Články / Reporty

Kterak pán loutny Jozef van Wissem očaroval Olomouc

Kterak pán loutny Jozef van Wissem očaroval Olomouc

Shaqualyck | Články / Reporty | 10.02.2017

Dřevěné tělo, krk a struny, ale kytara to není… Odpověď pro všechny, kterým se sitár zdá moc etno a prostá španělka zase málo sexy. Intimita, křehkost, akordy. Do srdce hanácké metropole dorazil holandský trubadúr Jozef van Wissem.

„Loutna - hudební nástroj strunný drnkací. Dvoudílná (víko a dno) rezonanční skříň oválného tvaru má uprostřed okrouhlý výřez, který byl zvláště u starých nástrojů řezbářsky zdoben. Široký krk s hmatníkem je rozdělen pražci a v horní části je zalomen. Loutna netvoří žádný všeobecně závazný a typově vyhraněný model. Co se pro pojmenování jednotlivých typů zdá podstatné, je především ladění a počet strun, pro jejich zdvojení zvaných sbory. Vznikla pravděpodobně v Mezopotámii, hrálo se na ni již kolem roku 2000 př. n. l. Byla nazývána královnou všech hudebních nástrojů a největšímu rozkvětu se těšila od 15. do 17. století.“ Tolik teorie.

U někoho snad může letitý instrument evokovat obskurní archiválii, pro tajemného rodáka z Maastrichtu však loutna symbolizuje způsob, jak zlomit prokletí nelidsky zrychlené každodennosti nového tisíciletí. Přirozeně, zapáleně, bez kompromisů. Dýňovité tělo se zdvojenými strunami nepředstavuje pro zádumčivého čaroděje jen stylový artefakt, je pro něj uměleckou výzvou a v neposlední řadě též nevyčerpatelným zdrojem inspirace. Jeho skladby nejsou pseudobarokní vějičkou pro dějepisce, nejde o rigidní etudy z let dávno minulých. Van Wissemova „nová klasika“ zní až nečekaně současně a nenuceně otevírá bránu do světa nespoutané imaginace mimo čas a prostor. Stačí nanést a nechat působit. Ač prosta moderních technologií, dovede si jeho hudba krom zkušených posluchačů suverénně získat i pozornost roztěkané omladiny. Navzdory trendům i svéhlavé nadžánrovosti. Není to folk, ani retro-popová avantgarda, tahle muzika do škatulek nesedí. Krom toho, pádnější a smysluplnější kontrast s elektronickou scénou byste hledali stěží.

fotogalerie z koncertu zde

Podmanivě ambientní balady z loňské desky When Shall This Bright Day Begin sice k něžnému dronování svádějí, jejich autora však na laškování s mašinkami neužije, ctí sílu nástroje a namísto efektů spoléhá na propracované melodie s precizně budovanou atmosférou. Jen tu a tam si vypomůže slidem, výjimečně nechá zahřmít svůj hluboký vokál. Sotva se krátce po osmé večerní vynořil ze zákulisí a beze slova usedl před natěšené obecenstvo, v tu ránu jeho zvláštní charisma opanovalo sál. Nedbale elegantní introvert, nemluvný virtuóz, který se nebojí chyb. Prasklá struna? Ještě má –náct dalších, tak co. Příliš ledabylá pravačka? Nenechte se mýlit, všechno má svůj důvod. Melancholičtější poloha přechází v optimističtější poetiku s čiperným trylkováním, táhlé riffy střídá hbitý prstoklad jdoucí ruku v ruce s promyšleně vygradovaným finále. Publikum ani nedutá, všechny oči fixují hmatník. Zvláštní, jak jeden vlasatý dlouhán s loutnou dokáže uhranout celičký klub bez ohledu na věk či pohlaví. Pivo utěšeně zvětrává, na displej telefonu si nikdo ani nevzpomene.

