Karolína Tomečková, Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 03.08.2015
Po krátkém odpočinku, který nás ochránil před útokem rádiového popu Michala Hrůzy a spol., nabídly tři poslední večery Letní filmové školy v Uherském Hradišti pestré a bohaté hudební menu. Od zasněných introvertů Manon meurt až po roztančenou dada diskotéku Midi Lidi.
Ďábelské nažhavení, muhehe, ve formě Kyklos Galaktikos, po kterém na rozpálené ušní bubínky padne hudba Midi Lidi jako vláha? To teda jo! Naše babičky by sice syčely, mávaly nesouhlasně čaganem a nazývaly to obscénností nehezkou. A co? Máme vás rádi, všechno je to chaos v našich duších, o tom to je a to nás uspokojuje. Počátkem večera máte jako na dlani výjev, kdy vás atakuje kontrast historické památky Hradiště a v jeho srdci sprosté elektronické trio, které tak baví. Přichází hlavní máma večera, a to v podání Midi Lidi. Jeden skok a už vládnou pódiu, Petr Marek žhaví hlasivky, čekuje elektroniku a přichází intro. Připraveni ke vzletu?
Náměstíčku vládne zajímavý set, byť složený z méně známých a novějších věcí, pak se objeví hity, lidi řvou Buď můj bujón nebo Operace Kindigo. Marek skáče do davu, nechává se ohmatávat vášnivými fanynkami jako na koncertě One Direction a pokračuje v hudební extázi. Změť roztančených těl a vtipné rýmy? Psina! Midi Lidi si to dávají dokola, drží žezlo a pak jen drze odloží nástroje a odejdou. Publikum se nedá, kapela se urychleně vrací a fascinuje. Mocná show, barvy jako po drogách. Šest hvězdiček z pěti. Pukrle.
Hledání styčných ploch u mladé shoegazeové naděje Manon meurt a veteránů domácí alternativní scény Už jsme doma zní jako předem prohraný boj, přesto dramaturgie Letní filmové školy propojila obě zmiňované formace v rámci pátečního dvojkoncertu. Nepříliš promyšlený tah vyzněl hůře pro zahajující Manon meurt, kteří na místo přilákali pouze hrstku svých fanoušků, přičemž prošedivělé obecenstvo UJD vcelku logicky projevilo pramalý zájem o aktuální hudební dění. Naštěstí Manon meurt se nenechali nikterak rozhodit nelichotivou kulisou a znovu potvrdili, že před sebou mají zářivou budoucnost. Osvědčené skladby z debutové desky doplnili o několik povedených novinek a nešetřili až postrockovými mezihrami, které vyvrcholily v závěrečné inferno. Zvuk přitom zůstal po celou dobu krásně čitelný, což rozhodně není pravidlem.
Fotr s kytarou a synek vládne show? Tak teď už jsem viděla všechno a můžu spokojeně umřít. Během vystoupení Safety First i Please the Trees se angažovala děcka, burácela do bubnů jak afričtí domorodci, okupovala pódium a dělala výjimečnou atmosféru. Po hudebním dýchánku se Safety First vyběhli na pódium Please the Trees s vůdcem Havelkou a Havelkou juniorem. Ambice Little Havelky tentokrát nebyly odhaleny bulváru, přesto pobíhal po pódiu a stanovil majstrštyk „dětský koncertní výkon“. Hej, Doherty, možná máš konkurenci, protože tě připomíná, zmenšená podoba s nevinným kukučem. A pokud jste to přežili až do konce, čtete tenhle článek a neťukáte si zrovna nechápavě na hlavu, tak jistě chápete naše uspokojení a věříte, že rozčarování se ani tentokrát nedostavilo.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.