Články / Recenze

Korben Dallas v Banskej Bystrici

Korben Dallas v Banskej Bystrici

Jiří Fiedler | Články / Recenze | 02.01.2015

Bratislavská trojice Korben Dallas se vcelku rychle vyšvihla na přední příčky slovenských rádií. Debut Pekné cesty v podobě záznamu koncertu byl předzvěstí následného úspěchu Karnevalové vrany, která sice šla až příliš ve stopách prvotiny, ale potvrdila potenciál kapely. Chlapci nelenili a v říjnu letošního roku poslali do éteru další nahrávku s názvem Banská Bystrica, která plynule navazuje na Vranu.

Po první písni se může zdát, že se skupina od minula nikam neposunula, ale jakmile odezní, nálada se změní a je zřejmé, že přešlapování na místě se nekoná. Z nahrávky se začne uvolňovat čirá radost z hudby a lehkost alternativního výrazu. Má kytarový základ, ale není přespříliš zatěžkaná rockem. Minimalistické pojetí přechází v průběhu písní do vzájemné souhry akustiky, bicích a klavíru, která podtrhuje melancholickou atmosféru celku. Pomalé proudění podzimních tónů je vždy ve správnou chvíli prokládáno místy až úsměvnými songy, které album prosvětlují, a to nepůsobí tak depresivně. Naopak z něj dýchá přirozenost a emoční vyrovnanost. Jeden z překvapujících momentů přijde, když si Juraj Benetin, zpěvák a kytarista s charismatickým hlasem, začne s Janou Kirschner notovat anti-hit Spolu. Perkuse, rytmické tleskání a hlas, v půli se přidává kytara a scéna se rozjíždí až do plného souznění. Ke konci skladba až psychedelicky vydechne, tady je Kirschner jako doma, krásná ukázka gradace a vyvrcholení.

Poté následuje jedna z nejlepších písní. Na opačnom boku dává vědět, že hlavní textař skupiny a baskytarista Lukáš Fila nemá problém vymyslet verše, které i bez hudebního doprovodu rytmicky šlapou a přímo vybízejí k okamžitému zhudebnění. Osvobozující Musím pak odhodí nesmyslný tok myšlenek, které na člověka na každém kroku dorážejí, a uvede do ticha před bouří, které pak podvakráte rozpoutá přesně ten prchlivý výboj bicích a kytar, který napjatě očekáváte. Nakonec lidovka bez doprovodu, která teprve po několikátém poslechu přestává působit nepatřičně a stává se součástí díla, které věstí, že Korben Dallas zahodili ostych a soustředí se na nepodbízivou originalitu.

Info

Korben Dallas – Banská Bystrica (Slnko Records, 2014)
www.korbenband.bandpage.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Prechod do serióznej roviny (Rich Brian)

redakce 12.10.2019

Z Rich Briana sa stala virálna senzácia, ale z jeho novšej tvorby a rozhovorov je zjavné, že ambície má iné.

Ahhhh, ten surf rock! (Songs from the Utopia)

redakce 11.10.2019

Na novince pojmenované extatickým (či snad bolestivým?) výkřikem Ahhhh! se vydali na západ a pomyslně zakotvili někde na Západním pobřeží.

Smutně a zároveň s největší vášní k životu (Mueran Humanos)

redakce 05.10.2019

Ačkoli zpívají takřka výhradně španělsky, rafinovaná atmosféra odstavuje znalost jazyka na vedlejší kolej.

Neurvalý punk s koulí u nohy (Victims)

redakce 28.09.2019

Victims zde sice stále sázejí na ověřené postupy žánru a přímočarost, kterou koriguje agresivní d-beat materiálu, jasně vévodí, překvapuje však produkce.

Neobyčejná pokora Dirtmusic

redakce 27.09.2019

Odvaha a elegance, s jakou se Dirtmusic dokázali vzdát obvyklých schémat, je záviděníhodná... Recenze poslední desky Dirtmusic před jejich pražských koncertem.

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?