Myšlenky samovolně plynou na všechny strany, obrazy naskakují jak na objednávku a celý set připomíná navýsost hypnotický doprovod k neexistujícímu filmu. Klišé? Kdepak, se soundtracky to Jozef van Wissem umí. S tím nejznámějším, který napsal pro film Jima Jarmusche Přežijí jen milenci, zabodoval dokonce u poroty festivalu v Cannes. Jeho umně vypilované kompozice se vám tón za tónem dostávají pod kůži. Kouzlo pocitového minimalismu. Chvíli chladí, chvíli hřeje a pak z ničeho nic zmizí. Detachment je zavírák z nejlepších, jenže dav si potleskem vynutil hned dva přídavky. Následuje úklona, skromné „thank you“ a fronta na merch. Čistá práce. Snad jen stoly si v Jazz Tibetu mohli protentokrát odpustit. Návštěva byla na středeční večer více než slušná a tradiční model „na stání“ by koncertu přeci jen slušel lépe.

Info

Jozef van Wissem (nl)
8. 2. 2017 Jazz Tibet Club, Olomouc

foto (c) žakelýna

Komentáře

Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.

Relevantní články

Ve zvukové krajině labyrintu Faunu (Faun festival)

Veronika Miksová, Kryštof Kočtář 16.04.2024

Na koncerty chodíme v Brně často, ale sklepní scénu Husy na provázku nebo Komorní sál JAMU jsem ještě nikdy neviděl tolik přeplněné jako během Faunu...

Poslední nádech (Bendik Giske)

Julia Pátá 15.04.2024

Početné publikum pražské Archy+, ve které se letos usadil promotérský kolektiv Heartnoize, kvapem obsazuje místa ve velkém sále multifunkčního prostoru...

Hřejivý folk chladne a tmavne (Tábor + Cardo & Decumanus)

Kryštof Kočtář 13.04.2024

Když jim roku 2020 vyšlo album Liebe, psal mi kamarád nadšeně: „Ty vole, čeští Natural Snow Buildings!“ Přestože jsem s jeho zjednodušením nesouhlasil, radost jsem sdílel.

Let s gripenom, nohami pevne na zemi (Dukla)

Jakub Veselý 12.04.2024

Na pripravené gitary a klávesy dopadla tma, ktorú po chvíli rozrazilo intenzívne biele svetlo prechádzajúce do stroboskopického prerušovania rozplynutého do hustej hmly.

Od tance ke smyslovému přetížení (Jednota v noci)

Dominik Polívka 08.04.2024

Večírek pod taktovku Jednoty s dystopickými kulisami štvanického Fuchsu a ještě dystopičtější produkcí vystupujících.

Laciné kostýmy, vytříbené kytary (Devil Master)

Marek Hadrbolec 08.04.2024

Paroháče vystřelují do vzduchu a nad nimi se šklebí obličeje s corpsepaintem a falešnou krví. Na pódiu povlávají černé pláště a volány rudé košile.

Strejc is not děd! (Hentai Corporation)

Kryštof Kočtář 02.04.2024

Tentokrát v pozici „strejc edž“, jak bylo nazváno jejich aktuální turné, tedy jako kapela, co nepije.

Paprsky v mlze (Bohren & der Club of Gore)

Kryštof Kočtář 31.03.2024

Zkraje byla zdrojem světla drobná baterka, s níž si Morten Gass hledal cestu k nástrojům, tedy bicí soupravě, klávesám a kytaře.

Dvě světla na konci deště (Kaleida + Viah)

Tomáš Jančík 28.03.2024

I tak, nebo právě proto vyzařuje Kaleida stále přitažlivější hřejivý komfort, ze kterého se těžko odchází.

Swag a dechberoucí sexappeal (Annet X & NobodyListen)

waghiss666 24.03.2024

Moc krásnějších ženských jsem na pódiu neviděl, a to opakovaně. A Annet X to o sobě ví, nestydí se za svůdnost a ladně tančí na hraně s podbízivostí.

Offtopic

Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Souhlasím Další informace