Články / Reporty

Krása nevolnosti. A naopak. (Dasha Rush vs. Alex Guevara)

Krása nevolnosti. A naopak. (Dasha Rush vs. Alex Guevara)

František Formánek | Články / Reporty | 02.10.2019

Pamatujete si pružiny, které se položily na nejvyšší schod, pak se do nich šťouchlo a ony padaly a vytvářely přitom lehce psychedelickou podívanou? A chtěli jste si někdy vyzkoušet, jaké je to být uvnitř takové pružiny? Desátý ročník audiovizuálního festivalu Lunchmeat takovou možnost nabídl v rámci zahajovacího večera v pražském planetáriu. DJka a producentka Dasha Rush tam spolu s vizuálním umělcem Alexem Guevarou připravila spektakulární show plnou pulzujících neuronů různých barev za doprovodu experimentálního techna.

Název pořadu Aurora Cerebralis (neboli rozbřesk mozku) odkazoval na přírodní jev Aurora Borealis, severní polární záři, při níž nebe hraje sytě duhovými barvami s převládajícími odstíny zelené a modré. Rush a Guevara pojali akci v planetáriu jako postupné odkrývání těchto barev v simulované projekci mozkové aktivity. Kopule, na níž projekce probíhala, tak mohla být vnímána jako zvětšená lidská hlava, něco jako „nadhlava“ všech zúčastněných. Nejprve se objevily bílé těkající neurony na černém pozadí, které se postupně barvily do modra. Mezi nimi probleskovaly geometrické útvary, nejčastěji trojúhelníky. Vizuál doprovázely příjemně hypnotické plochy ambientního dubu s překrývajícími se vokály, které v různých jazycích popisovaly probíhající synaptické přenosy. S gradující hudbou, která se přelévala do experimentálního techna, se z konkrétních obrazů postupně stávaly abstraktní barevná pole, která se otáčela kolem celé kopule. K tomu se přidaly proplétající se duhové hranoly a pásky. Projekce tak navozovala zvláštní směsici pocitů nevolnosti a oddání se strhujícímu zážitku; bylo to jako ocitnout se v oné pružině. Nebo ve vlastním mozku.

fotogalerii z performance najdete zde

V druhé části, po chvilkovém uklidnění hudby i obrazu, zůstaly duhové barvy, ale tentokrát se napojily na jednotlivé pixely, připomínající zrnka písku. Spolu se zrychlující projekcí i hudbou, která přecházela do basového noiseu, převládal spíše pocit nevolnosti. I tak se ale od zběsile blikající hlavy těžko odvracel zrak.

Vystoupení sloužilo zároveň i jako test technického vybavení planetária, podobně jako před pěti lety zkoumal japonský umělec Ryoji Ikeda v rámci instalace test pattern [n°7] možnosti Black Boxu v plzeňském Novém divadle. Technika zpočátku několikrát zaškobrtla a obraz nebyl zcela synchronní se zvukem, obzvlášť když se přidávaly další vrstvy obrazu. Ale když je na nebi taková úchvatná podívaná, je nějaká malá chyba v matrixu snadno odpustitelná.

Info

Lunchmeat Festival: Dasha Rush presents Aurora Cerebralis 360° AV Live
30. 9. 2019 Planetárium Praha

foto: Lukáš Bandura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hromadná meditace s Ólafurem Arnaldsem

Adéla Poláková 21.11.2019

Arnalds se vrací s otázkou, zda v České republice vstávají lidi skutečně ve čtyři ráno, jak mu namluvil kolega-violista. Publikum se dá do smíchu.

Blahodárný vliv dlouhé cesty z Hostomic aneb O pomnožných jen slepě (Charli XCX)

Michal Smrčina 18.11.2019

Jestli si mě Charli XCX nemusela stoprocentně získat v rámci poklidného, mondénního poslechu, pak lze tvrdit, že její živá přítomnost je divoká a strhující.

Blues Alive: Oslava svobody

Jiří Vladimír Matýsek 17.11.2019

I v sobotu se držela laťka kvality na vysoké úrovni a nijak se neubíralo ani na obdivuhodné pestrosti, s níž se podařilo letošní program postavit.

„Que me des diez euros!“ aneb bikram jóga v Underdogs’

Cyril Nováček 17.11.2019

Do vůně stále doutnajících santalových tyčinek nastupuje punková diva z Compostely s kuklou na hlavě a hned od začátku pouští jednu vlnu breakcoru a drum and bassu za druhou.

Dav roztopený chladom... (Mayhem)

Lucia Banáková 17.11.2019

Jednorožce, zvratky a poctivý nórsky black metal.

Blues Alive: Neobyčejní a obyčejní

Jiří Vladimír Matýsek 16.11.2019

Blues is life, blues is alive (and well). A taky může nabývat spousty podob.

Hey, How Ya Doin’? (De La Soul)

David Bláha 15.11.2019

De La Soul předváděli veteránsky bezchybný rap poháněný roky prověřenými beaty. Setlist ale nebyl nostalgickým přehráváním debutové desky...

Blues Alive: Třikrát jinak. A The Stooges

Jiří Vladimír Matýsek 15.11.2019

Personal Jesus od Depeche Mode nebyla ten večer jediná píseň, která na bluesových pódiích moc často nezní.

O čem stojí za to zpívat (The Lumineers)

Anna Valentová 12.11.2019

The Lumineers předvedli show adekvátní svému jménu, přesto celému večeru chyběl nějaký skutečně výjimečný moment.

Hádanky z Utrechtu #4: Všechno je, jak má být

Michal Pařízek 11.11.2019

O duchu ve stroji se bavíme staletí, Holly Herndon to dokázala obrátit vzhůru nohama – pomocí strojů vytvořila emoce tak důvěrné...