Články / Reporty

Krása nevolnosti. A naopak. (Dasha Rush vs. Alex Guevara)

Krása nevolnosti. A naopak. (Dasha Rush vs. Alex Guevara)

František Formánek | Články / Reporty | 02.10.2019

Pamatujete si pružiny, které se položily na nejvyšší schod, pak se do nich šťouchlo a ony padaly a vytvářely přitom lehce psychedelickou podívanou? A chtěli jste si někdy vyzkoušet, jaké je to být uvnitř takové pružiny? Desátý ročník audiovizuálního festivalu Lunchmeat takovou možnost nabídl v rámci zahajovacího večera v pražském planetáriu. DJka a producentka Dasha Rush tam spolu s vizuálním umělcem Alexem Guevarou připravila spektakulární show plnou pulzujících neuronů různých barev za doprovodu experimentálního techna.

Název pořadu Aurora Cerebralis (neboli rozbřesk mozku) odkazoval na přírodní jev Aurora Borealis, severní polární záři, při níž nebe hraje sytě duhovými barvami s převládajícími odstíny zelené a modré. Rush a Guevara pojali akci v planetáriu jako postupné odkrývání těchto barev v simulované projekci mozkové aktivity. Kopule, na níž projekce probíhala, tak mohla být vnímána jako zvětšená lidská hlava, něco jako „nadhlava“ všech zúčastněných. Nejprve se objevily bílé těkající neurony na černém pozadí, které se postupně barvily do modra. Mezi nimi probleskovaly geometrické útvary, nejčastěji trojúhelníky. Vizuál doprovázely příjemně hypnotické plochy ambientního dubu s překrývajícími se vokály, které v různých jazycích popisovaly probíhající synaptické přenosy. S gradující hudbou, která se přelévala do experimentálního techna, se z konkrétních obrazů postupně stávaly abstraktní barevná pole, která se otáčela kolem celé kopule. K tomu se přidaly proplétající se duhové hranoly a pásky. Projekce tak navozovala zvláštní směsici pocitů nevolnosti a oddání se strhujícímu zážitku; bylo to jako ocitnout se v oné pružině. Nebo ve vlastním mozku.

fotogalerii z performance najdete zde

V druhé části, po chvilkovém uklidnění hudby i obrazu, zůstaly duhové barvy, ale tentokrát se napojily na jednotlivé pixely, připomínající zrnka písku. Spolu se zrychlující projekcí i hudbou, která přecházela do basového noiseu, převládal spíše pocit nevolnosti. I tak se ale od zběsile blikající hlavy těžko odvracel zrak.

Vystoupení sloužilo zároveň i jako test technického vybavení planetária, podobně jako před pěti lety zkoumal japonský umělec Ryoji Ikeda v rámci instalace test pattern [n°7] možnosti Black Boxu v plzeňském Novém divadle. Technika zpočátku několikrát zaškobrtla a obraz nebyl zcela synchronní se zvukem, obzvlášť když se přidávaly další vrstvy obrazu. Ale když je na nebi taková úchvatná podívaná, je nějaká malá chyba v matrixu snadno odpustitelná.

Info

Lunchmeat Festival: Dasha Rush presents Aurora Cerebralis 360° AV Live
30. 9. 2019 Planetárium Praha

foto: Lukáš Bandura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Full Moon 10: Buď promotérkou VI

apx, Jiří Šurák 02.07.2020

"Když jsme s klukama ze Scrape Sound čekali v příletové hale na Swans, koupila jsem si u Kosty dvě kafe, aby se mi přestaly klepat kolena, a dělala jakože nic,"…

Ani ne tak třaskavá jako ironická směs Františka Skály

Adéla Polka 29.06.2020

Být náhodný kolemjdoucí, řeknu si, že pánové obstojně hrají staré vály od táboráků a že se tomu u mikrofonu daří s jistou dávkou sebeironie napodobovat Elvise.

Banksy v Praze aneb jak znásilnit uměleckého teroristu

Ondra Helar 24.06.2020

Ta chvíle, kdy jsem Banksyho viděl poprvé. Palestina, zaprášená silnice vedoucí východně od Betléma, před více jak deseti lety...

Full Moon 10: Pokora je dar. Wovenhand (us) 1. 6. 2010 Bush Hall, Londýn, UK

Pavel Vulterýn 01.04.2020

Všechny tváře Grazu: Poznámky z Elevate 2020

Václav Adam, Jan Starý 11.03.2020

Rakouský festival nepatří k těm největším, ale sestavu nabídl prvotřídní a zejména skvěle využil možnosti města.

Zasnená ženská melanchólia (Agnes Obel)

Lucia Banáková 10.03.2020

Štyri dámy na pódiu a jemná dávka škandinávskej melanchólie nasvietená modro ružovými farbami.

„Energy crew, kde ste?!“ (Stormzy)

Jonáš Sudakov 05.03.2020

Lúč svetla neustále sledoval Stormzyho po pódiu, a keď zostal osamotený v tme, na chvíľu z neho šiel dojem, ktorý miestami rezonoval aj na albume Heavy Is The Head.

Vájb devadesátek je zpátky! (Pushteek Fest)

waghiss666 29.02.2020

Z koncertů se čím dál více vytrácí jakýsi aspekt vzrušujícího nebezpečí. Budu nadosmrti vzpomínat na všechny barvy, riffy, rytmy, tváře a pocity z tohohle večera.

Jen začátek nečeho velkého (Algiers)

waghiss666 24.02.2020

Půldruhé hodiny večírku u konce světa? Prý kdyby se o slovo nehlásila tradiční páteční diskotéka, hráli by ještě dýl. A mi by ani to nestačilo.

Vyprodaná Akropole? John Wolfhooker se hlásí o slovo.

Kateřina Ondráčková 24.02.2020

V dnešní době se žánrová vyhraněnost už moc nenosí, u John Wolfhooker se dlouhodobě osvědčila fúze screama, čistých vokálů, djentu a nově i elektro samplů.