Články / Sloupky/Blogy

Korzo #4: Jistoty a selhání

Korzo #4: Jistoty a selhání

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 04.07.2018

Nikdy jsem na skejtu nejezdil, vlastně jsem to ani pořádně nezkoušel. Těžko říct proč, možná strach, možná jiná parta nebo v mládí prostě nebyla možnost ani vůle a dneska už by šlo o absurdní komedii. Jenže. Soukolí popkultury jsou i u nás tak těsná, že se králům na prkně nedalo vyhnout, dnes dávno rozebraná kniha Prkýnka na maso jsme uřízli před lety nadchla jistě nejen mě, nehledě na to, že dobrou třetinu lidí, kteří v ní vystupovali, jsem stejně dávno znal. Premiéra dokumentu King Skate (premiéra 20. září), který na její motivy natočil režisér a novinář Šimon Šafránek, sklidila na kolonádě velký ohlas, soudě podle toho, kolik se toho o filmu namluvilo na večerních party i ve frontě na potíže v Malé Číně. Další absence, další selhání, začínám si už zvykat, jenže výlet s Johnem Carpenterem do Čínské čtvrti se odmítnout nedal.

Tradiční večírek HBO v místní Bokovce opět do písmene potvrdil význam slova legendární, Mardoša mimo klasických hitů zahrál třeba náramně čerstvou This is America od Childish Gambino, která ovšem přítomné tanečníky spíše vyděsila. Záhy přišlo pohlazení v podobě Everything Now, ruce letěly nahoru a tančila i rumunská delegace ke snímku „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“, v čele s představitelkou hlavní role Ioanou Iacob. Ve stejnou dobu na druhé straně města probíhala skejťácká party v novém Aeroportu, prkýnkoví veteráni si s sebou přivezli i vlastní drinky a The Fakes se rozrostli na kvarteto. A pozor, už samotný Aeroport rozhodně stojí za návštěvu, tradiční festivalová „černá díra“ letos sídlí v někdejších skladech Becherovky, ve kterých je možná až příliš útulno. Pokus zastavit se tam na poslední drink byl naivní a žádná after party už nikdy nebude dost dobrá.

Sáhnete mu na kamión a půjde po vás. Jack Burton, John Carpenter a Velké nesnáze v Malé Číně. Kult z roku 1986 samozřejmě není nejlepším filmem festivalu, režiséra ani jednoho z představitelů, jenže to na jeho klíčové roli nic nemění. Ti, co si pamatují doby videopůjčoven, vědí své, zkratkovité (často naprosto nesouvisející) dialogy laciného dabingu jsou v jistých kruzích pomalu stejně legendární jako film samotný. Je osvěžující po těch letech vidět, že v původním znění se to zas tolik neliší. Střet roztomile buranského řidiče kamiónu se srdcem na dlani s čínským světem plným tradic, pověr a černé magie je naprosto neodolatelný, podobně jako laciné triky, ve kterých si režisér přímo bahní. Další vějičkou by mohla být i účast mladičké Kim Catrall, která si roli Gracie Law (právničku, sic!) vystřihla dávno předtím, než začal uhánět chlapy na Manhattanu. Z mnoha nezapomenutelných hlášek (zejména) v podání Kurta Russella (Jacka Burtona) vybíráme alespoň jednu: „Okay. You people sit tight, hold the fort and keep the home fires burning. And if we're not back by dawn... call the president.“

Bezesporu nejmilejší film celého letošního ročníku je Lucky, jehož plakát jsem obdivoval už v tallinnském kině Soprus, a stále ho nemám doma, nabídky vítány. Krásný pomník Harrymu Deanu Stantonovi, herci, který totálně redefinoval notoricky známé moudro, že „není malých rolí“. V roce 2013 byl na festivalu k vidění dokument Partly Fiction (nezapomenutelný soundtrack níže) a nyní přichází také jeden z jeho definitivně posledních hereckých zářezů. Film byl natočen za pouhých osmnáct dnů, přímo Stantonovi na tělo ho napsali jeho přátelé, kteří v něm také hrají, například Tom Skerritt a zejména David Lynch. Ten předvádí krásnou kreaci stárnoucího chlápka, který si nechal utéct domácího mazlíčka jménem Prezident Roosevelt. Prezident Roosvelt je želva, suchozemská želva. Pikantní je, že role Luckyho, vysloužilého mariňáckého kuchaře, který žije v malém texaském městečku spokojeně na vejminku, je nejen psaná přímo pro Stantona, ale hlavně inspirovaná jeho životem – Harry Dean Stanton totiž skutečně sloužil coby lodní kuchař na lodi USS LST-970 během Druhé světové války, například v bitvě o Okinawu. Ladí i další detaily, které jsou na Luckyho během snímku prozrazeny, ale dost řečí – tenhle film je zkrátka povinnost pro každého fanouška bezstarostných jezdců a zuřících býků. Jednoduše si to sežeňte. Zbytečné plkání totiž nesnášel jak Lucky, tak Stanton samotný: „Jen jedna věc je horší než nepříjemné ticho. Společenská konverzace.“


Info

53. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
29. 6. - 7. 7. 2018, Karlovy Vary
festivalový web

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.

Šejkr na doma: Nedělní kino

Michal Pařízek 26.04.2020

Dnes to trochu odlehčíme filmovými tipy. Máme neděli a lenošení u obrazovky se prostě nabízí.

Šejkr na doma: „Now here's a little story, I've got to tell...“

Michal Pařízek 25.04.2020

Bylo to 23. února roku 1995. Polovina devadesátých let nebylo moje úplně nejlepší období, moc jsem toho nedělal a to, co jsem dělal, mě moc nebavilo.