Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 05.07.2017
Jedna bába povídala. Drbe se všude a v Karlových Varech dvakrát tolik. Na tohle prostě musíš, tohle je čirý „umčo“, o tomhle filmu už nikdy neuslyšíme a tak dál. Kdyby tu člověk poslouchal týden jen doporučení (případně varování, jak je libo), tak snadno napíše knihu. Názory se většinou liší, ale nastane vzácná shoda – například o novém filmu Michaela Hannekeho snad pět známých řeklo, že to sice není ono, ale i blbý Hanneke je lepší než většina toho, co tady můžeme vidět. A co teď – jít, nebo nejít? Šťastný konec měním za meditaci s Křižáčkem a jsem vlastně rád. Karel Roden má dnes vůbec napilno, kromě premiéry soutěžního příspěvku Václava Kadrnky se odehrál ještě jeden nostalgický obřad – po pětadvaceti letech se o slovo přihlásil Don Gio. Když už jsme u těch přísloví, tady se hodí ještě jedno – o mrtvých jen dobře.
Výjimky ale existují. O snímku Přízrak se toho na kolonádě taky namluvilo hodně, pohledy se liší jako noc a den. Život a smrt. Jestli ještě někdy uvidím bílej lajntuch, někdo umře, píšu Viktorovi okamžitě po projekci, kdy mi ještě pomyslná kudla zběsile rotuje v kapse. Následuje nevyhnutelná otázka, co je to lajntuch, dobře, prostěradlo. Snímek je z oka a pera režiséra Davida Loweryho, který na karlovarském festivalu před lety uvedl poměrně působivou krimi romanci Ain’t Them Bodies Saints, kterou s Přízrakem spojuje nejen ústřední dvojice Rooney Mara a Casey Affleck, ale také autor hudby Daniel Hart. Odpad!, píše Marigold na čsfd.cz, podepsat a dvakrát podtrhnout. Meditační báseň o obludnosti času? Komu tím prospějete aneb jak dlouho může někdy trvat pouhých devadesát minut. Světlý bod v podobě proslovu Willa Oldhama rychle zapomenut, nezbývá než okamžitě volat krotitele duchů. Randall a Hopkirk se dusí smíchy. Amen.
Včera slíbená Zvířata. Inu, den poté toho nevím o moc víc než po projekci, ovšem absurdní karneval plný důkladného ohmatávání nezdravého vztahu emocionálně nevyrovnaných manželů a her s časovou (i geografickou) posloupností, ohavných incidentů a kdo ví čím ještě z hlavy nevyhnala samoúčelná exhibice prostěradly ani famózní Listopad na estonském venkově. Zvířata bavila černočerným humorem, šíleností i civilností, režisér rozehrál na poměrně skromné ploše hodně divnou hru, kterou je ale radost sledovat, aniž je třeba něčemu z toho, co se na plátně odehrává, rozumět. Jak se píše ve festivalovém průvodci, komu věřit, když už se ani na mluvící kočku nedá spolehnout.
Zmíněný Listopad je jedna velká paráda, působivá a zábavná. Estonský venkov je plný divotvorných tvorů, pohanské rituály si hrají s křesťanstvím na schovávanou, šlechtě se nedostává oblečení a nechybí ani sauna, vlkodlaci a podomácku pálená kořalka. Znovu se není o co opřít, jenže mix reality, představ, mytologie a historie je vnadný jako málokdy. Hm, úplně cítím známou chuť estonského černého chleba na jazyku. Snímek vznikl podle bestselleru Rehepapp (Dráb) současného estonského prozaika Andruse Kivirähka, který prý zná v Estonsku každý, jak prozradili při uvedení snímku na festivalu představitelé dvou hlavních rolí. Ti ostatně prokázali také notnou dávku nadhledu a sebeironie, díky které je Listopad kouzelný ještě o něco víc. Po poděkování za účast, vyřízení vzkazu od režiséra a nezbytném selfie s plným divadlem přišla zásadní poznámka: „Pokud budete mít po zhlédnutí snímku nějaké dotazy, najdete nás na polské party kousek odsud.“ I marketing dokáže být ještě osvěžující.
52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2017, Karlovy Vary
www.kviff.com
Michal Pařízek 22.03.2024
„Světová zpráva o štěstí zařadila Česko na 18. místo.“ No to se mi ulevilo, pak že jsme na tom špatně.
Ondra Helar 19.03.2024
Šest festivalových tipů, a to napříč tématy, protože i to je letošní novinkou – schází jednotné téma, zato je spoustu různých kategorií.
Michal Pařízek 08.03.2024
Dělo se toho spoustu, možná nejsilnějším zážitkem ale byla návštěva Kunstmuzea v Haagu. V hlavní roli Max Beckmann, Piet Mondrian, De Stijl. A Can.
Michal Pařízek 23.02.2024
„Praise your cringe,“ hřímá Joshua Idehen z pódia lublaňského klubu Channel Zero. Motivuje, káže a směje se u toho. Emoce na praporu a dojetí.
Andraž Kajzer 13.02.2024
Dekáda je výročí, které je potřeba pořádně oslavit. Jako první nabízíme pamětihodné momenty přehlídky uměleckého ředitele festivalu Andraže Kajzera.
Michal Pařízek 09.02.2024
Pohledy se mohou různit, naštěstí. „Můj je ten správný.“ Ano, takhle by to mělo, mohlo být. Právě Kafka je jednou z těch osobností...
Michal Pařízek 26.01.2024
„Tohle je konec internetu. Měli bysme si zase posílat dopisy, to bude mnohem užitečnější než tenhle shit.“ Ano, na letošním Eurosonicu padaly i takovéto věty.
Michal Pařízek 12.01.2024
Přelom roku je mimo jiné ve znamení koncertní pauzy. Pokaždé si to užívám víc, je třeba vypnout a povolit... Na jak dlouho?
redakce 04.01.2024
Výsledky nejsou nic menšího než vzrušující. Redakční hlasování o nejlepší nahrávku roku 2023 ovládli...
redakce 03.01.2024
Jedno údolí je magické i skličující, to druhé syrové a vznětlivé jako troudná sojka, neukojitelný hněv.