Články / Reporty

Koncerty na LFŠ: Kalle, Kieslowski, PSH

Koncerty na LFŠ: Kalle, Kieslowski, PSH

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 28.07.2015

Hudební dramaturgie loňského ročníku Letní filmové školy se pokusila vyjít vstříc široké veřejnosti, když se koncerty přesunuly z příjemně zatuchlých prostor klubu Mír na Masarykovo náměstí v úplném srdci Uherského Hradiště. Jak jinak chcete oslavit kulaté jubileum? Zběžný pohled na letošní program okamžitě prozradí, že dramaturgie zůstala příznačně rozkročená - křehký zasněný shoegaze Manon meurt versus rádiový pop Michala Hrůzy. Staré časy, kdy se více sázelo na neotřelá jména, mi byly o poznání bližší, ale stále je z čeho vybírat.

Hned sobotní večer se vytasil s těžkým kalibrem v podobě dvojkoncertu genderově vyvážených formací Kalle a Kieslowski. Možná právě deštivé počasí způsobilo, že se na Kolejním nádvoří sešla pouze hrstka návštěvníků, ale atmosféra byla o to více elektrizující. Jako první přišli na řadu táborští Kalle, kteří si během krátké doby vysloužili postavení jednoho z největších objevů na tuzemské hudební scéně. Oceňovaná debutová kazeta Live from the Room stále tvoří základ setu, ale Veronika s Davidem naštěstí neusnuli na vavřínech a několik nových skladeb potvrzuje nadějné vyhlídky. Lehce zamrzela pomíjivost vystoupení, kdy Kalle působili spíše jako předkapela než rovnocenní partneři. Přitom Kieslowski v současnosti nabízejí pouze lehce stravitelný pop, který se nebezpečně přibližuje vyprázdněnosti rádiových éterů, byť o nedostatku profesionality nemůže být ani řeč. Publikum mělo očividně jiný názor a potleskem nešetřilo. Správný čas vyrazit za jinými (filmovými) delikatesami z polské kuchyně.

Nedělní večer znamenal prudký žánrový obrat o 180 stupňů, když se představili nestárnoucí hiphopoví veteráni PSH. Místo konání najednou praskalo ve švech, na koncertě nechyběla početná omladina ani fanoušci-veteráni z 90. let. Dle pravidel scény se o rozehřívání publika postaral Mike Trafik za djským pultem a před devátou na scénu konečně naběhli ústřední protagonisté. Vladimír 518 dle očekávání držel opratě show, zatímco dobře naložený Orion spíše přizvukoval. Absenci novinek v repertoáru Penerů obstojně vynahrazovaly skladby z Vladimírových sólovek, které tvořily bezmála polovinu setu. Na odezvě fanoušků to nebylo znát a sborová recitace nebrala konce. Tradiční oslavování Prahy navíc střídaly improvizované poklony Uherskému Hradišti, čímž se nadšení davu dostalo na další level euforie. Na závěr zamrzel krátký čas vystoupení, kdy Vladimír 518 zahlásil něco po půl desáté, že se musí končit kvůli nočnímu klidu a fanoušci se překvapivě nezmohli na sebemenší odpor v podobě vyvolání přídavků.

Nadějné vyhlídky do dalších dnů lehce kazí neškodný balast pro celou rodinu stahující se nad Kolejním nádvořím jako mraky nad městem.

Info

Letní filmová škola 2015
www.lfs.cz

foto © Karolína Tomečková

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace