Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 01.08.2013
Letní filmová škola znamená z pohledu místního domorodce nejlepší týden v roce, kdy jindy nepříliš kulturní maloměsto ožije karnevalem nejenom „filmových“ múz. Zástupy pseudocelebrit a boháčů z Karlových Varů nehrozí, Uherskému Hradišti naštěstí stále vládne „komorní“ atmosféra, baťůžkáři a v neposlední řadě také všudypřítomná vůně marihuany. Středobodem doprovodného hudebního programu se jako již tradičně stal klub Mír. Oproti minulému roku byla dramaturgie o poznání odvážnější a kromě „stálic“ domácí alternativní scény typu Umakart dala prostor i čerstvým objevům jako Planety, Nylon Jail nebo Post-hudba.
Úvodní páteční koncert připadl na slezské Planety, které se nenechaly odradit ani tropickou nocí a nastoupily před hrstku fanoušků ve šviháckých oblecích. Debutová deska Peklo peklo ráj patří bez přehánění k tomu nejlepšímu, co se kdy u nás na poli indie rocku urodilo, přesto si nelze odpustit poznámku, že živé provedení poněkud pokulhávalo – znatelná absence Bejbišovy kytary a zvukař, který si nedovedl poradit s několika kytarovými efekty a trochou vazbení. Skladby jako by naživo ztratily část své duše a bez předchozího poslechu alba byly takřka nečitelné. Vykoupení však nakonec přineslo výjimečné okamžiky, kdy do sebe zapadly kousky skládačky jako na desce a člověka naplno pohltily emoce. Komu to nestačilo, nezbývá než počkat na očekávanou novinku „Nekonečná hudba města zapomeneš“ – podle zasvěcených album roku.
Tropické večery na Míru pokračovaly v sobotu vystoupením Kazet. I když v poslední době o sobě dával vědět především Ventolin se svými svůdně bizarními tanečky, Kazety neztratily nic ze svého analogového sex-appealu – lepší 80’s electropop u nás nenajdete. Set byl logicky založen na čtyři roky staré eponymní studiové desce s hitovkami Depilace či Necítím nic jakožto dosud jediné položce jejich diskografie. Všeprostupující punkový minimalismus vytvořil během večera překvapivou dávku energie a následně celý koncert vyvrcholil předělávkou skladby Krajina posedlá tmou od Suchého a Šlitra, která v podání Johany získala na nebývalé křehkosti, aby byla následně popravena hlukovým náletem.
Nedělní večer osedlali olomoučtí kovbojové z Nylon Jail a na jejich výkonu bylo znát, že se právě vrátili z nahrávacího studia Jámor, kde pod dohledem Ondřeje Ježka dokončili debutové album. Dle očekávání se vrcholem vystoupení stal singl One Word, který mísí něhu s chladem elektroniky. Nylon Jail tentokrát zanechali 3D projekce na Divokém západě, ale bez problémů si vystačili i s dvěma rozměry, ostatně vizuální prezentace pro ně nikdy nebyl cizí pojem. Precizní muzikantská souhra, charismatický hlas frontmana Jiřího Jiráka a notné přitvrzení zpečetilo nadvládu dřevního zvuku nad elektronikou, otázkou zůstává, jak tomu bude na debutu.
Aneta Martínková, su, Jakub Béreš, David Čajčík 18.01.2021
Přesun kultury na síť pokračuje. V online prostředí proběhl během minulých pár dní i největší a nejrespektovanější evropský showcase festival.
Veronika Mrázková 14.10.2020
"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.
Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020
Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!
Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020
Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...
Michaela Šedinová 09.09.2020
Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.
Václav 04.09.2020
Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.
Adéla Polka 04.09.2020
Funguje to. Nenásilně a vkusně.
Vadim Petrov 01.09.2020
Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.
Michal Pařízek 30.08.2020
Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.
Jakub Šíma 25.08.2020
Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.