní.

Duchovní obroda barokem a jazzem (Svatováclavský hudební festival 2021)

Veronika Mrázková 09.09.2021

Blažíková má andělský hlas, je mistryní koloratur a strofické skladby rytíře Adama Michny z Otrokovic jsou v jejím podání přístupné a srozumitelné.

Zahradní slavnost aneb Sharpe 2021

Michal Pařízek 06.09.2021

Sharpe byl slavností, v níž se nadšení a zaujetí pořadatelů násobilo s radostí návštěvníků, což přineslo jiskřivý ohňostroj zážitků. Tady jsem doma, mohl bych být.

Strašidelnej zadek v podzemí: Spooky Butt 3

Minka Dočkalová 06.09.2021

Výstava uzavírá trilogii vyjadřující se k absolutní tělesnosti člověka. Instalací nejde projít, aniž by se nás bezprostředně dotkla. Je totiž o nás všech.

Setkání v sadu - Osmý světadíl. Být či nebýt. (Pelhřimovy 2021)

Václav 05.09.2021

Jedeme s otcem zakladatelem Bratrem Orffem, Lukášem Novotným, dva dny před zahájením a kocháme se výhledy po krajině...

Lázeňské dvojhránky 2021 (Maminka)

Veronika Havlová, Viktor Palák 01.09.2021

Céline Sciamma využila období korony k natočení intimní, křehké a trochu mystické miniatury, v níž, jak je u autorky zvykem, objevujeme svět z ženské perspektivy.

Pro tělo, duši i bránici (Respect Festival 2021)

Akana 31.08.2021

A protože zlověstné předpovědi o dešti a zimě se zdaleka nenaplnily, Respect byl opět kouzelným setkáním s pestrou hudbou a přátelskými lidmi, na jaké jsme už léta zvyklí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Ne!)

Veronika Havlová, Viktor Palák 31.08.2021

Tentokrát se Anna ujala i jedné ze dvou hlavních rolí v příběhu dvojice, která si během zhruba šesti let, co ji sledujeme, projde takovou vlastní vztahovou křížovou cestou.

KVIFF 2021: Na cestě a Memoria

Lukáš Masner 29.08.2021

Patrně mým největším favoritem letošního ročníku bylo iránské drama Na cestě sedmatřicetiletého debutanta Panaha Panahiho.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace