Články / Reporty

Koncert, nebo diskotéka? Kiasmos

Koncert, nebo diskotéka? Kiasmos

Popluh | Články / Reporty | 18.11.2015

Island táhne. Zas a znovu nás o tom přesvědčují po střechu narvaná vystoupení umělců z mýty a legendami opředeného ostrova. Už dávno to není jen o Björk nebo Sigur Rós, u země s tak malým počtem obyvatel je až šokující, kolik (malých) velkých hudebních hvězd poslala na současné hudební nebe. Jednou takovou je i Ólafur Arnalds, hyperaktivní talentované dítko, kterému se během pár let podařilo ovládnout svět soudobé vážné hudby. Což není na bývalého bubeníka hardcoreové formace Fighting Shit vůbec špatná bilance. Potvrdil to i v loňském roce během krásného vystoupení v Gongu během Colours of Ostrava, už tam se naplno projevil jeho větší příklon k elektronice a tablet položený na pianu používal pomalu stejně jako samotný nástroj.

V Akropoli už byla jeho transformace dokonalá. Ve spolupráci s Janusem Rasmussenem (Bloudgroup), rodákem z Faerských ostrovů, přišli v loňském roce pod hlavičkou Kiasmos s čistě elektronickým eponymním albem, které ještě letos doplnili o EP Looped. A soudě dle vyprodaných show všude po světě to byla zase trefa do černého. Velkou popularitu dvojice koneckonců potvrdila i pražská zastávka turné, když v cestě nestál jen předsváteční večer, ale i Prodigy v nedalekém Karlíně nebo A Place tu Bury Strangers v Meetfactory. Konkurence nekonkurence, vyprodáno bylo beznadějně a Kiasmos by nejspíš do posledního místa zaplnili i sál s výrazně větší kapacitou. Poslední podobný nášlap v Akropoli jsem letos zažil už jen při tuzemské zastávce jiného Arnaldsova kumpána - Nilse Frahma.

Arnalds sice ani pod Kiasmos svůj původ „klasika“ nezapře, ale pianové motivy i táhlé smyčcové party slouží jen jako atmosférický podklad chytlavým beatům a zvukovým smyčkám. A naživo to duo potvrdilo s nebývalou intenzitou. I když o tom označení „naživo“ by se dalo polemizovat. Už předskakující Aid Kid ukázal, že to bude večer chlápků stojících za noťasy a točících čudlíky. Kiasmos to pak samozřejmě pozvedli ještě o level výš, ať už co se týče hypnotických projekcí umocňujících hudbu, nebo celkově využití světelného aparátu. Ano, byl to koncert. A zároveň tak trochu diskotéka. Ale taková sofistikovanější, na kterou můžete jít, aniž by hrozila ztráta puncu intelektuála (pokud si na něm zakládáte). Ale tak si to prostě doba i samotný žánr žádá. Při takovém koncertním zážitku si nemůžu nevzpomenout na dotaz účastníka podobné akce, který se přes facebook dotazoval, jestli daný interpret vystoupí živě, nebo zda-li se bude jednat pouze o DJ set. A jaký by v tom vlastně byl rozdíl?

Arnaldse preludujícího za pianem sice vždy uvidím raději než toho lámajícího beaty v Rasmussenově společnosti, to ale neznamená, že by vystoupení Kiasmos nebylo strhující. Kdysi jsem si nedokázal představit usínání bez Arnaldsových Living Room Songs a probouzení (a cestu do práce) bez Kiasmos. Je to hudba, u které se dá relaxovat i pracovat, je to hudba, která v pondělí večer rozhýbala narvanou Akropoli, včetně rozvrzaných dveří.

Info

Kiasmos (isl/fo)
16. 11. 2015 Palác Akropolis, Praha

foto © Kateřina Motýlová

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.

Ho99o9 uspořádali obskurní hlukový dýchánek

Vojtěch Podjukl 24.02.2020

Frustrace je v hudbě silně znát a poskytuje zdroj energie, kterou jsou schopni na jevišti přetavit v dramatickou a absurdní podívanou.

Soundtrack do nového města (Black Marble & Panther Modern)

Sabina Coufalová 20.02.2020

Černá vládla všem. Snad nezavlaje i nad Kasárnami, hovory o budoucnosti karlínského prostoru se vynořovaly celý večer.

Efterklang v euforii. Archa též.

Veronika Mrázková 18.02.2020

Tak čistou a elektrizující radost není možné zažít často, byť se vám vystoupení líbí sebevíc... Stalo se v Divadle Archa.