Články / Recenze

Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu (Don Chain)

Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu (Don Chain)

Jakub Šíma | Články / Recenze | 31.03.2019

Crew Opak Dissu začala jako sranda pro pár kámošů. Původní záměr ale přerostl jeho autorům přes hlavu, rozšířil se dál, než sami čekali a postupně se jméno Opak Dissu stalo jedním z nejžhavějších pojmů na české scéně. Každý projekt, který začíná bez ambicí a jen jako zábava, se musí dříve či později vyrovnat s nutností vystoupit za zaběhlých kolejí původního konceptu a jít o kus dál. Nemusí se to vždy povést: pak hrozí pomalý, ale jistý propad do zapomnění. A přesně v téhle fázi je teď nejen Opak Dissu, ale také Don Chain, rapper a designer zodpovědný za svébytnou vizuální identitu. Ukazuje jeho mixtape nový směr nebo se drží zaběhlých jistot?

Platí oboje. Don Chain vás vezme na vyjížďku s lokálním riderem Derekem D, který se v kusu šrotu, jež drží pohromadě lepicí páska a zbožné přání řidiče, prohání po ulicích maloměsta. Každý, kdo vyrostl na vesnici nebo maloměstě, by podobných Dereků dokázal vyjmenovat hned několik a ví, že domácí tuning, který byl cool naposled v době, kdy dostal řidičák poprvé do ruky, se časem stává v lepším případě trapným. Kritika vesnicko-maloměstského nevkusu padá na úrodnou půdu a připomene hovadské reálie vesnického dospívaní. Reálie, které každý, kdo se z vesnice odstěhoval, už dávno odsunul do hlubin podvědomí. Ještě předtím ale dojde na vydatnou rozcvičku a několik litrů endorfinů a potu. Po aerobikovém intru, kde posluchače naučí několik nových cviků, vezme Don Chain do pusy píšťalku, aby v roli trenéra podnikl exkurzi do místních sokoloven. Pohybovou trilogii uzavírá reportáž psaná v moshpitu nazvaná Kolenačela. A když už budete mít pohybu dost, tak si po již zmíněné projížďce s Derekem zrelaxujete na rajském Rančo Relaxo, které vítá s náručí hedonismu otevřenou dokořán. Na všechny milovníky rapové zvukomalby čeká ještě dvojkombinace boombap a badminton, kterou dohromady nespojuje nic jiného než právě zvukomalebný potenciál těchto dvou slov. Dalším výletem do doby nadšeného dospívání je remix písně Poslední skérko věrně zachycující trampoty mladého huliče, jenž vyškrabává zbytky tak intenzivně, že už má ve filmovce díru.

Tematický záběr je široký, přesto texty jen výjimečně vybočuje z cvičení v ironizující a až parodické opakdissovské realitě, jejíž potenciál se postupně vyčerpává. Na desce najdete několik rýmů, které spolehlivě vyvolají úsměv na tváři („Zdenda, jojo Macura legenda“), ale celku by jich slušelo více. I úderných postřehů je na mixtape poskrovnu. DDD Tape kouše mléčnými zuby, ale i jorkšírovi jednou vypadají a místo nich můžou narůst ostré špičáky. Ty se zatím skrývají v dásních, ale podvědomě víme, že tam jsou.

Info

Don Chain – DDD Tape (Opak Dissu, 2019)
web labelu

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Klamou tělem, omamují melodiemi (Kurt Rosenwinkel Trio)

Jiří Vladimír Matýsek 30.05.2020

Po uvolněné, latinou načichlé a sluncem prozářené předchozí desce Caipi se Rosenwinkel, v rámci svého tria, vrací zpět ke komplikovanější stavbě skladeb.

Becca Stevens nabádá k tanci

Karolina Veselá 23.05.2020

Wonderbloom je soubor čtrnácti různorodých skladeb obsahující, jak už je u Stevens zvykem, neméně dobré texty se silnými příběhy.

Smutné zprávy postrádají sílu (Childish Gambino)

Štěpán Sukdol 18.05.2020

Nahrávka se snaží předávat děsivou a smutnou zprávu o současné společnosti, hudební složka jí však podráží nohy.

Full Moon 10: Hannah Gadsby - Nanette

Lukáš Grygar 13.05.2020

Smích léčí? Vystoupení australské komičky Hannah Gadsby nemá za cíl vás pobavit, i když to Gadsby dokáže stejně samozřejmě jako největší esa stand upu.

Obžerná radost (Kvelertak)

Jiří Vladimír Matýsek 13.05.2020

Melodií od starších desek přibylo, díky tomu je i Splid o něco barevnější deskou, která nemá slabých míst.

Karneval bizarností a absolutní nevázanosti (Igorrr)

Tomáš Kouřil 10.05.2020

Na minulých dvou albech jsme už sice slyšeli grindové řezanice, novinka je však v rámci tvrdé kytarové hudby čitelnější.

Ucelený monument (Recondite)

Jiří Akka Emaq 09.05.2020

Na předchozích deskách se Recondite zabýval pomalejšími tempy, ambientnějšími náladami a rozkrytými znepokojivými strukturami. Novinka Dwell je ale uceleným monumentem.

Nedbalá elegance se sarkastickým úsměvem (Container)

weru000 06.05.2020

Neortodoxní a neustále obratná rytmická smršť v každé skladbě upozorňuje na jeho vlastní verzi důmyslného hardcore či minimal techna.

Prolínání hudebních jazyků (Zuzana Mojžišová)

Akana 05.05.2020

Klíčové jsou svoboda a otevřenost, s nimiž se tu z různých žánrových přísad rodí smysluplný, barevný celek.

Drásavá atmosféra a nefiltrované emoce (Moodie Black)

Dominik Polívka 04.05.2020

Prvky mechanického electro-industriálu, obscénního dark elektra, nebo goticky laděných postrockových ploch procházejí celým albem.