Články / Reporty

Koncert pro pravověrné (Wrekmeister Harmonies)

Koncert pro pravověrné (Wrekmeister Harmonies)

Jakub Koumar | Články / Reporty | 04.05.2018

Brněnský Kabinet múz vozí do moravské metropole kapely, na jejichž koncerty se nezapomíná. Pořadatelé si ale uvědomují, že aby koncert fungoval po všech stránkách a zanechal právě takový nezapomenutelný dojem, potřebuje dobrou dramaturgii. Na prvního máje si do klubu pozvali trojici kapel, se kterou by jak svátek zamilovaných, tak svátek práce slavila jen skupinka pravověrných. Domácí rozdivočený trojlístek Ångström, berlínské hutné psychedeliky Caudal a uhrančivou postmetalovou skvadru Wrekmeister Harmonies. Lákadlo, na které se ortodoxní milovníci zhudebněné zkázy stáhli ze všech možných koutů.

Slušně zaplněný sál rozproudily elektronikou nasáklé postrockové hyperplochy lokálních Ångström. I když střídavě přeskakovali od kytary i basy k samplům, neustále dokazovali, jak mocný hardcorový říz v nich dříme. Zatímco se řezavě zkreslená elektronika i ječivě deformovaná kytara řítily prostorem, kolem duněly salvy bicích, trhající zemi.

Berlínští Caudal na to šli odjinud, když začali hezky zvolna. Kytarista Aidan Baker trochu tápavě vykresloval psychotropní shoegazeovou meditaci ve čtyřčtvrtečním taktu, aby čtveřice po chvíli začala připomínat postrock na analgetikách, která ale s každou další skladbou přestávala působit. Trápivá pomalost na sebe navalovala víc a víc zvuků, aby eskalovala do razantního noise rocku, občas vytahující ze stoneru nevyzpytatelná a těžce zastřená sóla.

I Wrekmeister Harmonies začali poklidně. Ústřední postava, skladatel, kytarista a zpěvák JR Robinson celý v černém působil jako zbídačený, avšak stoicky klidný průvodce chmurnou existencí. Jednoduchá kytara a cavevovsky hluboký hlas zpočátku jen opatrně koketoval s houslemi a samply Ester Shaw, zatímco na pozadí se rozehrávala abstraktní projekce. Hotová metalová romantika. Ale Wrekmeister Harmonies velice brzy dokázali, že jejich koncerty nejsou pro slečinky a na májovou vůni šeříků je třeba hned zapomenout. Projekce se totiž začala pořádně zvrhávat, což načaly detaily mrtvých těl na patologii. Vzhledem k tomu, že nemalé procento záběrů mířilo na orgány, které zamilovaní používají na svátek lásky nejraději, začala se atmosféra přetáčet do surreálné dekadence. To byl ale jen začátek. Patologové z videa se totiž do těl velice záhy pustili s nebývalým umem a na plátně se rozehrála krvavá kompozice z řezání lebek, amputací, stříhání žeber a dalších laskomin. Působivé? Vlastně ani ne.

Písně Wrekmeister Harmonies často vypovídají o smrti, s níž mají jednotliví muzikanti bohaté zkušenosti. Člověk jako tvor z masa a kostí na pozadí nepůsobil křečovitě a po prvotním překvapení nebyl problém na umělecký jazyk přistoupit, ale pro kapelu to byla dvojsečná zbraň. Samotné video totiž natolik strhávalo pozornost, že se na něj dala prozírat třeba třetina setu, zatímco z hudby se stala jen vzdálená kulisa. A odvádět pozornost od hudby Wrekmeister Harmonies, to je hřích, za který se bez pardonu posílá do nejhlubších kruhů inferna. Zvuk, jaký tahle zvrácená skupina předvedla naživo, byl totiž bez přehánění impozantní. Temné balady eskalovaly ve zdrcující zemětřesení, pobízeného hromy a blesky. Kytarová destrukce vrcholila totální neforemnou gradací, z níž by i ostříleným postrockerům praskaly lebky. I z počátku klidný Robinson přestal kontrolovat své asketicky působící tělo a řvaje do publika nechal zkreslení přerůst v drone metal, nad nímž by uznale pokývali hlavami i samotní Sunn O))).

Na prvního května byl v Kabinetu múz svátek, ale byla to oslava tvrdá a nekompromisní. Perfektně vybrané kapely nepředvedly dlouhé sety, ale byly natolik intenzivní, že i noční tma, do níž se po koncertě návštěvníci ztráceli, působila svěže a optimisticky. Nezapomenutelnosti bylo učiněno zadost.

Info

Ångström + Caudal + Wrekmeister Harmonies
1. 5. 2018 Kabinet múz, Brno

foto © Matěj Krč

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

V kuchyni pod stolem, v atomovém krytu Simony Blahutové

prof. Neutrino 07.07.2020

Průvodcem výstavy je figurka legendární multifunkční hračky - Igráčka, jež neodmyslitelně patřila k povinné výbavě socialistické mládeže.

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.