Články / Recenze

Krátké memorandum: Tombs hráli.

Krátké memorandum: Tombs hráli.

David Čajčík | Články / Recenze | 24.04.2015

Nejlepší koncert, na kterém nikdo... Tak zněl titulek jednoho z reportů na koncert Ken Mode dva týdny zpět. Díl druhý – koncert Tombs v Modré vopici. Stejná promotion, stejná story. Teda skoro, zas tak skvělé to nebylo, ale popořadě. Před začátkem koncertu v publiku devět metaláků a jeden hipstr. S 8.3 na Pitchforku bych čekal vyrovnanější poměr, na druhou stranu ve Vopici mají místo Club Maté malý (!) Monster (!!) za 65 (!!!). Před klubem si přisedla nějaká ženská, jestli prý mám trávu. Fakt ne, sorry. Že má výherní losy a potřebuje je rozměnit na peníze. No určitě. Vevnitř se ptala znovu. Asi zapomněla. Neberte drogy.

Otvírali Teethgrinder, přidaní do line-upu na poslední chvíli. Čtyřka z Holandska zahrála bez sebemenšího zaváhaní nejlepší set večera. Kdyby hráli Converge víc grindcore... ano, klišé, ale hlavou to proběhlo asi každému. Mezi virblovým samopalem se občas mihnul thrashový riff a ať už délkou setu, kompoziční vyspělostí, technickou zdatností nebo čímkoliv jiným, Teehgrinder zabili! Vím, že zahráli Hellbound a moshuju v pokoji ještě teď. Protože tam nebylo s kým. Prý je to zatím moc podobné Dr Doom, ze kterých to tak nějak vzniklo. Možná, neposoudím. Král je mrtvý, ať žije král. Každopádně bych neradil budoucí koncerty vynechávat. Tyhlety grindové spolky mají pekelně krátkou životnost.

Black Anvil potěšili zejména starší metalové příznivce, kterých byla ve Vopici nakonec většina. Black/thrash z New Yorku vůbec nešetřil odkazy na staré heavymetalové fláky, možná až překvapivě příliš na to, že se členové rekrutovali z vesměs hardcorových kapel velkého jablka. Postavit kapelu na guilty pleasures s příměsí lehkého blast beatu nezní jako špatný nápad, ale když pominu decentní temnotu, která se na takovou hudbu přilepí asi vždycky, tak to příliš zábavné nebylo. Je možné, že už hledám v blacku atmosféru automaticky a zapomínám na surovější začátky (zase... pořád je to primárně koncert Tombs), ale spíše než na city hráli Black Anvil na sílu. Až na pár správně patetických sól. To k tomu patří.

Tombs si prý v roce 2012 v Chapeau Rouge přídavek nechali vytleskat. Tady nikoliv. Obecně to uteklo rychle, rychleji, než jsem si stihl utvořit ucelený názor, ale jisté je, že Tombs nezklamali. Savage Gold je skvělé a dokonale poslouchatelné album pro jakékoliv večery, Mike Hill má dobře ignorantský výraz, ale notu nemine, a s bicákem Justinem Ennisem táhli kapelu dopředu hlava nehlava. Sypačky sypaly, byť největší drajv měly nakonec party středního tempa, párty v rytmu Edge of Darkness. Atmosférická hudba sama o sobě atmosféru nevytváří, ale mnohem líp s ní pracuje, tady nebylo s čím pracovat. Tombs by měli hrát s mlhou, pár světly v temné kobce. Už kvůli jménu. Jestli význam reportu nepřímo úměrně narůstá s velikostí publika, najít za deset let někoho, kdo v ten památný večer ve Vopici byl, bude složité. Budiž tedy tento text krátké memorandum připomínající, že Tombs v Praze skutečně podruhé vystoupili a bylo to dobré. I přesto by minimálně oni sami preferovali, kdyby se po příštím koncertě jevil report jako zcela zbytečná záležitost.

Info

Tombs (us) + Black Anvil (us) + Teethgrinder (nl)
22. 4. 2015, Modrá Vopice, Praha

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Hudba ze zapomenutých míst minulosti (Garlands)

Filip Peloušek 25.03.2024

Jejich pojetí rocku s prvky gothic punku nedává moc prostoru pro jednoduchou zaměnitelnost.

Esence The Beatles (Milan Bátor)

Jiří V. Matýsek 10.03.2024

Hudba tu plyne s fantastickou lehkostí, při pozornějším poslechu ale jasně vyplývá komplexnost, s níž se musel opavský kytarista vyrovnat.

Dobro došli u bad trip (Nemeček)

Dan Sywala 19.02.2024

Ke slunné Makarské se blíží nevyzpytatelná tma. To je výjev, který bych přál cestovatelům, kteří se spokojí s prvoplánovým strávením letní dovolené.

Aye, captain! (The Longest Johns)

Jiří V. Matýsek 16.02.2024

Leaving of Liverpool nebo na Dylanovu Maggie’s Farm odkazující skladba Maggie’s Ship jsou příjemným oťukáváním nových teritorií.

Zápas agresívnej klubovej estetiky s distingvovanosťou orchestrálneho zvuku (julek ploski)

Dušan Šuster 12.02.2024

Left field je defenzívna bejzbalová pozícia a hráč, ktorý ju zastáva, býva vraj najosamelejším na ihrisku.

Jednoduchá každodennost světa (Moře dní)

Veronika Tichá 25.01.2024

Deska je mixem nostalgických stesků i veselí v podobě melancholických balad, bedroom popových lovesongů nebo rychlejších kytarovek.

Prostor plný apatie a úzkosti (Metro Riders)

Jaroslav Myšák 23.01.2024

Už předchozí deska projektu Metro Riders, za kterým stojí švédský hudebník Henrik Stelzer, pracovala se zvukovým prostředím, který si asociujeme s filmy osmdesátých let.

Dojmy ze světa plného absurdit (Flat Worms)

Eva Karpilovská 19.01.2024

Flat Worms na albu Witness Marks v krátkých a úderných písních skvěle pracují s doplňujícími se nástroji a efekty.

Babie leto viac než pavučiny (Dušan Vlk)

Veronika Vagačová 16.01.2024

V porovnaní s predchádzajúcimi albumami vidno posun, Babie leto v podzemí je mierne serióznejšie, vyspelejšie.

Život v strachu (Chimamanda Ngozi Adichie)

Mária Karľaková 28.12.2023

Adichie poznáme ako bojovníčku za práva žien skrz knihy Feminizmus je pro každého a Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace