Články / Sloupky/Blogy

Korzo #5: Slzy, emoce a chobotnice

Korzo #5: Slzy, emoce a chobotnice

Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 07.07.2017

Písní letošního léta se bez nejmenších pochyb stává Everything Now, ať už to s novým albem Arcade Fire dopadne jakkoli. Abba rulez. "Ondřej má dneska takovou latino náladu a my se mu to pokoušíme kazit," říkal Martin Přikryl, který se spolu s Ondřejem Štindlem a Šimonem Šafránkem staral o hudební náplň včerejší fotografické party v press baru. Legrace byla náramná, Everything Now hrála hned několikrát a mimo ní se stavili také Screaming Jay Hawkins, Devo nebo U2. Po poněkud vyděračském venezuelském snímku Rodina byl jurodivý mix balzámem na nervy, ale při U Can't Touch This od pana Kladiva nezbylo než sebrat poslední zbytky důstojnosti a odebrat se odpočívat.


Velký sál a tuplovaná porce emocí až na dřeň. Dokument režisérské dvojice Derik Murray a Adrian Buitenhuis se jednoduše nepovedl. Heath Ledger chybí hodně, bezesporu, celý film se mluví o tom, jak výjimečnou a mimořádnou osobností byl, ale nakonec se mu dostalo notně obyčejného pomníku. Nikdo nepotřebuje nové skandály, zkoumání dalších důkazů tíhy hvězdného statusu a jistě není třeba pochybovat o dobrých úmyslech, ale špetku invence a odvahy by si Ledger od vykladačů svého života zasloužil. Povídání rodinných příslušníků a přátel z dětství je jistě zajímavé, ale postavit celý snímek na tvrzení "byl tak strašně talentovaný a tak STRAŠNĚ nám všem chybí" není úplně dobrý nápad. Divák se nikdy nedozví, proč ve filmu opakovaně mluví hvězdy jako Ben Harper nebo Naomi Watts, o to větší otázky vzbuzuje absence režisérů Christophera Nolana, Terryho Gilliama nebo někdejší Ledgerovy partnerky Michelle Williams. Heath Ledger jak jste ho nikdy neviděli, píše CNN. Ano, naneštěstí. Nevyužitá šance? Slabé slovo.


Novinku Fatiha Akina předcházela velká očekávání, jistě i díky ceně za Nejlepší ženský herecký výkon, kterou si z Cannes odvezla Diane Kruger. (Ano, ta Diane Kruger, kterou znáte z Troje nebo Lovců pokladů.) Původem německá hvězda zde dostala dost možná životní roli a Fatih Akin je PAN režisér, přestože se mu v posledních letech příliš nedařilo. Odnikud bude jistě patřit k ozdobám letošního ročníku, ale přes všechny klady se nejde ubránit pocitu jakési konstrukce, která výsledný dojem trochu hyzdí. Snímek je rozdělen do tří částí, prostřední z nich, věnující se procesu s atentátníky, by určitě stejně dobře, a ne-li lépe, fungovala na menší ploše, naopak trochu rozepsat si zasloužil závěr. Na spoilery pozor, jenže právě ta "podmínka," kterou režisér ke zhmotnění své vize nutně potřebuje, působí trochu neohrabaně (a manipulativně). Po maléru jménem Šrám buďme rádi, že se Akin vrátil zpátky do Hamburku, ale nelze se ubránit dojmu, že dříve býval elegantnější. Ovšem zároveň je třeba smeknout před jeho odvahou, v době, kterou cloumají útoky islámských extremistů, dokázal přijít s náhledem na podobné téma, ale z úplně jiného úhlu.


Jedním ze zásadních momentů letošního roku je bezesporu snímek Divý kraj režiséra Amata Escalanteho, kterého na kolonádě známe díky předešlým titulům Krev a Heli. Famózní režie, skvělé herecké výkony a latinskoamerická magie v nejlepším rozpoložení. Sociální drama čelně naráží na béčkové sci-fi, ale obraz se rozostřuje ve vlhkém lyrickém oparu. Slova docházejí, jednoduše nutno vidět, ale pozor – o té chobotnici se vám bude zaručeně zdát. Možná právě s ní bojoval Jeremy Renner, který se včera objevil ve Varech s dlahou na pravé ruce. Nebo že by šlo snad o natáčení festivalové znělky na příští rok?

Info

52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2017, Karlovy Vary
www.kviff.com

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Šejkr #64: „I got a feeling I just can't shake“

Michal Pařízek 22.10.2021

Courám se po Skalitzer Straße, tradičně fouká, ale vlastně je teplo. Míjím zavřený Privat Klub, novou sicilskou kavárnu, kterou si okamžitě zařazuji do záložky jménem Jednou jistě...

Šejkr#63: Báječná léta

Michal Pařízek 08.10.2021

Sedím na osiřelé zahrádce Barriquády v zapnuté bundě a pohodlí kupodivu nepomáhá ani sklenice kremžského ryzlinku, kterou si trochu tvrdohlavě objednám...

Šejkr #62: Elán mezi oblázky

Michal Pařízek 24.09.2021

Fouká tak, že i zavřené slunečníky se komíhají jak sbor opilých baletek a chudák číšník z místní taverny má s rovnáním neposlušných lehátek slušnou honičku...

Šejkr #61: „Den mě oslepí, večer utiší, noc mě skryje.“

Michal Pařízek 10.09.2021

Strašnice jsou vlídná čtvrť, bydlím tu rád. Je trochu rozbitá, špinavá a nepořádná, to mi taky celkem vyhovuje. Stejně jako to, že se tu obvykle nic moc neděje...

Sharpe 2021: To nejlepší

redakce 07.09.2021

Letos nás pohříchu tolik z Full Moon na místě nebylo, tak jsme k tradičnímu výběru toho nejlepšího vyzvali další osobnosti, kamarády i obvyklé podezřelé.

Ďakujem, milujem (Moody Moon Noize vol.2)

redakce 01.09.2021

Krom únavy nás – crew, organizátorský tým i spřízněné tváře – dostihlo po proběhlém festivalu Moody Moon Noize vol. 2 i dojetí. Ale nejen to. Putovní festival skončil. Začne.

Moody Moon Noize vol.2: Top 5

redakce 30.08.2021

Jsme nevyspalí, unavení, ale štastní. Stálo to za to. Před podrobnějšími reporty posíláme tradiční top 5 převážně z řad crew a organizátorského týmu.

Šejkr #60: „Máme to teda dělat venku? Já fakt nevím.“

Michal Pařízek 27.08.2021

Feeling podzim. Loňskou euforii na kolonádě do velké míry zapříčinilo také počasí.

Lázeňské dvojhránky 2021 (Vortex)

Veronika Havlová, Viktor Palák 24.08.2021

Gaspar Noé vysadil drogy a natočil film, ve kterém není ani stopa po stroboskopech, ale drásavostí si nezadá s jeho vrcholnými díly.

Kdo mi ukradl moje noty? (Ostravské dny 2021)

Veronika Miksová 24.08.2021

Po náměstí se pohybovali žlutě odění bubeníci a do toho se plynule přemísťovali archaicky uniformovaní členové hornické kapely a uprostřed všeho rotovaly dva klavíry.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace