Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 01.08.2013
Letní filmová škola znamená z pohledu místního domorodce nejlepší týden v roce, kdy jindy nepříliš kulturní maloměsto ožije karnevalem nejenom „filmových“ múz. Zástupy pseudocelebrit a boháčů z Karlových Varů nehrozí, Uherskému Hradišti naštěstí stále vládne „komorní“ atmosféra, baťůžkáři a v neposlední řadě také všudypřítomná vůně marihuany. Středobodem doprovodného hudebního programu se jako již tradičně stal klub Mír. Oproti minulému roku byla dramaturgie o poznání odvážnější a kromě „stálic“ domácí alternativní scény typu Umakart dala prostor i čerstvým objevům jako Planety, Nylon Jail nebo Post-hudba.
Úvodní páteční koncert připadl na slezské Planety, které se nenechaly odradit ani tropickou nocí a nastoupily před hrstku fanoušků ve šviháckých oblecích. Debutová deska Peklo peklo ráj patří bez přehánění k tomu nejlepšímu, co se kdy u nás na poli indie rocku urodilo, přesto si nelze odpustit poznámku, že živé provedení poněkud pokulhávalo – znatelná absence Bejbišovy kytary a zvukař, který si nedovedl poradit s několika kytarovými efekty a trochou vazbení. Skladby jako by naživo ztratily část své duše a bez předchozího poslechu alba byly takřka nečitelné. Vykoupení však nakonec přineslo výjimečné okamžiky, kdy do sebe zapadly kousky skládačky jako na desce a člověka naplno pohltily emoce. Komu to nestačilo, nezbývá než počkat na očekávanou novinku „Nekonečná hudba města zapomeneš“ – podle zasvěcených album roku.
Tropické večery na Míru pokračovaly v sobotu vystoupením Kazet. I když v poslední době o sobě dával vědět především Ventolin se svými svůdně bizarními tanečky, Kazety neztratily nic ze svého analogového sex-appealu – lepší 80’s electropop u nás nenajdete. Set byl logicky založen na čtyři roky staré eponymní studiové desce s hitovkami Depilace či Necítím nic jakožto dosud jediné položce jejich diskografie. Všeprostupující punkový minimalismus vytvořil během večera překvapivou dávku energie a následně celý koncert vyvrcholil předělávkou skladby Krajina posedlá tmou od Suchého a Šlitra, která v podání Johany získala na nebývalé křehkosti, aby byla následně popravena hlukovým náletem.
Nedělní večer osedlali olomoučtí kovbojové z Nylon Jail a na jejich výkonu bylo znát, že se právě vrátili z nahrávacího studia Jámor, kde pod dohledem Ondřeje Ježka dokončili debutové album. Dle očekávání se vrcholem vystoupení stal singl One Word, který mísí něhu s chladem elektroniky. Nylon Jail tentokrát zanechali 3D projekce na Divokém západě, ale bez problémů si vystačili i s dvěma rozměry, ostatně vizuální prezentace pro ně nikdy nebyl cizí pojem. Precizní muzikantská souhra, charismatický hlas frontmana Jiřího Jiráka a notné přitvrzení zpečetilo nadvládu dřevního zvuku nad elektronikou, otázkou zůstává, jak tomu bude na debutu.
Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024
Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...
Julia Pátá 15.04.2024
Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...
Kryštof Kočtář 13.04.2024
Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.
Jakub Veselý 12.04.2024
Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.
Dominik Polívka 08.04.2024
Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.
Marek Hadrbolec 08.04.2024
Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.
Kryštof Kočtář 02.04.2024
Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.
Kryštof Kočtář 31.03.2024
Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.
Tomáš Jančík 28.03.2024
I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.
waghiss666 24.03.2024
Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.