Články / Reporty

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

Krátká i dlouhá půlhodina ve finské sauně (Lunchmeat Festival 2019)

František Formánek | Články / Reporty | 08.10.2019

Lunchmeat Festival se letos rozlezl do třech dalších míst po městě. Hlavní program nicméně zůstal v podzemních prostorách Veletržního paláce; dvě stage, jedenatřicet vystoupení, promítání, workshopy a diskuze s umělci - maximální program v minimalistickém prostoru.

Hlavní stage ve Studiu Hrdinů se soustředila především na experimentální audiovizuální lahůdky, nabídla ale i čiré techno od Octave One bez jakékoliv projekce. Ostatně, ta vskutku nebyla třeba, ale o tom až za chvíli. Na menší Club Stage se představil například berlínský producent HDmirror, který si připravil krátké, ale nesmírně zábavné vystoupení, při němž dekonstruoval prvky gabberu a tranceu, a znovu je skládal do nových souvislostí. Projekce plná extrémně zrychlených odrazů současného světa v médiích v kombinaci s devadesátkovou estetikou by si ale byla zasloužila větší plátno na hlavní stagi.

Tam jsme mohli vidět třeba Caterinu Barbieri, jejíž představení s názvem Time-blind nabídlo zasněné arpeggio plochy, ale i pulzující basy v kombinaci s environmentálně laděnou projekcí plnou větrných turbín a nenasytných pavouků, kteří se snažili zelenou energii zničit. Kamera se zvedla nad mraky, přenesla nás do vesmíru a mě napadlo, jak božské by bylo, stvořit perpetuum mobile, které by zachycené zvuky syntezátorů dovedlo přetavit v energii a dále jí všechny ty fascinující nástroje pohánět.

fotogalerie ze čtvrtečního programu najdete tady i tu

Tom Scholefield alias Konx-Om-Pax aplikoval současnou klubovou roztříštěnost na oldschool elektro a rave. Během jeho show se střídalo techno, jungle, glitch-hopové beaty se splašenými hajtkami i progresivní elektronika ve stylu Oneohtrix Point Never. Do toho na plátně létaly futuramovské animace se spoustou žlutých smajlíků, které odkazovaly na vlnu devadesátkového acid houseu, jež se v různých podobách začíná vracet. I přes žánrovou rozmanitost byla hodina a půl vyhrazená na set poměrně zdlouhavá a ke konci už vystoupení ztrácelo na zajímavosti.

Nesmírně příjemným překvapením byl Aid Kidův set s vizuály Pavla Karafiáta. Mrtvolně bledé plastové objekty souzněly s táhlými plochami podpořenými slabým čtyřčtvrťovým rytmem. S postupně gradující produkcí se i vizuál začal vybarvovat do duhových barev, jeden si až vzpomněl na extatické momenty z posledního alba Jona Hopkinse. Pak přišel propad do berlínského minimalu, který by z fleku mohli vydat na labelu Ostgut Ton a pouštět ve dvě ráno v Berghainu. A když už se zdálo, že vše pomalu uvadá, rozčísnul atmosféru rozsekaný rytmus upomínající na footwork, k němuž se ostatně Aid Kid hlásil svou mikinou Teklife. Tady se naopak půlhodina zdála jako zatraceně krátká doba.

fotogalerie z pátečního a sobotního programu tady, zde i tu

Na Club Stagi se v sobotu objevil mimo jiné i český producent Name Does Not Matter, který namíchal příjemně rovný set minimalistického elektra a techna. To předznamenalo blížící se bratry Burdenovy alias zmíněné Octave One z Detroitu, kteří se s tím opravdu nemazali. Hned zkraje spustili takovou techno smršť, že nikdo neměl čas hledat výmluvy, proč hned nezačít zběsile tančit. Po spoustě experimentálních projektů, které se na hlavním pódiu vystřídaly, byli Octave One osvěžující „no brainer“ - zkrátka žádný bullshit, jen čiré detroitské techno, díky němuž se nadšené publikum zpotilo minimálně stejně dobře jako ve finské sauně.

Vytvořit hlavní stage v osekaných divadelních prostorách je geniálním tahem, málokde si můžete zároveň v klidu posedět na velkých schodech u ambientního rozjímání, i divoce křepčit u pódia na techno. Nebo naopak. Hlavní stage je vlastně synekdochou samotného festivalu - funguje jako místo, kde se různorodé přístupy protínají a dohromady tvoří barevnou mozaiku. Právě díky takovým kombinacím je Lunchmeat natolik výjimečným festivalem.

Info

Lunchmeat Festival 2019
3.–5. 10. 2019 Studio Hrdinů, Praha

foto © Lukáš Bandura

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Vpřed! (Move Fest)

Veronika Mrázková 14.10.2020

"Za Hitlera se pálily knihy, dnes se na Facebooku skrývají nevhodné komentáře." Co je nevhodné? Hned první večer došlo na českou premiéru kusu Brave New Life.

Zvláštní magie (Jazz Goes to Town)

Jiří Vladimír Matýsek 11.10.2020

Může mít jazz punkovou energii? Může unést do jiných dimenzí? Může uspávat? Drtit sonickou stěnou? Samozřejmě. All That Jazz!

Takhle bude vypadat jazz budoucnosti? (Jazz Goes to Town 2020)

Jiří Vladimír Matýsek 09.10.2020

Navzdory okolnostem i letos - už po šestadvacáté - kráčí Hradcem Králové jazz. Tentokrát se táže: Kam směřujeme? Otázka vskutku aktuální...

Mezi Smetanou a music clubem (Bez ambicí)

Michaela Šedinová 09.09.2020

Ve skvělém prostředí – venkovní Smeták stage stála u Smetanova domu a vnitřní v industriálním klubu Kotelna.

Setkání v sadu: Sedmá pečeť, rok nejtemnější (Pelhřimovy 2020)

Václav 04.09.2020

Posledních několik let jsem měl pochybnosti o přínosnosti celé akce. Proč dělat něco, čeho je v Čechách nyní dosti. Hluboce jsem se mýlil.

Něco nadčasového (Tata Bojs & Filharmonie Brno & „mladí Mozarti“)

Adéla Polka 04.09.2020

Funguje to. Nenásilně a vkusně.

Darkshire v jeskyni skrývá budoucnost

Vadim Petrov 01.09.2020

Nová vlna dnb. Tady nejde o formality v rámci jednoho žánru, ale o estetiku nastupující generace.

„Tam, odkud jsme, krásně zpívají ptáci, a vzduch je naplněný hudbou.“ (Vivat vila)

Michal Pařízek 30.08.2020

Malé akce jako festival Vivat vila jsou strašně potřebné a důležité, tady i díky komunitnímu přesahu, nejde jen o hudbu.

Když se rozestoupilo nebe (Jednota Kalvárie)

Jakub Šíma 25.08.2020

Cestou z Úštěku do Blíževedel nespouštím oči z kalvárie, kterou na obzoru nejde přehlédnout. Majestátně se vypíná mezi okolními kopci a i ze vzdálenosti několika kilometrů.

Dobršská brána 2020: Pánubohu pod okny

Jan Starý 19.08.2020

Ondřej Bezr označil „brněnský Trutnov“ za „jednu z mála akcí, které se letos konají“. To je hodně daleko od pravdy.