Články / Recenze

Korben Dallas v Banskej Bystrici

Korben Dallas v Banskej Bystrici

Jiří Fiedler | Články / Recenze | 02.01.2015

Bratislavská trojice Korben Dallas se vcelku rychle vyšvihla na přední příčky slovenských rádií. Debut Pekné cesty v podobě záznamu koncertu byl předzvěstí následného úspěchu Karnevalové vrany, která sice šla až příliš ve stopách prvotiny, ale potvrdila potenciál kapely. Chlapci nelenili a v říjnu letošního roku poslali do éteru další nahrávku s názvem Banská Bystrica, která plynule navazuje na Vranu.

Po první písni se může zdát, že se skupina od minula nikam neposunula, ale jakmile odezní, nálada se změní a je zřejmé, že přešlapování na místě se nekoná. Z nahrávky se začne uvolňovat čirá radost z hudby a lehkost alternativního výrazu. Má kytarový základ, ale není přespříliš zatěžkaná rockem. Minimalistické pojetí přechází v průběhu písní do vzájemné souhry akustiky, bicích a klavíru, která podtrhuje melancholickou atmosféru celku. Pomalé proudění podzimních tónů je vždy ve správnou chvíli prokládáno místy až úsměvnými songy, které album prosvětlují, a to nepůsobí tak depresivně. Naopak z něj dýchá přirozenost a emoční vyrovnanost. Jeden z překvapujících momentů přijde, když si Juraj Benetin, zpěvák a kytarista s charismatickým hlasem, začne s Janou Kirschner notovat anti-hit Spolu. Perkuse, rytmické tleskání a hlas, v půli se přidává kytara a scéna se rozjíždí až do plného souznění. Ke konci skladba až psychedelicky vydechne, tady je Kirschner jako doma, krásná ukázka gradace a vyvrcholení.

Poté následuje jedna z nejlepších písní. Na opačnom boku dává vědět, že hlavní textař skupiny a baskytarista Lukáš Fila nemá problém vymyslet verše, které i bez hudebního doprovodu rytmicky šlapou a přímo vybízejí k okamžitému zhudebnění. Osvobozující Musím pak odhodí nesmyslný tok myšlenek, které na člověka na každém kroku dorážejí, a uvede do ticha před bouří, které pak podvakráte rozpoutá přesně ten prchlivý výboj bicích a kytar, který napjatě očekáváte. Nakonec lidovka bez doprovodu, která teprve po několikátém poslechu přestává působit nepatřičně a stává se součástí díla, které věstí, že Korben Dallas zahodili ostych a soustředí se na nepodbízivou originalitu.

Info

Korben Dallas – Banská Bystrica (Slnko Records, 2014)
www.korbenband.bandpage.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.

„I want Sail 2.“ Já ne (Awolnation)

Jarmo Diehl 02.05.2020

Bruno ví, co chce dělat, a do jisté míry to i umí: filtrovat všechno od diskotéky až po kytarový dance rock tak, aby z toho byla šlapající, neprvoplánová popina.