Michal Pařízek | Články / Sloupky/Blogy | 09.07.2017
„Haló, pane, vstávejte, chcete jít na projekci?“ Zmožený návštěvník ležící před kinosálem B se lehce pozvedne, zavrtí hlavou a otočí se na druhý bok. Fronta čekající na volná místa v sále ho v klidu obchází, kdo ví, na který film tu vlastně čekal, zda vůbec na nějaký. Večer osmého festivalového dne nejsou v Thermalu podobné situace ničím výjimečným, únava si pomalu, ale jistě vybírá svou daň. Už ani nevím, co je za den, říká kamarád, který je na kolonádě od prvního dne, spousta z nás to má podobně. Kolotoč projekcí nakonec dostane každého, filmy, které by člověk v prvních dnech snadno unesl, jsou najednou na konci festivalového týdne k nevydržení. Ovšem Misandrie, snímek který unavený návštěvník (zcela správně) odmítl, byl úplně jiný případ. „Příběh“ o radikální feministické skupině, která si hodlá na živobytí (a pochopitelně třídní, respektive v jejich případě genderový boj) vydělávat natáčením vlastních pornofilmů, bude nesnesitelný za všech okolností.
Poslední dny vyloženě oživil Jeremy Renner. Populární festivalová tlumočnice Helena Koutná zčervenala jako řípa, když ji při uvádění filmu Wind River vřele přátelsky objal a políbil, reportéři z Festivalového deníku zase spočítali, že představitel Hawkeye z marvelovských Avengers sklidil při prvním promítání a následné snad hodinové debatě celých dvacet devět potlesků. Pro ty, kdo pochybovali o správnosti udělení Ceny prezidenta festivalu herci, který proslul hlavně díky rolím v akčních blockbusterech, byl právě snímek Wind River tou nejlepší odpovědí. V suverénním thrilleru z odlehlé indiánské rezervace ležící v horách Wyomingu Renner exceluje, v kombinaci s fascinujícími záběry divoké přírody a úsporně napsaným příběhem to dává zážitek, který po právu získal Diváckou cenu letošního ročníku. Základní dramatickou linkou je pátrání po vrahovi indiánské dívky, ale kriminální rámec příběhu je ve skutečnosti na vedlejší koleji. Ve Wind River vládne smíření a beznaděj, hrdé tradice pomalu, ale jistě mizí. Příznivci komiksové série Skalpy vstupují do dobře známého prostředí. Režijní debut Taylora Sheridana, který je podepsán pod scénáři k filmům Sicario nebo Za každou cenu, doprovodili hudbou Nick Cave a Warren Ellis. Jde o jejich čtvrtý soundtrack za poslední rok a určitě jeden z nejlepších.
Další z amerických obrazů přináší snímek Columbus, pojmenovaný po malém městě ve státě Indiana, které proslulo vysokou koncentrací moderní architektury a umění ve veřejném prostoru. Opět je tu příběh poněkud potlačen prostředím. Zatímco v případě Wind River to funguje bezezbytku, zde to vypadá, jako by byl režisér natolik oslněn krásou a svébytností některých budov, že má své lidské hrdiny poněkud na háku. Nakonec z toho přes veškerou snahu talentované Haley Lu Richardson vychází spíš průvodce po městě než po osudech jeho obyvatelů. Podobně ploše vyzněl také chorvatský snímek Nekoukej mi do talíře - znovu skvělá hlavní hrdinka, ale zbytek hluboko pod festivalovým průměrem, který byl letos skutečně vysoko. K pěti největším zážitkům se ještě vrátíme v posledním díle letošního Korza, ale už teď je jasné, že se na letošní rok bude vzpomínat nejen kvůli kouřícímu Barťákovi a špinavým hrncům Josefa Somra ve festivalové znělce.
52. Mezinárodní filmový festival Karlovy Vary
30. 6. - 8. 7. 2017, Karlovy Vary
www.kviff.com
Michal Pařízek 01.07.2022
„Dunaj s Bittovou, Nick Cave, Mňága. Během dvou dní. Devadesátky jsou zpět. Když si nezapomenu vzít léky, bude to pěkný týden,“ nechal se Jindřich Šídlo, smál jsem se dvacet minut.
prof. Neutrino 24.06.2022
Nabízí se aluze na slavné album Eskimo (1977) konceptualistů The Residents, kteří na něm zpracovali život inuitské vesnice. Expedice: Má láska aneb Le Pole Nord.
redakce 21.06.2022
Tohle bude svátek. Kdy naposledy se stalo, že se během dvou dnů v Česku objevili Crime & the City Solution a Nick Cave? Správná odpověď je... nikdy.
redakce 20.06.2022
Anglický novinář Richard Foster (The Quietus nebo Louder Than War) mluví o rotterdamské kapele Tramhaus jako o jednom z největších tajemství místní scény.
Michal Pařízek 17.06.2022
Deset dní na cestě, respektive na festivalu. Praha, Barcelona, Lublaň a zpátky. To je život, chtělo by se říct. A vlastně možná jo. Jenže ne vždycky je to tak růžové,…
redakce 13.06.2022
První střípky dojmů a emocí z letošního ročníku festivalu Ment ve slovinské metropoli. Podrobnější info, historky a drby čtěte v letním dvojčísle.
redakce 06.06.2022
Tradičně vybíráme to nejzajímavější z prvního víkendu, legendy i nová jména, obsáhlý report s historkami čekejte v letním dvojčísle magazínu Full Moon.
Samčo brat dážďoviek 05.06.2022
Ve Full Moonu #133 vyšel obsáhlý rozhovor se sloveským svérázem, který si říká Samčo, brat dážďoviek, nádavkem přinášíme ještě jeho aktuální povídku Žibafýř švrňblón, již vytáhl ze svého závratného klobouk…
Michal Pařízek 03.06.2022
Měl jsem moc rád Raye Liottu. Mafiáni, jasně, jeden z nejlepších filmů vůbec, dodnes je nepochopitelné, že nebyl ve své době víc oceňovaný...
Michal Pařízek 20.05.2022
Gentrifikace se nevyhýbá ani distriktu 36, majitel domu zvedl provozovatelům hostelu nájem víc než čtyřnásobně. Přemýšlím nad zážitky, co jsem tu za ta léta nashromáždil...