Králíček v tvé hlavě není sám

Francouzští Cirque Le Roux přijeli se slonem v pokoji, Australané a Finové se evidentně specializují na králíky. V nabité show Limbo byla na okamžik jen jedna králičí hlava, u dalšího australského hosta už je jich Circa sedm. Australský králík není na evropské půdě divoký, je vcelku krotký, své nory zná a drží se jich. Není ale tak surreálný, jak by divák dle zasněné anotace čekal. Sny můžou být jako králičí nory. Lehko se do nich padá, těžko se z nich leze.

Za představením Beyond stojí australský režisér Yaron Lifschitz, který má na svědomí i další představení tohoto souboru. Soubor Circa, který je doma v australském Brisbane, má na druhé straně zeměkoule i své trainingové studio pro nadějné cirkusové učně. Premiéra představení Beyond proběhla před dvěma roky v německém Chamäleon Theatre, kde měl soubor Circa osmi měsíční angažmá.

Než představení začalo, ozvalo se několik českých vět z úst Pavla Soukupa o překračování hranic mezi snem a realitou, lidským a zvířecím, zkrátka výzva „Go Beyond“. Odvoláváme-li se na sny, je to vždycky trochu složitější. Každému z nás vyplouvají ve spánku z různých nor všelijací králíci, nic nemusí dávat smysl nebo na sebe navazovat, vše je možné a povolené. Někdo ve svých snech stojí polonahý a v podvazcích uprostřed arény, někdo tančí s papírem, někdo se může převléknout za plyšového medvěda a šplhat po čínské tyči. Obrazy, které během představení Beyond vznikají, v sobě nesou jistou dávku laskavosti a hravosti malého děcka, které má rádo své hračky. Občas překvapí svou nápaditostí, nevytváří ale kolem sebe celistvý snový svět s vlastními pravidly. Ve výsledku se jedná spíše o generátor na sebe nenavazujících představ. Diváci ovšem tleskali, co jim síly stačily. Tato nutkavá potřeba místy hraničila až s obsesí nadšeně ocenit cokoliv, co se minutu po minutě stane, a to i když se nestane nic. Beyond nabízí skvělá akrobatická čísla (Billie Wilson-Coffey na široké šále, trojitý stoj na ramenou, kolektivní dovádění s čínskou tyčí a další), taneční čísla, ve kterých si Paul O'Keeffe vystačí s jednou stránkou A4, promyšlenou hudební dramaturgii, která navozuje nostalgickou atmosféru (od prověřené klasiky New York, New York až po osmdesátkový hit Total Eclipse of the Heart od Bonnie Taylor) a další kousky.

K tomu všechny ty králičí a jiné hlavy, které lidským bytostem poskytují chvilkovou anonymitu, i když velmi záhy letí dolů, pravděpodobně proto, aby ten, kdo je zrovna jejím nositelem, přežil. I přesto ale snadno získáte pocit, že už se vám něco takového párkrát zdálo a že by s takovým arzenálem bylo možné zajít dál a především hlouběji, aby shlédnutí Beyond nebylo jen laskavou podívanou, ale fantaskní cestou do krajiny snů, ve které se budeme ztrácet a znovu hledat.