Články / Sloupky/Blogy

Korzo #4: Jistoty a selhání

Korzo #4: Jistoty a selhání

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 04.07.2018

Nikdy jsem na skejtu nejezdil, vlastně jsem to ani pořádně nezkoušel. Těžko říct proč, možná strach, možná jiná parta nebo v mládí prostě nebyla možnost ani vůle a dneska už by šlo o absurdní komedii. Jenže. Soukolí popkultury jsou i u nás tak těsná, že se králům na prkně nedalo vyhnout, dnes dávno rozebraná kniha Prkýnka na maso jsme uřízli před lety nadchla jistě nejen mě, nehledě na to, že dobrou třetinu lidí, kteří v ní vystupovali, jsem stejně dávno znal. Premiéra dokumentu King Skate (premiéra 20. září), který na její motivy natočil režisér a novinář Šimon Šafránek, sklidila na kolonádě velký ohlas, soudě podle toho, kolik se toho o filmu namluvilo na večerních party i ve frontě na potíže v Malé Číně. Další absence, další selhání, začínám si už zvykat, jenže výlet s Johnem Carpenterem do Čínské čtvrti se odmítnout nedal.

Tradiční večírek HBO v místní Bokovce opět do písmene potvrdil význam slova legendární, Mardoša mimo klasických hitů zahrál třeba náramně čerstvou This is America od Childish Gambino, která ovšem přítomné tanečníky spíše vyděsila. Záhy přišlo pohlazení v podobě Everything Now, ruce letěly nahoru a tančila i rumunská delegace ke snímku „Je mi jedno, že se zapíšeme do dějin jako barbaři“, v čele s představitelkou hlavní role Ioanou Iacob. Ve stejnou dobu na druhé straně města probíhala skejťácká party v novém Aeroportu, prkýnkoví veteráni si s sebou přivezli i vlastní drinky a The Fakes se rozrostli na kvarteto. A pozor, už samotný Aeroport rozhodně stojí za návštěvu, tradiční festivalová „černá díra“ letos sídlí v někdejších skladech Becherovky, ve kterých je možná až příliš útulno. Pokus zastavit se tam na poslední drink byl naivní a žádná after party už nikdy nebude dost dobrá.

Sáhnete mu na kamión a půjde po vás. Jack Burton, John Carpenter a Velké nesnáze v Malé Číně. Kult z roku 1986 samozřejmě není nejlepším filmem festivalu, režiséra ani jednoho z představitelů, jenže to na jeho klíčové roli nic nemění. Ti, co si pamatují doby videopůjčoven, vědí své, zkratkovité (často naprosto nesouvisející) dialogy laciného dabingu jsou v jistých kruzích pomalu stejně legendární jako film samotný. Je osvěžující po těch letech vidět, že v původním znění se to zas tolik neliší. Střet roztomile buranského řidiče kamiónu se srdcem na dlani s čínským světem plným tradic, pověr a černé magie je naprosto neodolatelný, podobně jako laciné triky, ve kterých si režisér přímo bahní. Další vějičkou by mohla být i účast mladičké Kim Catrall, která si roli Gracie Law (právničku, sic!) vystřihla dávno předtím, než začal uhánět chlapy na Manhattanu. Z mnoha nezapomenutelných hlášek (zejména) v podání Kurta Russella (Jacka Burtona) vybíráme alespoň jednu: „Okay. You people sit tight, hold the fort and keep the home fires burning. And if we're not back by dawn... call the president.“

Bezesporu nejmilejší film celého letošního ročníku je Lucky, jehož plakát jsem obdivoval už v tallinnském kině Soprus, a stále ho nemám doma, nabídky vítány. Krásný pomník Harrymu Deanu Stantonovi, herci, který totálně redefinoval notoricky známé moudro, že „není malých rolí“. V roce 2013 byl na festivalu k vidění dokument Partly Fiction (nezapomenutelný soundtrack níže) a nyní přichází také jeden z jeho definitivně posledních hereckých zářezů. Film byl natočen za pouhých osmnáct dnů, přímo Stantonovi na tělo ho napsali jeho přátelé, kteří v něm také hrají, například Tom Skerritt a zejména David Lynch. Ten předvádí krásnou kreaci stárnoucího chlápka, který si nechal utéct domácího mazlíčka jménem Prezident Roosevelt. Prezident Roosvelt je želva, suchozemská želva. Pikantní je, že role Luckyho, vysloužilého mariňáckého kuchaře, který žije v malém texaském městečku spokojeně na vejminku, je nejen psaná přímo pro Stantona, ale hlavně inspirovaná jeho životem – Harry Dean Stanton totiž skutečně sloužil coby lodní kuchař na lodi USS LST-970 během Druhé světové války, například v bitvě o Okinawu. Ladí i další detaily, které jsou na Luckyho během snímku prozrazeny, ale dost řečí – tenhle film je zkrátka povinnost pro každého fanouška bezstarostných jezdců a zuřících býků. Jednoduše si to sežeňte. Zbytečné plkání totiž nesnášel jak Lucky, tak Stanton samotný: „Jen jedna věc je horší než nepříjemné ticho. Společenská konverzace.“


Info

53. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
29. 6. - 7. 7. 2018, Karlovy Vary
festivalový web

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Top 5 Josefstadt 2021

redakce 20.08.2021

Po tradičním epickém reportu přinášíme ještě výběr z toho nejlepšího očima našich redaktorů/fotografů a přátel ze zeleného údolí a přilehlých kasemat.

Šejkr #59: Dny, kdy nám to spolu nejde

Michal Pařízek 13.08.2021

Emoce tlučou křídly už od Kyjova, chceme tam být rychle, a to ještě netušíme, co nás čeká na místě.

Zápisky z Letní filmové školy: Jugoslávská proměnlivost a ryzí expresionistické němectví

Ondra Helar 10.08.2021

Při cold brew v budapešťském Kofein Baru sleduji první storýs na instagramu, kde se má bublina chlubí tím, že si vybírá filmy na páteční večer. Nejistý pocit, že jsem na…

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace