Max Friedrich | Články / Recenze | 31.08.2020
Na čtyřech deskách v průběhu poslední dekády skupina Protomartyr hlasitě poukazovala na nemorálnost, nespravedlnost a rozpad zdánlivě perfektní západní společnosti. Od svého vzniku v Detroitu (ukázkový klenot amerických socioekonomických problémů), se jejich ponurý postpunk topí v bezútěšnosti. Na konci minulé desky Relatives in Descent (2017) ale poslední píseň Half Sister vyjadřuje naději, že se může lidstvo polepšit. O tři roky později se Protomartyr tváří, jako kdyby žádná naděje nikdy nebyla.
Úvodní skladba na ironicky nazvané desce Ultimate Success Today, Day Without End úzkostlivě líčí apokalypsu, den, který neskončí – insomnii, která frontmana a zpěváka Joea Caseyho dostává do obluzeného stavu. Ten je znát z jeho projevu, který připomíná opilecké mumlání, vytváří pocit vnitřního rozkladu. Celé album je nasáklé hořkými politickými komentáři; v Processed by the Boys se řeší systematické a nehumánní zacházení s imigranty v USA, v Michigan Hammers naráží na upadající práva pracovní třídy v rodném státě, v The Aphorist se Casey zamýšlí nad srozumitelností svých textů. Používá mnoho aforismů a metafor, o kterých neví, jestli mají hlubší rozměr, nebo jestli to jsou jen povrchní prohlášení.
Místy zkreslená punková kytara byla charakteristická pro zvuk skupiny, na nové desce už není sama. Neklidné kvílení saxofonu podpořené dalšími dechovými vsuvkami či cellem představuje pro Protomartyr zatím největší posun v hledání osobitého zvuku. Postpunk se tu setkává s temným art rockem a prvky jazz fusion a vytváří mnohem rozmanitější a znepokojivější atmosféru než kdy dříve. Ta se projevuje třeba i ubíjející repeticí v June 21, kde se basová linka točí v sestupné spirále, či v bouřlivé Tranquilizer, kde cello nesnesitelně graduje společně s ostatními nástroji. Proto je svět Ultimate Success Today tak vyčerpávající, ale zároveň náročné opustit.
Ultimate Success Today je ucelené dílo, které demonstruje konečnost jako takovou, ať už je to, jak říká Casey, život kapely nebo život soukromý. To ale není nutně na škodu. V poslední skladbě Worm in Heaven se Casey posmrtně loučí se světem a uvědomuje si, že je to osvobozující pocit; jediné, co po nás zůstane, je, jak jsme se chovali k ostatním, co jsme vytvořili – nikoli naše myšlenky a trápení. Ultimate Success Today sice zní jako teatrální konec lidstva, ale zároveň nám říká, že se můžeme žít ve větším klidu, když s konečností počítáme.
Protomartyr – Ultimate Success Today (Domino Recording, 2020)
album na bandcampu
Viktor Hanačík 17.04.2024
Je to deska designovaná spíš pro klubové soundsystémy a podzemní parkety, ale obstojí i pro introspektivní poslech.
Martin Šinkovský 14.04.2024
I když autoři textu opakovaně tvrdí, jak složitě se jejich práce vysvětluje a obhajuje, skutečností je, že základní pravidla a kompetence jsou jednoduché a logicky vyvoditelné.
Matej Žofčín 09.04.2024
Od konceptu zdanlivo upustil, upustil aj od unikátného frázovania, ostali len spievavé refrény a téma lásky, ktorá je však omnoho plytkejšia ako na debute.
Tereza Bartusková 01.04.2024
Deska vypráví nejen o lásce, ale i o smutku nebo touze po nedosažitelném, vděčnosti, a především o minulosti, nad kterou čas od času lpíme všichni.
Veronika Vagačová 29.03.2024
Dvaja interpreti známi zo svojich vlastných projektov v rámci alternatívnej scény sa nedávno spojili pri albume Decision Paralysis.
Filip Peloušek 25.03.2024
Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.
Jiří V. Matýsek 10.03.2024
Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.
Dan Sywala 19.02.2024
Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.
Jiří V. Matýsek 16.02.2024
Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.
Dušan Šuster 12.02.2024
Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.