Články / Reporty

Koncerty na LFŠ: Vladimir 518, Post-hudba, Umakart

Koncerty na LFŠ: Vladimir 518, Post-hudba, Umakart

Jakub Šilhavík | Články / Reporty | 04.08.2013

S pondělním koncertem Vladimíra 518 se LFŠ přehoupla do své druhé poloviny, fanoušci přesto maskovali stopy únavy z rozpálených městských ulic, návykových látek a spánkového deficitu více než obstojně. Jediný pohled na klub nabitý nesourodým publikem potvrdil, že Vladimír 518 není pouze raper, ale všestranná osobnost, která zdaleka překračuje hranice české hiphopové scény. Vladimir 518 se totiž vydal podobně jako Prago Union nebo WWW na cestu „intelektuálního“ hip hopu bez podbízení se. Dynamiku a pestrost koncertu podpořilo angažování doprovodné kapely ve složení LA4 jako support raper, DJ Mike Trafik, Adam Koller za bubny, baskytarista Matěj Havlíček a back vokalistky Tutti Frutti. Vladimír 518 se prezentoval slušným výkonem, byť sázel spíše na své charisma než precizní techniku. V průběhu setu se temná futuristická paranoia Idiota střídala s lety prověřenými klasikami z dílny domovských PSH – namátkou H.P.T.N. nebo Praha, které vystoupení kýženě odlehčily, aby následně rozžhavený klub explodoval při hitu Nemám zájem.

Se studenou frontou přišla symbolicky řada na mrazivý „existenciální“ pop dvojice Post-hudba. Přestože sál okupovaly především hloučky „pubertálních“ slečen, jako největší fanoušci se ukázali tři mírně přiopilí týpci, kteří si nedokázali odpustit takřka nepřetržitý singalong. Během 50minutového vystoupení přehrála Post-hudba většinu svého materiálu, ale i přes naléhavost skladeb typu Seriály nebo Přístavy se nešlo ubránit pocitu jisté monotónnosti. Hlavní vokál opět skvěle doplňoval Tomáš Havlen a Domingo se v pauzách mezi skladbami jal recitovat úryvky z románu Kdo chytá v žitě od Salingera, k výraznějšímu oživení by však přispěla častější improvizace na úkor předtočených elektronických smyček – možná časem. Jednoznačným vrcholem se tak stal a capella přídavek Slečny z města mezi druhou a třetí tečkou, který se změnil v rozhovor mezi kapelou a publikem.

Ve čtvrtek, předposlední den LFŠ, se dramaturgie po záplavě mladých nadějí vytasila s českou superkapelou Umakart. Členové skupiny se tomuto označení sice brání, ale jak jinak nazvat projekt, ve kterém se sešly takové persony české alternativní scény jako frontman Priessnitz Jaromír Švejdík, vyhlášený producent a člen Tata Bojs Dušan Neuwerth nebo neméně uznávaný producent a hlavní mozek The Ecstasy of Saint Theresa Jan P. Muchow?

Druhá studiová deska Vlci u dveří dala Umakartu i přes temné příběhy z betonové džungle paneláků taneční fazónu a živé provedení tento směr ještě více podtrhlo. Neobešlo se to však bez obětí, „naštěstí“ se nejednalo o skladby, ale Švejdíkův iPad s texty, který po jedné obzvlášť vydařené taneční kreaci zamířil na podlahu. Jaromír 99 se nenechal rozhodit a ojedinělé výpadky slov s přehledem ustál. Pomohla precizně sehraná parta muzikantů a nadšené publikum, které zpívalo každičké slovo. Jednoduše jeden z těch magických večerů, kdy následuje vrchol za vrcholem. První část setu skončila za zvuků mrazivě emotivní skladby Vlci u dveří, aby se následně Umakart vrátili za třeskutého potlesku na pódium a zahráli několik dalších skladeb, mimo jiné také vyhlíženého Bezprsťáka. Ani to však nebyl konec, po chvíli se vrátil pouze Dušan Neuwerth s Jaromírem 99 a spustili akusticky 5 Tibeťanů, načež se k nim přidala celá kapela. Po další z řady nekonečných děkovaček se o úplný závěr postarala povedená tropical improvizace Jiřího Hradila a Tomáše Neuwertha. Bez přehánění jeden z nejlepších domácích koncertů letošního roku.

Info

Letní filmová škola 2013
www.lfs.cz

foto © Marek Malůšek

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...

Hádanky z Utrechtu #3: Chicago rulez!

Michal Pařízek 10.11.2019

Hudebně někde mezi free jazzem, gospelem a zuřivým art punkem, nasazením i napětím nepříliš daleko od Algiers například? Silná slova ze silného místa.

Poslouchat až do rána (Becca Stevens)

Karolina Veselá 10.11.2019

Největší obdiv ale putoval k hlavní hvězdě večera. Mezi Beccou Stevens z nahrávek a tou, co stála na pódiu, nebyl jediný slyšitelný rozdíl.