Články / Sloupky/Blogy

Korzo #5: Slzy, emoce a chobotnice

Korzo #5: Slzy, emoce a chobotnice

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 07.07.2017

Písní letošního léta se bez nejmenších pochyb stává Everything Now, ať už to s novým albem Arcade Fire dopadne jakkoli. Abba rulez. "Ondřej má dneska takovou latino náladu a my se mu to pokoušíme kazit," říkal Martin Přikryl, který se spolu s Ondřejem Štindlem a Šimonem Šafránkem staral o hudební náplň včerejší fotografické party v press baru. Legrace byla náramná, Everything Now hrála hned několikrát a mimo ní se stavili také Screaming Jay Hawkins, Devo nebo U2. Po poněkud vyděračském venezuelském snímku Rodina byl jurodivý mix balzámem na nervy, ale při U Can't Touch This od pana Kladiva nezbylo než sebrat poslední zbytky důstojnosti a odebrat se odpočívat.


Velký sál a tuplovaná porce emocí až na dřeň. Dokument režisérské dvojice Derik Murray a Adrian Buitenhuis se jednoduše nepovedl. Heath Ledger chybí hodně, bezesporu, celý film se mluví o tom, jak výjimečnou a mimořádnou osobností byl, ale nakonec se mu dostalo notně obyčejného pomníku. Nikdo nepotřebuje nové skandály, zkoumání dalších důkazů tíhy hvězdného statusu a jistě není třeba pochybovat o dobrých úmyslech, ale špetku invence a odvahy by si Ledger od vykladačů svého života zasloužil. Povídání rodinných příslušníků a přátel z dětství je jistě zajímavé, ale postavit celý snímek na tvrzení "byl tak strašně talentovaný a tak STRAŠNĚ nám všem chybí" není úplně dobrý nápad. Divák se nikdy nedozví, proč ve filmu opakovaně mluví hvězdy jako Ben Harper nebo Naomi Watts, o to větší otázky vzbuzuje absence režisérů Christophera Nolana, Terryho Gilliama nebo někdejší Ledgerovy partnerky Michelle Williams. Heath Ledger jak jste ho nikdy neviděli, píše CNN. Ano, naneštěstí. Nevyužitá šance? Slabé slovo.


Novinku Fatiha Akina předcházela velká očekávání, jistě i díky ceně za Nejlepší ženský herecký výkon, kterou si z Cannes odvezla Diane Kruger. (Ano, ta Diane Kruger, kterou znáte z Troje nebo Lovců pokladů.) Původem německá hvězda zde dostala dost možná životní roli a Fatih Akin je PAN režisér, přestože se mu v posledních letech příliš nedařilo. Odnikud bude jistě patřit k ozdobám letošního ročníku, ale přes všechny klady se nejde ubránit pocitu jakési konstrukce, která výsledný dojem trochu hyzdí. Snímek je rozdělen do tří částí, prostřední z nich, věnující se procesu s atentátníky, by určitě stejně dobře, a ne-li lépe, fungovala na menší ploše, naopak trochu rozepsat si zasloužil závěr. Na spoilery pozor, jenže právě ta "podmínka," kterou režisér ke zhmotnění své vize nutně potřebuje, působí trochu neohrabaně (a manipulativně). Po maléru jménem Šrám buďme rádi, že se Akin vrátil zpátky do Hamburku, ale nelze se ubránit dojmu, že dříve býval elegantnější. Ovšem zároveň je třeba smeknout před jeho odvahou, v době, kterou cloumají útoky islámských extremistů, dokázal přijít s náhledem na podobné téma, ale z úplně jiného úhlu.


Jedním ze zásadních momentů letošního roku je bezesporu snímek Divý kraj režiséra Amata Escalanteho, kterého na kolonádě známe díky předešlým titulům Krev a Heli. Famózní režie, skvělé herecké výkony a latinskoamerická magie v nejlepším rozpoložení. Sociální drama čelně naráží na béčkové sci-fi, ale obraz se rozostřuje ve vlhkém lyrickém oparu. Slova docházejí, jednoduše nutno vidět, ale pozor – o té chobotnici se vám bude zaručeně zdát. Možná právě s ní bojoval Jeremy Renner, který se včera objevil ve Varech s dlahou na pravé ruce. Nebo že by šlo snad o natáčení festivalové znělky na příští rok?

Info

52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2017, Karlovy Vary
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Nekonečný štrůdl v káznici aneb Ein Strudel und Nekonečno

Minka Dočkalová 01.08.2021

Inscenace je plná matematických pouček, filosofických otázek i slovních hříček, vizuálně je dotvářena jednotlivými ingrediencemi vídeňského štrůdlu. Meeting Brno.

Šejkr #58: Naši lidi

Michal Pařízek 30.07.2021

Když říkám, že k dobrému festivalu ani moc koncertů nepotřebuju, tak to myslím úplně vážně. Dobře, je to trochu zhůvěřilost, uznávám, ale přesto sázím víc na...

Zahradní slavnost aneb Vivat Vila

redakce 28.07.2021

Jaké vzpomínky si odnáší (nejen) Full Moon crew z festivalu Vivat vila? Slzičky pro Edova syna a další dojmy.

Šejkr #57: „Vstal jsem v 10:25.“

Michal Pařízek 16.07.2021

Do galerie C|O Berlin jsem původně směřoval hlavně kvůli výstavě módní fotografky Nadine Ijewere, ještě víc na mě ale zapůsobila další tamní expozice.

Šejkr #56: Wellness ve znaku

Michal Pařízek 02.07.2021

Tenhle Šejkr s wellness ve znaku byl hotový už dávno. Třeba i díky lázeňskému tempu nebo zážitku z koncertu Havlových.

Krajina v obrazech: Galerie Benedikta Rejta v Lounech

Barka Fabiánová 01.07.2021

V Galerii Benedikta Rejta v Lounech právě probíhá dost povedená výstava Krajina+.

Kdo byl na Měsíci první? Aneb hudba, kterou neslyšíte

Marek Blažíček 21.06.2021

Sedmašedesátiletý Salvatore Garau se dlouhá léta věnuje konceptuálnímu umění a zároveň maluje abstraktní obrazy. A díky němu se ve světě umění poprvé vydražilo „nic“.

Šejkr #55: Kdo jede na tygru...

Michal Pařízek 18.06.2021

Tvorba Marka Lanegana mě provází tak dlouho, že se to až stydím říkat. Kdo vyrazil do pražských Riegráčů a kdo jede na tygru?

Hudba k láske (Vec+ Švidraň)

Mišo_O 17.06.2021

Za absolútny vrchol celého albumu a za Vecovu pravdepodobne najlepšiu vec, ktorú za posledné roky vygravíroval do papiera zlatými literami, sa smelo dá považovať...

Šejkr #54: Jak děláš omeletu?

Michal Pařízek 04.06.2021

Vzpomínky na Beatpol, The Drones, Anthonyho Bourdaina a peklo posledních dní. Včetně receptu!

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace