Jiří V. Matýsek | Články / Recenze | 23.03.2019
Zvláštní disciplína, tahle hudební fotografie. Obrazový doprovod je nedílnou součástí všech těch reportů z koncertů nebo tematických článků, které čteme. Je technicky nesnadná, nevděčná, mezi fotografickými žánry je spíše Popelkou, jíž se, alespoň u nás (ve světě se výběrů koncertních fotografů či fotopublikací mapujích konkrétní kapelu či styl najde přehršel), vlastně nikdo pořádně – tedy teoreticky – nevěnoval. Částečnou saturací může být publikace Fotografie, které hrají, jíž pro nakladatelství Galén sestavil hudební publicista Ondřej Bezr.
Bezr zvolil jednoduchou metodologii: Oslovil dvacítku domácích fotografů, u nichž je focení hudby a hudebníků nedílnou součástí jejich portfolia. Každého z nich nechal zodpovědět krátký dotazník a vybrat deset fotografií, které jsou podle nich reprezentativní. Jednoduché, prosté a v podstatě funkční. V podstatě? Ne všechny v knížce použité fotografie skutečně „hrají“. Například ty Ondřeje Pýchy jsou portréty muzikantů – byť výbornými –, z nichž onu nezbytnou hudební esenci při nejlepší vůli necítím. À propos, jak se do Pýchova výběru dostala snowboardistka Eva Samková? Snad proto, že má u nohou kytarový aparát? Tady měl možná Bezr zvednout editorský prst.
Výběr je vyvážený generačně – všichni fotografové jsou dosud aktivní, knížka tak do jisté míry odráží stav scény. Obsahově je důraz kladen na rock, jazz, blues a world music, tedy editorův hlavní obor zájmu, schází metal i hip hop (tím se aktivně zabývá např. Adam Pernikář). Postrádám větší faktografické ukotvení: jméno interpreta je na místě, dost by pomohl rok a místo pořízení snímků.
Fotografie, které hrají jsou v domácím prostředí jednou z těch publikací, které mohou prorážet nové cesty a objevovat skrytá teritoria. Vždyť samotná snaha zachytit z principu nezastavitelné médium, jako je hudba, a to jediným snímkem, je hodno hlubšího zkoumání (i teoretického). K pozorování způsobu, jak se s tímto popasovat, poskytuje Bezrova knížka vydatnou porci zdrojů.
ed. Ondřej Bezr – Fotografie, které hrají (Galén, 2018)
web nakladatelství
foto © Barka Fabiánová
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.