Články / Sloupky/Blogy

Korzo #5: Jak věci fungují

Korzo #5: Jak věci fungují

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 05.07.2018

„Dobré ráno Karlovy Vary, jmenuji se Robin Williams a přijel jsem si vzít váš festival. Že jsou tady letos Barry Levinson, Tim Robbins nebo Terry Gilliam, že v úvodní znělce hraje Casey Affleck? To je mi, s veškerou úctou, úplně u zadku. Chápejte, vždyť to je, jako kdyby se mě někdo snažil přesvědčit, že Angličani postoupí na penalty. Mě bude stačit jedna projekce o necelých sto dvaceti minutách a tahle show bude moje. Nevěříte? Tak pojďme, zkusme to. Víte kolik neandrtálců je třeba k zapálení ohně? Žádný, prostě to neumí.“

Zvláštní, jak věci někdy fungují. Ve chvilkách mimo kino během festivalu dočítám biografii Bruce Springsteena Born to Run, parádní čtení, recenzi najdete v příštím Full Moonu. Spousta věcí je rázem jasnějších, spousta odkazů překvapuje. V jednom momentě se Boss svěřuje s láskou k filmu Lovcova noc, je to možné, tohle, říkám si... Nikdy jsem o tom filmu neslyšel, což samo o sobě jistě nemusí překvapovat, ale zrovna včera odpoledne o stejném snímku mluvil Ondřej Štindl, když jsme si u kávy povídali o skončené projekci soutěžního filmu Všechno bude. Jeden záběr mu právě tuhle jím oblíbenou noir klasiku připomněl. Tohle se mi stává pořád. A to je dobře.

Zvláštní, jak věci někdy fungují. Nebýt minule zmiňované památné after party po skejtové jízdě králů, asi by jen těžko došlo k tomu, že následující (respektive ten samý, znáte to) den vidím pouze jediný film. Jenže asi to tak být mělo, nějak si jen těžko představuji, že bych snímek Utøya, 22. července sledoval v řadě dalších. Dopad snímku mapujícího vražedný útok pravicového extremisty Anderse Breivika na tábor Svazu dělnické mládeže, sídlící na ostrově Utøya, byl tak ještě silnější, svíravé drama zručně natočené na jeden záběr bez střihu a jediného tónu hudby. Na obvyklé otázky, zda vůbec připomínat tento čin, zda je na to moc brzy nebo případně pozdě, zapomenete po pěti minutách. Utøya určitě není film, který budete chtít vidět opakovaně, ale vidět by ho měl každý. Nemusí se líbit, ostatně by to asi ani nebylo v pořádku, ale zapůsobí s jistotou. Poznamená. Každý další výstřel způsobuje větší a větší nervozitu, každým dalším z nich se panika prohlubuje. Vůbec nezáleží na tom, zda se ozývají daleko nebo blízko.

Zvláštní, jak věci někdy fungují. Poslední filmy festivalu jsou samostatnou kategorií, často si je pamatuji nejdéle, bez ohledu na to, zda jsou dobré, či ne, často podle nich dokážu jednotlivé ročníky rozlišit. Ani už nepřekvapí, že hned v úvodní scéně (po titulcích) snímku Robin Williams: Mysl na dlani paroduje známý komik Bosse, o jehož biografii už byla řeč a kterou jsem to ráno dočetl. Portrét amerického herce natočila Marina Zenovich, autorka dokumentů o Romanu Polanském nebo Williamsově příteli, a svého času konkurentovi, Richardu Pryorovi a svou úlohu splnila dokonale. Stačilo totiž dát Willliamsovi co největší prostor k tomu, aby diváky pozval do své hlavy, tento nepřekonatelný komický živel nikoho dalšího nepotřebuje. Sledovat ho při práci je ohromující a úžasnou podívanou a je naprosto jedno, zda se jedná o záběry z prvních stand-up výstupů, televizních show nebo kasovních trháků kategorie A. Od začátku je jasné, že existuje také druhá stránka mince, snad každý klaun vypadá smutný, když si smyje make-up, a někteří jsou ještě smutnější. Jedním slovem – famózní.

Řádky posledního letošního korza dopisuji v autobuse směrem do Prahy, Rolling Stones nepočkají a navíc tam někde v dálce volá Pohoda. Letos to vyšlo jen na pět dní, to se nedá nic dělat – takhle prostě věci někdy fungují. Ještě bude následovat tradiční závěrečná rekapitulace, přemýšlím o tom, co všechno jsem stihl a nestihl, nejvíce mrzí asi neviděné drama Beze stop od režisérky Debry Granik, autorky mého oblíbeného filmu Winter’s Bone. To se ale naštěstí objevuje v programu přehlídky Šary Vary, která míří do pražských a brněnských kin bezprostředně po festivalu a kde najdete letos velmi slušný výběr. Ostatně to byl silný ročník, říkám si, zdaleka nejen díky euforii z nedávno absolvované návštěvy v mysli Robina Williamse nebo silném dojmu, který zanechaly snímky jako Lucky, BlacKkKlansman nebo Utøya, a najednou mi konečně dochází, která melodie mi to zní od rána v hlavě. True Colours od Cyndi Lauper, kterou si pobrukovala hlavní hrdinka norského snímku. Tady ji máte a na korze na viděnou zase za rok.

Info

53. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
29. 6. - 7. 7. 2018, Karlovy Vary
festivalový web

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Co právě v elektru kutěj: Mocné elektronické výboje slovenských mimozemšťanů

Richard Kutěj 27.06.2020

Slovenský elektronický label Aliens Production zásobuje mezinárodní scén povedenými releasy už od roku 1997. A mocně rozjel i letošní sezonu.

Jeden pytel pro všechny děcka. Jak se v Česku (ne)píše o novém rapu.

David Čajčík 25.06.2020

Hudební průmysl se změnil dávno, rap je nový pop, jen si toho česká žurnalistika nevšimla, respektive to odmítá reflektovat.

Cesto-pics.jpg no.3

Mária Karľaková 26.05.2020

Cestovanie nie je len o tom dostať sa na dané miesto, je o objavovaní, slobode, hľadaní, o prítomnom okamihu o tom, že samotná cesta je cieľ.

Singletone: Protomartyr – Worm in Heaven / Processed By the Boys

Štěpán Sukdol 17.05.2020

Iggy Pop o Protomartyr prohlásil, že jsou ta nejlepší kapela, co dnes v Americe mají. Postpunková parta z Detroitu slaví dekádu působení na scéně dvěma singly, brzo deskou.

Jako zabít naději

Michal Pařízek 15.05.2020

Uvolňování opatření pouhým zvyšováním kapacity kulturní akcí je úsměvné a jak již bylo řečeno, vychází z naprosté neznalosti prostředí a problematiky. Co bude dál?

Šejkr na doma: Na viděnou

Michal Pařízek 30.04.2020

Po půlhodinovém telefonátu s Brendonem z The Kill Devil Hills jsem chtěl psát o tom, jak se bojí o svoji hippie sestru... Poslední Šejkr na doma je tu.

Šejkr na doma: Spi sladce, potvoro

Michal Pařízek 29.04.2020

Gejzír vtipu a humorných situací – načala to Kateřina Konečná plamennou obhajobou maršála, který přišel o pomník, pak jsme viděli rozhořčeného Bohumila Pečínku a celé to završil Barťák.

Šejkr na doma: Básníci a bábovičky

Michal Pařízek 28.04.2020

„Tepláky jsou nové džíny.“ Někdy není jednoduché udržet si zdravý rozum, při sledování novinových titulků v poslední době je to ještě o poznání těžší.

Šejkr na doma: Ambulance horkých nápojů

Michal Pařízek 27.04.2020

Chybí mi kavárny. Možná víc než co jiného. Chybí mi jejich atmosféra, podivným způsobem kombinující ruch a klid, stejně jako možnost ji sdílet.

Sám doma #2: O křehkých lidech

cyril kosak 26.04.2020

Trocha mizantropie nikoho nezabije aneb o víře v dobrého člověka v časech nejen pandemických.