Články / Recenze

Kontrasty a ženy (nejen) v popu

Kontrasty a ženy (nejen) v popu

Tomáš Tkáč | Články / Recenze | 17.10.2013

Ella Maria Lani Yelich-O'Connor alias Lorde. Šestnáctiletý zázrak současné pop music, který uvádí v úžas, boří milionové hranice v počtu shlédnutí na YouTube, a tím ty starší (a méně úspěšné) spolehlivě posílá do deprese. Další uměle vyprodukovaná rychlokvaška, nebo vůdčí hlas mladé generace?

Po EP Love Club, které vyšlo na sklonku minulého roku, Lorde vydává první plnohodnotné album Pure Heroin, nabízející mix minimalistické elektroniky, popu, soulu, taneční hudby a hiphopového projevu; vše korunováno lehce nakřápnutým hlasem hlavní protagonistky. Ta ukazuje, že kouzlo úspěchu nespočívá jen v jejím věku a bujaré kštici.

Pokud někdo píše či mluví o Lorde (a to se týká i zpěvačky samotné), vždy se dostane na přetřes i Elizabeth Woolridge Grant, více známá jako Lana del Rey. Lorde se k ní hlásí jako k jednomu ze svých inspiračních zdrojů a obě sdílejí pohádkově rychlý (a producentsky pečlivě naplánovaný) start na výsluní pop music. Kolik je však doopravdy Lany v Lorde? Lana se v textech dobrovolně zbavuje statusu dospělé a emancipované ženy, který by ji jinak v dnešní společnosti příslušel, a dělá ze sebe pouhý nástroj k uspokojení mužského chtíče. Témata jako James Dean, Coca Cola, Bezstarostná jízda a další odkazy na padesátá léta pak spolehlivě ukájí často až chorobnou potřebu současné mladé generace po retru. Lana del Rey není Grantová; i když má zpěvačka za sebou poměrně bohatý život, uměle vytvořené alter ego je pochopitelně komerčně přitažlivější. Proto se od Lany del Ray časem odvrátili i někteří její původní příznivci, marketingový kalkul byl v tomto případě příliš velký a především zjevný.

Lorde se sice rovněž schovává za pseudonym, avšak její osobnost není dítkem producentského byznysu. V textech působí na přesně opačném pólu než Lana a snaží se být co nejvíce autentická, aniž by samu autentičnost povyšovala na (jediný) koncept. Ve svém prvním singlu Royals sice přiznává, že pozlátko slávy a bohatství ještě ani pořádně neokusila (we're driving cadillacs in our dreams), ale to ji nebrání v dalším verši šmahem odsoudit kolegyně a kolegy v popové branži: But every song's like:gold teeth, gray goose, tripping in the bathroom, bloodstains, ball gowns, trashing the hotel room, we don't care. V dalším hitu Tennis Court zpívá o tom, jak nudní jsou lidé a jak málo ji zajímají, což jsou slova, které bychom od Lany slyšeli jen těžko. Lorde je tak ve svých textech - paradoxně vůči svému opravdovému věku - mnohem vyzrálejší a dospělejší než její starší popkulturní sestra.

Mrknutím oka si tento nazlobený generační hlas uvědomuje datum svého narození a vrací se do role ubrečené královny plesu, která si zážitky z prvních lásek vyměňuje s přáteli na tenisovém kurtu. Kontrast osobností mezi obyčejnou šestnáctiletou holkou a předčasně dospělou dívkou, který Lorde na své desce prezentuje, je to, co ji dělá tak zajímavou, přirozenou a v rámci současného popu i uvěřitelnou. Či spíše uvěřitelnější než ostatní.

Info

Lorde - Pure Heroin (Universal, 2013)
http://www.lorde.co.nz

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Plamen jako testament (Leonard Cohen)

Jiří Vladimír Matýsek 12.10.2021

Než v roce 2016 ve dvaaosmdesáti letech zemřel, stačil dokončit poslední album You Want It Darker a připravit základ svého básnického testamentu.

Naděje je zpátky ve hře (Low)

Jiří Přivřel 07.10.2021

Na třinácté řadovce Hey What od Low mezi písněmi probíjí vysoké napětí. A pak že prý manželství po letech ztrácí jiskru...

Pohled přes negativ Deafheaven

Jiří Procházka 05.10.2021

Kromě poetických textů zahalených v oparu neotřelých metafor zůstal rukopis Deafheaven patrný i v líbivě sladkobolných melodiích a dynamickém vývoji skladeb.

Hiphopový blockbuster Tylera, the Creatora

Martin Šmíd 16.09.2021

Na červený koberec Grammy se Tyler Okonma ohákl do růžového obleku à la lobby boy, inspirovaného filmem Grand Budapest Hotel Wese Andersona a navrženého jeho vlastní značkou...

Hudba k láske (Vec & Švidraň)

Kristína Valachová 08.09.2021

Z albumu cítiť kreatívnu hravosť a hľadanie spoločnej tvorivej cesty. Úprimný výsledok necieli dohnať aktuálne rapové trendy.

Šílený závod šťastné melancholie (Tim Dup)

Adéla Polka 05.09.2021

Jeho síla spočívá především v rozněžnělé melancholii, skrze níž opěvuje svůj svět za doprovodu prakticky klasického klavíru.

Boj i smíření (Gojira)

Jiří Procházka 03.09.2021

Gojira rozvíjí svá obvyklá témata jako životní koloběh, osobní rozvoj a dopady lidského chování na životní prostředí a stav společnosti.

Ve skleněné kouli (Glaare)

Jiří Vladimír Matýsek 02.09.2021

Co Glaare odlišuje od masy kapel, které se k oběma směrům v jakési retro vlně hlásí, je působivý vokál, v němž najdeme smutek i dravost, často najednou.

Soustavný sonický nátlak (Part Chimp)

Dantez 25.07.2021

Britští Part Chimp se dosud věnovali noise rocku, který se inspiroval Sonic Youth i zběsilými Lightning Bolt.

Po jaké době je vhodné lidem říkat, že je milujeme? (Moontype)

David Stoklas 10.07.2021

Moontype, ačkoliv by mohli, se neohánějí technikou, ale intelektuálnímu math rocku naopak trochu srazili hrany.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace