Články / Recenze

Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu (Don Chain)

Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu (Don Chain)

Jakub Šíma | Články / Recenze | 31.03.2019

Crew Opak Dissu začala jako sranda pro pár kámošů. Původní záměr ale přerostl jeho autorům přes hlavu, rozšířil se dál, než sami čekali a postupně se jméno Opak Dissu stalo jedním z nejžhavějších pojmů na české scéně. Každý projekt, který začíná bez ambicí a jen jako zábava, se musí dříve či později vyrovnat s nutností vystoupit za zaběhlých kolejí původního konceptu a jít o kus dál. Nemusí se to vždy povést: pak hrozí pomalý, ale jistý propad do zapomnění. A přesně v téhle fázi je teď nejen Opak Dissu, ale také Don Chain, rapper a designer zodpovědný za svébytnou vizuální identitu. Ukazuje jeho mixtape nový směr nebo se drží zaběhlých jistot?

Platí oboje. Don Chain vás vezme na vyjížďku s lokálním riderem Derekem D, který se v kusu šrotu, jež drží pohromadě lepicí páska a zbožné přání řidiče, prohání po ulicích maloměsta. Každý, kdo vyrostl na vesnici nebo maloměstě, by podobných Dereků dokázal vyjmenovat hned několik a ví, že domácí tuning, který byl cool naposled v době, kdy dostal řidičák poprvé do ruky, se časem stává v lepším případě trapným. Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu padá na úrodnou půdu a připomene hovadské reálie vesnického dospívaní. Reálie, které každý, kdo se z vesnice odstěhoval, už dávno odsunul do hlubin podvědomí. Ještě předtím ale dojde na vydatnou rozcvičku a několik litrů endorfinů a potu. Po aerobikovém intru, kde posluchače naučí několik nových cviků, vezme Don Chain do pusy píšťalku, aby v roli trenéra podnikl exkurzi do místních sokoloven. Pohybovou trilogii uzavírá reportáž psaná v moshpitu nazvaná Kolenačela. A když už budete mít pohybu dost, tak si po již zmíněné projížďce s Derekem zrelaxujete na rajském Rančo Relaxo, které vítá s náručí hedonismu otevřenou dokořán. Na všechny milovníky rapové zvukomalby čeká ještě dvojkombinace boombap a badminton, kterou dohromady nespojuje nic jiného než právě zvukomalebný potenciál těchto dvou slov. Dalším výletem do doby nadšeného dospívání je remix písně Poslední skérko věrně zachycující trampoty mladého huliče, jenž vyškrabává zbytky tak intenzivně, že už má ve filmovce díru.

Tematický záběr je široký, přesto texty jen výjimečně vybočuje z cvičení v ironizující a až parodické opakdissovské realitě, jejíž potenciál se postupně vyčerpává. Na desce najdete několik rýmů, které spolehlivě vyvolají úsměv na tváři („Zdenda, jojo Macura legenda“), ale celku by jich slušelo více. I úderných postřehů je na mixtape poskrovnu. DDD Tape kouše mléčnými zuby, ale i jorkšírovi jednou vypadají a místo nich můžou narůst ostré špičáky. Ty se zatím skrývají v dásních, ale podvědomě víme, že tam jsou.

Info

Don Chain – DDD Tape (Opak Dissu, 2019)
web labelu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Emotivní žalořevy Esazlesa

redakce 18.09.2019

Azyl v jeskyni skončil. Na malé formáty už není čas. Dává to smysl?

Když prach z cesty skřípe v zubech... (Gravelroad)

redakce 17.09.2019

Crooked Nation už při pohledu na přebal postrádá psychedelickou barevnost předchozích desek, zdobí ji černobílý obraz kostlivce v obleku.

Příliš dlouhá cesta k příliš prchavé nostalgii (Deafheaven)

redakce 16.09.2019

Ordinary Corrupt Human Love je stejnou měrou tvůrčí svoboda jako okázalá vypočítavost.

Cesta do hlubin dánské duše (Søren Bebe)

redakce 13.09.2019

Bebeho skladby na albu Echoes nejsou pouhou ozvěnou, ale vlastním hlasem, který Bebeho řadí k nejslibnějším talentům nejen skandinávské hudební scény.

Nelítostná dekompozice klubového elektra (Blanck Mass)

redakce 12.09.2019

Krutá atmosféra nelítostně tepající do posluchačových spánků je jasným testamentem doby. Reflexe environmentálního žalu, deprese, dekontrukce a kompozice naděje?

Improvizační dialog (Haco, Takako Minekawa, Dustin Wong, Tarnovski)

redakce 05.09.2019

Kannazuki je tradiční japonské pojmenování pro říjen v lunárním kalendáři. Nahrávka totiž vznikla právě 1. října loňského roku.

Uprostřed božského aroma (HTRK)

redakce 04.09.2019

Melancholické písně australského dua HTRK dýchají osamělostí. Platí to i pro novou nahrávku, kterou zítra představí v Praze?

Stopující chlápek u silnice (Bruce Springsteen)

redakce 04.09.2019

Springsteenův přímočarý autorský styl zůstal neobroušen a na Western Stars se mu po letech opět dostává adekvátní formy.

Vana plná extáze (Hot Chip)

redakce 03.09.2019

A Bath Full of Ecstasy je zatím tím nejpopovějším albem Hot Chip, ostatně dva roky nazpět psali Goddard a Taylor písně pro Katy Perry.

Tady není místo pro slabost (Bolehlav)

redakce 01.09.2019

Michal Milko poslal francouzskému labelu Audiotrauma písně s dotazem, zda by si nemohl zahrát na jejich každoročním pražském festivalu. Co se stalo?