Články / Reporty

Korzo #4: Všichni ti rozhněvaní muži

Korzo #4: Všichni ti rozhněvaní muži

Michal Pařízek | Články / Reporty | 03.07.2019

„Tahle mise je u konce.“ John Rambo ze sebe vychrlí svoji obžalobu společnosti, nechává se odvézt v želízkách a polozničené městečko Hope kdesi ve státě Washington může pokračovat do dalšího klidného, nudného dne, tak jak to tam, alespoň podle místního šerifa, mají rádi. Úvodní část filmové série Rambo s podtitulem První krev se stala totálním hitem a zároveň kultovkou, uvedení remasterované verze na filmovém festivalu tedy dává jednoznačně smysl, zejména v rámci sekce půlnočních filmů. A milé razítko tomu dalo setkání s uměleckým ředitelem festivalu Karlem Ochem na projekci. Mimochodem věděli jste, že autor literární předlohy snímku David Morrell svého hrdinu pojmenoval podle odrůdy jablek?

Několikátý den festivalu se na člověku podepíše – jednotlivé filmy začínají splývat a prolínat se a objevují se nečekané souvislosti a témata. Rozhněvaný John Rambo tak perfektně zapadl do dne, kdy jsem absolvoval také novinku režiséra Abela Ferrary Tommaso, další režisérovu spolupráci s Willemem Dafoem, který ztvárnil i Ferrarova Passoliniho. Ostřílení američtí veteráni dnes bydlí v Římě, prý kousek od sebe, a právě tam se odehrává příběh, který má s jejich vlastními životy možná společného až příliš. Americký režisér Tommaso se svou mladou evropskou ženou vychovává tříletou dceru Deedee, připravuje nový film, dává lekce herectví a chodí na terapie anonymních alkoholiků, půlku svého života totiž strávil pod vlivy různých omamných látek. Terapie ale nejsou všechno, Tommaso absolvuje každé ráno jógu, praktikuje dechová cvičení, východní filozofie a kdovíjaké další rituály, trpělivost se ale stejně nedostavuje. Intimní život páru nefunguje a v někdejším bouřlivákovi hněv roste a bobtná.

Tommaso je velkým hereckým sólem Willema Dafoea, tvůrci se netají tím, že spousta scén je improvizovaných a že se příběh snímku notně upravoval při natáčení. Jenže toho, až v Tommasovi takzvaně bouchnou saze, se leckdo nedočká, všechno je to jaksi příliš vážné a bez nadhledu. Typicky jízlivé a podvratné momenty, kterými Ferrara proslul a které od něj divák čeká, přicházejí až po hodině a půl, což je samozřejmě ku prospěchu závěru, ale o to jejich absence v drtivé většině příběhu bolí víc. Pro Ferraru jde zjevně o velmi osobní film, dokonce do něj obsadil svoji ženu a dcerku, sledujeme tedy jeho vlastní příběh? Nebo schéma, do kterého se dříve nebo později dostane každý zhýralec? Opravdu stáří vyžaduje tolik patosu a serióznosti? My face is finished, my body’s gone... pamatujete? Kdepak, tohle není žádné No Pussy Blues, bohužel.

Nový seriál HBO Bez vědomí, jehož dva díly byly v pondělí večer premiérově uvedeny ve Velkém sále Thermalu, je také plný rozhněvaných mužů. Šestidílný thriller odehrávající se v posledních dnech před sametovou revolucí natočil režisér Ivan Zachariáš (např. Pustina nebo některé znělky karlovarského festivalu) a hlavní roli svěřil slovenské herečce Táně Pauhofové. Špióni, komunisti, STB, disidenti, diplomati – všichni mají tajemství a nikdo nechce mluvit. Důstojná a věrná dobovka, je zajímavé, na kolik propriet (a dost možná i pocitů) jsme už zapomněli. Domácím hercům je tradičně těžké uvěřit agentské schopnosti, např. scéna s vyhledáváním odposlechu vyznívá vyloženě parodicky, ale jinak jde o velmi dobrou práci. Teď mi to ale došlo – jak to sakra vydržím čekat více než tři měsíce na rozuzlení? Jak že bylo to dechové cvičení?

Info

54. MFF Karlovy Vary
28. 6. - 6. 7. 2019 Karlovy Vary
fb festivalu

foto © Film Servis Festival Karlovy Vary

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.